Nad tím, jak vyrobit umělé diamanty, se zamýšleli i středověcí alchymisté a učenci. Koncem 16. století uskutečnil jeden z prvních pokusů italský učenec Tarigioni. Byl velmi překvapený a nikdo mu to nechtěl věřit - diamant mu při pokusu shořel! Totéž zjistil později roku 1779 – i anglický vědec Tennat. Uplynulo mnoho let, než vědci odhalili tuto záhadu, než přišli na to, že diamant je vlastně čistý uhlík. Zasloužil se o to zejména Francouz Henri Moissan. Drahokam zahříval v elektrickém oblouku a najednou se mu změnil na čistý grafit, černý, nepřehradní, měkký, tedy na hmotu s opačnými vlastnostmi, jaké má diamant! Sovětský mineralog Fersman toto tajemství vysvětlil: "Jejich rozdílné vlastnosti jsou způsobeny rozličným rozložením atomů. V krystalech diamantu jsou atomy stlačeny jeden k druhému. To má za následek značnou specifickou váhu, tvrdost - největší, jakou dosud známe, a zejména vysoký index lomu. vrstvami je zeslabeno. Diamant se může vytvořit z roztavené horniny jen při obrovském tlaku, dosahujícím třiceti tisíc nebo dokonce šedesáti tisíc atmosfér. Takový tlak existuje jen v hloubce šedesát až sto kilometrů pod zemským povrchem. Henri Moissan, předseda Společnosti francouzských chemiků, uskutečnil svůj pokus roku 1893. Byla to senzace, a ne poslední. Tento chemik si uvědomil, že změnil-li diamant na grafit, musí se mu podařit i opačný pokus. A povedl se mu! Alespoň podle prvních zpráv.
Další zprávy tvrdily, že nevyrobil diamant, ale pouze korund (nerost, kysličník hlinitý, některé jeho odrůdy jsou drahokamy). Úspěch to byl tak či onak. Podobné pokusy uskutečnil (také koncem minulého století) i Angličan J. B. Hannay. Tvrdil, že se mu podařilo vyrobit umělé diamanty, ale mnozí vědci o tom pochybovali. Roku 1943 jeho diamanty uložené v Britském muzeu podrobily zkouškám rentgenovými paprsky a ty to potvrdily. Tehdy však Hannay byl už dávno mrtvý a opět se ozvali jeho protivníci - podrobili zkoumání opravdu Hannayovy diamanty, skutečné výsledky jeho pokusů? První umělé diamanty zcela jistě vyrobily - po románovém hrdinovi Cyprianovi Mérém, kterého vytvořila pouze obdivuhodná fantazie slavného spisovatele Jula Verneho - švédští odborníci roku 1953. Použili při tom obrovskou teplotu a tlak. Za dva roky podobného úspěchu dosáhli američtí vědci v laboratořích koncernu General Electric. Zanedlouho se svět dozvěděl io úspěchu sovětských vědců v laboratořích Ústavu fyzikální chemie AV SSSR. Vedoucí pracovník tohoto ústavu profesor B. V. Derjagin - na tiskové konferenci blíže osvětlil pozoruhodný úspěch - vypěstování tzv.. diamantové nitky: "Idea našeho objevu je jednoduchá. Máme-li zárodečný krystal diamantu, můžeme ho donutit, aby rostl i v podmínkách nestability, například při atmosférickém nebo dokonce při nižším tlaku, nebude-li přísun atornů příliš velký ..." Dnes je výroba umělých diamantů zejména pro potřeby moderního průmyslu, zejména pro potřeby moderního průmyslu. Už dávno to není žádná senzace. Umělé diamanty od pravých rozpozná pouze odborník. I umělé jsou krásné. Pro ně se však už nemusí odvážní muži probíjet přes neznámé kraje, nebezpečné džungle, nemusí je hledat hluboko v zemi pod horkým africkým či brazilským sluncem, neriskují pro ně život a nepáchají zločiny. Šikovní technici v bílých pláštích je vyrábějí v pohodlí moderních laboratoří a pracovišť.
Hypotézy a pozoruhodné vlastnosti. Podle odhadu francouzského geologa L. A. de Launay se vytěžilo na celém světě jen do roku 1910 až 142 milionů karátů diamantů (karát je klenotnická váhová jednotka na drahé kovy a drahokamy = 200 mg). Diamanty jsou nejcennější a nejtvrdší drahokamy, lidé po nich touží odjakživa, a proto je hledali i za neuvěřitelně těžkých podmínek v neprobádaných džunglích, pralesích, všude Všechny druhy drahokamů jsou zázračné výplody přírody. Jejich krása a tvrdost se vytvořily krystalizací atomu uhlíku ve velkých hloubkách země při obrovských teplotách (3000 C) a tlaku (5000 Pa). V jižní Africe je hledali ve žlutém bahně — yellow ground — a dodnes je těží v belasosivé hornině, nazývané nejen kimberlit — podle města Kimberley — ale i blueground-bělá hlína, je to však jíl, ztvrdlý nesmírným tlakem. V něm diamanty vznikly a dosud ne zcela objasněním způsobem se „provrtaly“ k zemskému povrchu. Hornina kimberlit vyplňuje krátery ve vyhaslých sopkách, pravda, ne ve všech a všude. O vzniku diamantu, který lze stručně charakterizovat jako velmi lesklý minerál, čistý krystalický uhlík, existuje více hypotéz. Podle některých odborníků vznikají diamanty v diamantonosných diatremách — komínech. Jedni tvrdí, že se tam „rodí“ před vulkanickou erupcí, jiní zase, že tam vznikají po roztavení hornin, a tedy že do magmatu, které je vynáší na povrch, se dostávají až po erupci. Nejednotnost panuje také v odhadování hloubky, ve které diamanty vznikají. A. Neuhaus, mineralog světového jména, vyslovil názor, že vznikají v hloubce 30 km, jiní odborníci - F. M. Cagle a H. Eyring - tvrdí, že až v hloubce 100 až 150 km. Sovětský vědec V. G. Vasilley roku 1968 napsal, že geochemickým zdrojem vzniku diamantů byla ložiska ropy a zemního plynu, M. M. Oditson to tvrdí o zemském plášti. Přirozené diamanty mají pozoruhodné chemické a fyzikální vlastnosti:
• na vzduchu shoří při 700 - 800 C, větší se při této teplotě pouze zmenší o 15 až 30 procent (asi po 9 až 10 hodinách);
• ve vakuu projevují jiné vlastnosti – až do teploty 900 – 1000 C se neděje s nimi žádná změna. Při teplotě 1100 C se na nich zjevuje černý nebo stříbrný povlak, při ještě vyšší teplotě se tmavost povlaku zesiluje a při 1500 C zcela zčerná, ale diamant uvnitř je nadále stejný. Při teplotách nad 1800 C se diamant mění na grafit;
• odolávají nerozpouštějí se v kyselině sírové, v dusičné, v solné a ani v fluorovodíkové! Nijak na ně nepůsobí ani silné roztoky alkálií!;
• krystalizují v nejpravidelnější – v kubické soustavě;
• mezi fyzikálními vlastnostmi diamantů vyniká zejména jejich mimořádná tvrdost, proto jsou tak velmi zapotřebí v průmyslu. V Mohsově stupnici tvrdosti je diamant na desátém, tedy na nejvyšším stupni. Všimněte si tvrdosti alespoň některých materiálů a porovnejme ji s tyrdostí diamantu;
• jejich relativní tvrdost je následující: sádrovec 2,4 vápenec 109 křemen 1120 korund 2060 diamant 10 060;
• hustota různých druhů diamantů je rozdílná. Pohybuje se od 3,01 do 3.56;
• ne všechny diamanty jsou elektricky vodivé; vědcům se to dosud ještě nepodařilo zjistit a vysvětlit...
Rhodes a ostatní „diamantoví králové“ Honba za drahými diamanty – zejména v dobách, kdy neexistovaly umělé – vyvolala mnohé horečky. Největší diamantové horečky se projevily v jižní Africe. Prudký rozvoj této části světa je spjat se jménem Cecila Johna Rhodese, Barneye Barnatoa, Ernesta Oppenheimera a jiných „diamantových králů“. Cecila Rhodese poslal do Afriky z chladné Anglie roku 1870 - měl tehdy pouze sedmnáct let - jeho otec - kněz, aby se tam - v suché a zdravé zemi - vyléčil z tuberkulózy Lékaři mu předpověděli, že bude žít nejvýše šest měsíců, ale může to zkusit, možná mu africké podně. A tak se Rhodes po příchodu do Afriky se o nic nezajímal. Očekával smrt. Šest měsíců uplynulo, a smrt nepřicházela. Cecil Rhodes najednou jako by se probudil. Zřejmě se řekl, že když smrt zapomněla na něj, zapomene i on na ni a začal žít a pracovat. A jak! Nejprve prodával zmrzlinu a potom vodu – hledačům diamantů. Když si našetřil peníze, s přítelem Charlesem Ruddem a Wallaceem Aldersonem koupili čerpadla a vytahovali jimi z diamantových jam vodu. Hledači dobře platili. Koupili další čerpadla, půjčovali je a stovky dychtivců po diamantech platili. Za získané peníze Rhodes skupoval diamantová pole, začal spekulovat, intrigovat, politizovat, vstoupil do lóže zednářů – aby tak lépe pronikl i mezi evropské finančníky. Sedmadvacetiletý Rhodes disponoval roku 1880 – to už měl být podle lékařů dávno mrtvý – milionem liber šterlinků, měl plnou důvěru Rothschildů a plnou hlavu ohromujících plánů. Roku 1880 zakládá De Beert. Minig Company, největší společnost pro těžbu diamantů v jižní Africe a zároveň i na světě. Společnost dostala jméno po farmáři Mijnheer De Beersovi, na jehož pozemcích našli diamanty a který ze své farmy dobrovolně odešel hospodařit jinde - diamantová horečka ho najednou nezajímala. Na jeho pozemku se usadilo přes padesát tisíc hledačů diamantů, mnozí tam zbohatli.
Společnost s jeho jménem – nyní De Beers Consolidated Mines – existuje dodnes. Dne 18. července 1889 Rhodes podepsal „historický“ šek na tehdejších 5 338 650 liber, čili 26 092 652 dolarů. Byla to do té doby největší částka v historii obchodních transakcí. Tak začala nová éra – éra mamutích společností s fantastickými příjmy. Roku 1902, kdy zemřel Rhodes. se v Kimberley zjevil mladý Němec Ernest Oppenheimer, agent jisté londýnské firmy obchodující s diamanty. O deset let byl už starostou Kimberley, anglický král Geoge V, jej povýšil do šlechtického stavu, stal se členem jihoafrického parlamentu. Dělal všechno to, co kdysi Rhodes a roku 1929 se stal prezidentem De Beers Mining Company. Od té doby téměř každý rok, až do své smrti, se dal odvést na plachetnici nedaleko Kapského Města a tam - před očima novinářů a fotografů sypal do hlubokých vln kapsy s diamanty... Proč to dělal? Produkce diamantů převyšovala poptávku a nechtěla, aby klesla jejich cena. Sir Ernest Oppenheimer tedy házel diamanty do moře, přestože už tehdy museli dělníci vykopat v nesnesitelném teple pod zemí přibližně dvacet tisíc tun tvrdé horniny, tedy asi padesát dlouhých nákladních vlaků, aby získali dvě stě padesát gramů surových diamantů! Dnes jeho syn Harry, jeden z nejbohatších rudí na světě, už diamanty do moře nehází. Diamantů je málo, neboť v našem století neslouží jen krásným bohatým ženám. Mnohem důležitější je jejich funkce v průmyslu.
Fantastická mapa
V průčelí Georgijského sálu Leningradské Ermitáže je mapa Sovětského svazu. Má dvacet čtverečních metrů a celá je z různých drahokamů. K 20. výročí Velké říjnové socialistické revoluce ji vyhotovilo několik desítek nejlepších sovětských klenotníků a jiných odborníků. Velký rubín označuje Moskvu: jiná důležitá města, závody, průplavy a naleziště nerostných surovin jsou z topasů, chryzolitů, opálů, ametystů; lesy a nížiny z nefritu; pohoří z hnědého jaspisu. Tato mapa představuje dvaadvacet milionů čtverečních kilometrů rozlohy SSSR a ukazuje zejména obrovská nerostná bohatství této země, která má všechno. Pouze diamantů bylo málo. První diamant v Rusku našel roku 1829 chlapec Pavel Popov. Bylo to právě v době, kdy na Uralu hledal drahokamy slavný Alexander von Humboldt. Do roku 1937 jich tam našli asi tři sta, tedy velmi málo. A vzrůstající se průmysl Sovětského svazu je potřeboval. Geologové hledali a hledali. Po dlouhém a úmorném hledání měli konečně úspěch. Stalo se tak v srpnu 1949 - na Sibiři. Tento objev ohromil i pana Oppenheimera... A pořádně! Dnes těží v Sovětském svazu 56 druhů drahokamů a polo-drahokamů — rubíny, topasy, ametysty, smaragdy, jaspisy, nefrity, acháty, alexandrity, akvamaríny. Nejbohatší naleziště jsou na Uralu a v Jakutsku. Stará jakutská legenda tvrdí, že když bůh rozséval po zemi bohatství, nad studeným Jakutskem mu zamrzly ruce a vypustil z nich všechny drahocennosti. Už dlouhá léta sovětský i světový tisk občas uveřejňují zprávy o dalších překvapivých nálezech diamantů a o objevech nových nalezišť na území obrovského Sovětského svazu:
• V jakutských diamantových nalezištích byl odňat věčně zamrzlé půdě diamant s mimořádnou klenotnickou hodnotou. Brusič z něj zhotovili oválový briliant. Podle tradice každý takový diamant dostává jméno a tento pojmenovali Zlatá Praha.
• V Permské oblasti objevili nové naleziště diamantů. Geologové ho zařadili mezi druh "brasilský". Tamní diamanty jsou mimořádně tvrdé a kvalitní. Do Moskvy už přineslo několik desítek diamantů z nového naleziště. Téměř všechny jsou značně velké a mají pravidelný tvar. Práce na novém nalezišti již začaly a velmi rychle se budou rozšiřoval. I když naleziště ještě důkladně neprozkoumali, lze již dnes podle názoru sovětských odborníků říci, že jde o zcela neobyčejný a pro budoucnost velmi důležitý geologický objev.
• Sovětští geologové stále objevují bohatá naleziště vzácných nerostů. Například bohatá mapa uralských polodrahokamů se v poslední době doplňuje o další naleziště achátu, opálu, sardonyxu a jiných druhů. Žíly pravého zlata a bohaté ložisko měděných a chromitových rud objevily v kazašských Mugodžarských horách, které na jihu navazují na pohoří Ural.
• Po mnohaletém pátrání se podařilo objevit v povodí uralských vod naleziště diamantů. Při promývání vzorků půdy z povodí řeky Višery jich za jediný den bylo nalezeno dvacet. Nyní k nedostupným břehům řeky razí tajgou novou cestu.
• Diamant věžící 22,8 karátu našli v jakutském dole Mirnyj. Je to první letošní větší nález a na počest sovětské kosmické lodi ho nazvali Voschod 2. Věčně zamrzlá půda Jakutska vydala už přes dvacet velkých diamantů o celkové váze 700 karátů. (11 1300 karátů váží unikátní kolekce velkých diamantů, shromážděná v Mirném středisku jakutského průmyslu pro těžbu diamantů. Sbírka obsahuje 35 drahocenných krystalů. Mezi exponáty je i známý diamant Zlatá Praha.
• V Jakutsku našli dva úlomky eklogiku s vrostlými diamanty. Je to třetí nález tohoto druhu v Mirném od roku 1958. Tehdy našli odštěpek eklogitu, ve kterém bylo možné rozeznat pouhým okem desítky diamantových krystalů. Nález eklogitu v kimberlitových komínech potyrzuje domněnku, že jakutské diamanty vznikly velmi dávno, v období mohutných podzemních výbuchů na Zemi. Eklogit je bazická hornina složená z granátů a pyroxenů. Zařazuje se ke krystalickým břidlicím a zřídkakdy se v něm najde diamant nebo grafit.
• V Mirném našli dosud největší diamant v Sovětském svazu, ještě jej nepojmenovali. Největší a nejcennější diamanty a ostatní drahokamy proudí do Moskvy, kde je ochraňují - nejsou-li určeny pro průmysl nebo klenotníky - v věhlasném Státním diamantovém fondu SSSR. Který ze stovek klenotů je nejkrásnější a nejcennější? Překrásná zlatá brož s velkým zeleným 136,25 karátovým smaragdem, zasazeným mezi menšími smaragdy a diamanty, či brož-mašlička s jasnými červenými drahokamy, nebo překrásná brož s velkým modrým safírem, obloženým brazilskými? Ale může se zdát, že zlatý náramek s 25 karátovým diamantem uprostřed, orámovaný desítkami menších drahokamů, je ještě krásnější. Odborníci by snad dali přednost velkému zářivému drahokamu karafiátu, který švédský král Gustav 11 daroval carevně Kateřině 11, kdy roku 1777 navštívil Petrohrad. Je jejich vera, jsou fascinující... Sovětský průmysl je dobře zásoben diamanty ze sibiřských a jiných nalezišť i syntetickými diamanty. Dnes je Sovětský svaz také diamantovou velmocí, sovětské syntetické diamanty patří k nejlepším na světě.
Nedávno TASS a pak snad všechny tiskové agentury na světě zveřejnily zajímavou zprávu o objevu leningradských geologů: „Dopadem obrovského meteoritu na území Sibiře vznikl nejen obrovský kráter, ale i diamanty, jejich mikroskopické krystaly našli leningradští geologové na dně Popigaiského. desítkami milionů let, objevili na pobřeží Severního řadového oceánu. Jeho průměr přesahuje 100 kilometrů a horniny jsou zde rozdrobené a pre-tavené až do 18-kilometrové hloubky. Popigajského kráteru pomohli vyřešit několik záhad kosmické mineralogie, zejména existenci diamantů v meteoritech.
Opravdu je to zajímavá zpráva, ale nedostatek diamantů takové ,,naleziště" nevyřeší. A průmysl potřebuje diamanty stále více Proto má výroba syntetických diamantů velkou budoucnost, stále se bude zvyšovat a rozrůstat. Dnes pouze v naší republice ročně vyrábíme přes 500 000 karátů umělých diamantů. a nutný: diamanty jsou nepostradatelnou součástí při výrobě více než 2000 speciálních přístrojů a nástrojů pro různá odvětví průmyslu: strojírenství, stavebnictví, elektrotechniku, výrobu skla, zdravotnických předmětů a podobně. nich by neexistoval ani geologický průzkum, který je velmi důležitý iv našem národním hospodářství, používají se i při výrobě gramofonových jehel, při, výrobě některých speciálních přístrojů i v leteckém průmyslu (tzv. impregnované diamantové korunky umožňují na rychloběžných vrtacích strojích až 1500 - 4000 smr. drátěné, v uměleckém průmyslu jsou známé psací a rycí diamanty a samozřejmě, bez diamantů by se neobešlo ani klenotnictví.
Zdroj: Časopis Elektrón
