RetroMánia

PŘI NÁVŠTĚVĚ V NDR a při seznámení se s přenosnými radiopřijímači a kazetovými magnetofony, zaujmou dvě skutečnosti. První, že v obchodech není vidět japonská zařízení exportovaná v neuvěřitelných kvantách do Evropy i Ameriky. Druhý poznatek vyplývá z prvního, že v obchodech je dostatek domácích výrobků. Ty totiž v NDR vyrábějí v takovém množství typů a modifikací, že není problém vybrat si a dovoz je zbytečný. Navíc k bohatému sortimentu přístrojů pružně reagujících na světový trend, přistupuje pravidelné uvádění nových modelů. i. mezi poslední novinky patří přenosné rádio Steratrans R 2310 a rádio s kazetovým magnetofonem R 4100/4200.

NA SVĚTĚ snad není přímořské země bez majáku. Těžko bychom také našli větší ostrov, na kterém by nebyl alespoň jeden - dva. Odborná definice pojmu maják zní: „Maják je zařazení převážně věžového typu, postavené na místě s přesně stanovenými souřadnicemi, vybavené světelně technickým zařízením, jehož viditelnost v noci sahá do vzdálenosti 15 mil. Význam majáků je obrovský, pro bezpečnost lodi jsou mimořádně důležité, a proto je stavěli současně s vývojem a rozvojem mořeplavby, tedy velmi dávno, již před naším letopočtem. Pro orientaci kapitánů plachetnic je budovali Etruskové, Féničané, staři Řekové a Římané. Asi 120 m vysoký maják na ostrově Faros před Alexandrijským přístavem, postavený v letech 299 - 288 př.n. I., pokládali ve starověku za jeden ze sedmi divů světa. Stál až do roku 1375, kdy ho zničilo zemětřesení. Název majáku na ostrově Faros (již zanikl - stal se součástí pobřeží) žije v mnoha jazycích jako název majáku - ve francouzštině "phare", ve španělštině a v italštině "faro", v řečtině "fáros". Také rodopský kolos, další ze sedmi divů světa sloužil jako maják. Byla to 32 m vysoká socha boha slunce Hélia před přístavem na řeckém ostrově Rhodos v Egejském moři. Postavili ji v letech 290 - 280 př.n. I. Obrovský Helios stál na dvou březích. Mezi jeho "rozkročené nohy" plavaly i největší plachetnice. Helios držel v levé ruce nádobu s ohněm. I tento div zničilo zemětřesení, ale za vlády Římanů ho zrekonstruovali. Roku 672 noví pánové na ostrově — Arabové — sochu prodali. Po úpadku obchodu, především v oblasti Středozemního a Černého moře, mnoho majáků přestalo pinit svůj úkol. Po čase se rozpadly a zanikly. V raném středověku, kdy se obchod opět začal vzmáhat v jednotlivých zemích, vznikaly a přibývaly nové majáky: roku 1139 postavili Capo di Faro v věhlasném janovském přístavu, roku 1163 (nebo 1158) maják Magnale v Livornu, atp. Pravděpodobně první maják v severní Evropě postavili roku 1222 u starého hanzovního města Lubeck, roku 1286 postavili maják v Hamburku, roku 1349 v Rostocku Další přibývali v následujících letech a stoletích. Nebývalý rozmach výstavby majáků nastal v 19. století - spolu s rozvojem mořeplavby. Koncem 19. století námořní úřady na naší planetě evidovaly přes 6000 majáků. Dnes jich je asi 33 400.

Všichni dobře víme, že zkratka ZENIT znamená zručnost, elán, nápaditost, iniciativa, tvořivost – tedy obsah toho, co je typické a charakteristické pro mladou generaci. Naši — socialistickou. Ale nejsou to jen slova pro slova, nejlépe lze posoudit jejich obsah v určitém aktu, jehož výsledkem je zákonitě něco nového, lepšího, modernějšího i levnějšího. Tedy - konfrontace. Otevřeli ji první říjnový den a patřil jí celý týden. Řeč je totiž o krajské výstavě vědeckotechnické tvořivosti mládeže Západoslovenského kraje ZE-NIT 1979, která byla instalována v areálu výstaviště Trenčín - město módy Pod Sokolicemi, ve městě na Pováží pod starobylým Matúšovým hradem. Svou tvorbu prostřednictvím 700 exponátů zde prezentovali mladí dělníci, technici a inženýři z podniků a závodů kraje, mimo nezůstala ani učňovská mládež, středoškoláci a vysokoškoláci. Tedy mládežnické kolektivy, Reflektor mladých, komplexní racionalizační brigády, za kterými počet podaných zlepšovacích návrhů na počest II. sjezdu SZM činil číslo 1972 a hodnota skutečně realizovaných přinesla finanční efekt přes 15 milionů korun. A že je to výstava, na kterou se nedostane "cokoli", potvrdil fakt, že katalyzátor na syntézu vinylacetátu, který je dílem svazáků z podniku Duslo Šaľa, nejen zvítězil na celostátní výstavě v Ostravě, ale získal i titul Laureát TTM socialistických zemí.

V NÁRODNÍM HOSPODÁŘSTVÍ máme za sebou nelehký rok. Dobře si pamatujeme na zimní kalamitu, na neobvykle suché jaro, které způsobily nejen značný výpadek v průmyslové a stavební výrobě, ale i nepříznivý rok ve sklizni obilovin a některých pícnin. Takže čtvrtý rok 6. pětiletky znamenal i dost tvrdou zkoušku pro každého pracujícího. Je však třeba otevřeně říci, že všechny tyto zkoušky jen výrazněji odhalily některá slabší místa naší ekonomiky, o kterých se sice již mnohokrát mluvilo, ale ne vždy se účinně odstraňovaly jejich příčiny.

Předběžné výsledky plnění plánu sice ukazují, že vývojový trend, i za situace, kdy působí tvrdší vnější a vnitřní činitele, je vzestupný. Díky obětavosti horníků, energetiků i dalších pracovníků se podařilo do značné míry vyrovnat manko ve výrobě, které vzniklo na začátku roku. Tato skutečnost však není v rozporu s faktem, že většina problémů zde zůstala, efektivnost výroby na mnoha pracovištích je nadále na nechtěné nízké úrovni. Přetrvávají problémy v dodavatelsko-odběratelských vztazích i v kooperaci mezi jednotlivými odvětvími. Například traktoristé a mechanizátoři v družstvech dobře vědí, co pro ně znamená nedostatek některých druhů náhradních dílů k zemědělským strojům. I zdánlivá maličkost může totiž brzdit průběh polních prací. Už mnoho let zápasíme a nedostatkem skladovacích prostor pro obilí, ale také pro brambory a zeleninu.