ČSR 50. roky 20. storočia (22)
Finanční odměňování vězňů za socialismu
Věděli jste, že v československých věznicích, vězni používali místo peněz tzv. vězňů. soustavu účelových platidel? Ve vězeňských kantinách si za ně mohli pořídit například potraviny.
Od konce 40. let až do roku 1992 se v československých věznicích používala soustava účelových platidel, jimiž se odsouzeným vyplácela, část mzdy za práci vykonávanou v rámci jejich zaměstnání ve vězeňském prostředí. Ve vězeňských kantinách se za ně mohly nakupovat hlavně potraviny a hygienické potřeby. Finanční odměňování a nákup v určených prostorách věznic stimuloval pracovní výkon odsouzených a působil na ně výchovně. Ze své mzdy kryli odsouzení náklady na výkon trestu, hradili škody a podporovali své rodiny. Část mzdy se jim ukládala na vkladné knížky. Zároveň šlo o naplnění jednoho z ustanovení, přijatých v roce 1958 rezolucí OSN jako Standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni. Veřejnost s vězeňskými platidly do styku nepřicházela. Ojediněle však tato platidla za brány věznic unikla. Sloužily obvykle jako památka na vězeňské časy, nebo jako jakási relikvie pro určité společenské postavení v civilním životě.
Tuzex
Československo trpělo nedostatkem tvrdé měny a proto se v zimě 1957 usnesla vláda na vzniku zvláštního podniku s názvem Tuzex. Co byl Tuzex? A co se v něm prodávalo?
V období socialistického Československa šlo o maloobchodní prodejny (TUZEX, podnik zahraničního obchodu, ve kterém se prodávalo zboží zejména z kapitalistických zemí). Tato obchodní síť byla přístupná pouze občanům, kteří disponovali takzvaným devizovým účtem. Byli to obvykle pracovníci z různých odvětví socialistického hospodářství s místem výkonu práce v zahraničí (část mzdy dostávali v zahraniční měně, která se ukládala na jejich devizové účty) a aktiva přeměňovali za takzvané odběrné poukazy Tuzexu, lidově nazývané BONY, za které se domácímu obyvatelstvu i cizincům prodával tuzemské nebo zahraniční rozličné zboží (bony nebyly zpětně směnitelné a platily pouze na území ČSSR. V prvních letech existence Tuzexu odběrné poukazy (bony) platily jen 3 měsíce. V 80. letech to byl již jeden rok.) .Tuzex prodával zejména západní zboží, v menší míře domácí zboží určené k exportu, a to zejména takové, které jinak bylo v obchodní síti ČSSR nedostupné nebo nedostatkové. Prodával také podle individuálních požadavků zákazníků. Slovo TUZEX je zřejmě zkratka slov „tuzemský export“. Existence Tuzexu měla zaručit, že valuty od obyvatelstva i "devizových" cizinců nakonec získá stát. Navzdory úspěšnosti těchto maloobchodních prodejen, Tuzex v 90. letech minulého století nakonec zanikl.
Chopok - historická lyžařská dominanta Nízkych Tater
V roce 1936 se rozhodlo vybudovat lanovku na Chopok. Na podporu této myšlenky byly uspořádány první lyžařské závody, které nazvali Velká cena Demänovských jeskyní.
Chopok (2 023 m n. M.) Je třetí nejvyšší vrchol (Ďumbier 2 043, Štiavnica 2 025 m n. M.) Nízkých Tater. Jde o vrchol s rozsáhlým kruhovým výhledem. Blízko vrcholu se nachází horská chata - Kamenná chata pod Chopkom a konečná stanice lanovky (ze dvou směrů - jih a sever). Chopok je součastí regionu Jasná jako turisticko-sportovní centrum především zimní lyžařské rekreace. Jasná je největší lyžařské středisko na Slovensku. Nachází se zde 13 lanovek a 10 vleků. Celková délka sjezdovek je asi 49 km. V Liptově se lyžuje již přes sto let. První lyžařské pokusy se zde odehrály už koncem 19. století. No ne lyžování pro rekreační účely, ale lyže se využívali při práci zejména u lesních dělníků a poštovních doručovatelů. Mezníkem v historii bylo rozhodnutí v roce 1936 vybudovat lanovku na Chopok. Na podporu této myšlenky inicioval Alojz Lutonský lyžařské závody, které pojmenovali Velká cena Demänovských jeskyní. 26. března 1939 se sešlo 47 závodníků při Pálkovej chatě u Vrbického Plesa (později Sokolská chata). Trať vedla ze sedla Poľana přes Tři vody do cíle na Zadní. Poté uběhlo několik let a přišla válka. Jelikož původní lanovka na Chopok už neexistovala, po druhé světové válce se znovu začalo uvažovat o jejím znovu vybudování. V roce 1949 se podařilo postavit první úsek lanovky na sever Chopku. Naplánovaná byla dvou úseková trasa Kolečko-Luková-Chopok v délce 1 145 a 1 090 metrů. Lanovka byla dvousedačková s odpojitelným závěsem. Cestující seděli stranou v směru jízdy. První úsek byl uveden do provozu v roce 1949. Následně Chopok začal poskytovat nové ubytovací možnosti v hotelech a chatách. Další průlom přišel koncem 50. let 20. století spojením severní a jižně strany Chopku lanovkou (požadavek vzešla od samotných zaměstnanců lanovky) (1954-1957).
Co dětem pod stromeček? Nebo Vánoce z dob dávno minulých.
V 30. letech 20. století, děti z majetnějších rodin dostávali pod stromeček hračky obvykle z plechu. Některé z nich byly dokonce i natahovací.
V 30. letech 20. století, děti z majetnějších rodin měli pod stromečkem hračky obvykle z plechu. Některé z nich byly dokonce i natahovací. Dospělým se zas většinou kromě oblečení nakupovalo cokoliv užitečného do domácnosti. 40. léta 20. století již byly o něčem jiném, protože šlo o válečné léta. Největší radostí bylo, pokud byl velký a bohatý vánoční stůl plný dobrot. V 50. letech 20. století začal z Vánoc vytlačovat Ježíška, děda Mráz. A mezi dárky pod stromečkem pro děti nemohly chybět plechové hračky, panenky a například i takové brusle, lyže a samozřejmě dřevěné hračky. V 60. letech 20. století už začíná nástup technologie umělých hmot. Pod stromeček té doby už se začaly objevovat hračky z tohoto materiálu a lze říci, že započali dějiny vánočního konzumu, protože hračky z umělých hmot nebyly až tak drahé a byla jejich (relativně) na trhu široká škála. Kromě umělohmotných hraček se v obchodech objevily mechanické, plechové hračky, poháněné bateriemi, plechové autíčka na dálkové ovládání (pomocí prodloužovacícho drátu), ale i obyčejné autíčka (embéčka, skútry ...).
Železniční překladiště Černá nad Tisou
Železniční překladiště Černá nad Tisou bylo založeno v roce 1946 na základě vládního usnesení k zajištění výměny zboží mezi Sovětským svazem a Československem.
Železniční překladiště Černá nad Tisou bylo založeno v roce 1946 na základě vládního usnesení Československé republiky na zajištění výměny zboží mezi Sovětským svazem a Československem, vybudováním dosud největšího železničního překladiště na území Československa. Na výstavbu se vyčleněno území, které svou rozlohou v budoucnu dosáhlo v kolejišti délku 160 kilometrů kolejí na ploše 10 kilometrů. Z hlediska historie obec Černá (šlo o malou usedlost, vybudovanou pro potřeby zaměstnanců pracujících na zastavené železnici) disponovala nejprve třemi dřevěnými stavbami, které plnily funkci ubytovny, obchodu a kulturní místnosti. Výstavba překladiště plavidel stanice začala v květnu 1946 a 15. dubna 1947 se širokorozchodná trať vybudovaná na Slovensku spojila se širokorozchodnou tratí na sovětském území. Nejprve se postavili čtyři koleje rozchodu 1435 mm, ke kterým přibyly následně další čtyři koleje z toho tři dopravní širokého rozchodu 1524 mm. Základnu lokomotivních depa tvořilo 5 parních lokomotiv.
Mléko a mléčné výrobky za socialismu
Mléko bylo nejdříve distribuováno do obchodů v mlékárenských konvicích, odkud bylo spotřebitelům rozlévaných do přinesených nádob (konvičky).
Jak to bylo s mlékem za socialismu? Tak jako všechno (celé hospodářství po roce 1948) došlo i zde k znárodnění mlékáren a následně byl v každém kraji vytvořen minimálně jeden mlékárenský národní podnik. Mléko bylo nejdříve voze do obchodů ve velkých několik litrových mlékárenských konvicích, odkud bylo spotřebitelům rozlévaných do přinesených nádob (konvičky). Do nich se stáčely ne jen mléko, ale i smetana a jogurt. Později se začalo mléko distribuovat v mlékárnách do skleněných lahví s hliníkovým uzávěrem. Od 80. let 20. století se mléko začalo plnit do polyetylénových sáčků. Polotučné mléko bylo v sáčcích s modrým potiskem, mělo tučnost 2% a stálo 2 Kčs. Plnotučné mléko bylo v sáčcích s červeným nebo fialovým potiskem, mělo tučnost 3,6% a stálo 3,10 Kčs. V roce 1988 se v Československu objevilo první krabicové mlieko.Od roce 1957 byli všichni distributoři mléka sloučení pod hlavní správu mlékáren celkem do 16 národních podniků (n.p.) s 198 provozovnami.