RetroMánia

MNOZÍ Z NÁVŠTĚVNÍKŮ Vysokých Tater znají Lomnický štít jako zajímavý turistický cíl, kam se mohou pohodlně vyvézt lanovkou nebo podniknou náročnější pěší výstup. Pokud je dobré počasí, naskytne se návštěvníkům nádherný výhrad na okolní tatranské vrcholy, Nízké Tatry, Slovenské rudohoří, Pieniny, Beskydy a na další pohoří. Lomnický štít není pouze cílem turistů; na vrcholu ve výšce 2632 m n. m. jsou nejvýše položené pracoviště v ČSSR, kde malá skupina vědeckých a technických pracovníků bez přerušení se věnuje pozorování kosmického prostoru a vzdušného oceánu.

AČKOLI VÍME, že vy mladí máte raději, když svůj rozhlasový přijímač můžete nosit všude s sebou, i tak by mohl být ve vaší pokoji stolový rozhlasový přijímač. A když ne ve vaší pokoji, tak by měl zcela určitě ozdobovat obývací pokoj. Bude ji ozdobovat nejen svým vzhledem, ale také zvukem, pokud si přijdete s rodiči vybrat jeden z pěkných moderních přístrojů. Když toužíte i po gramofonu můžete získat oba přístroje najednou, pokud si vyberete v našich speciálních prodejnách ELEKTRO, podniků Domácí potřeby, některé z moderních gramorádií.Keď jsme již zmínili tyto dva přístroje v jednom, tak jimi al začneme. V této kombinaci vám zaberou méně místa.

Obvykle se dnes zvykne říkával, že chuť chleba za socialismu byla lepší. Při výrobě chleba se v těch dobách používala metoda klasického kvasu takzvaného třetího stupně. To zajišťovalo chlebovému cestu dostatečné zakyselení, bez nutnosti používat ve výrobním procesu pekařské droždí. Takto upečený chléb měl výbornou chuť a vůni, na kterou dnešní pamětníci snad rádi vzpomínají. V Československu se chléb pekl ve veľkopekárnách (šlo o národní podniky). Typická velkokapacitní pekárna měla tři pece. Průměrná krajská pekárna zásobovala pekařskými výrobky přibližně sto tisíc obyvatel. Metoda kvasu třetího stupně při výrobě chleba byla vyvinuta v průběhu 60. let 20. století v bývalém Výzkumném ústavu mlýnského a pekárenského průmyslu v Praze. Kvas se v tedy vyráběl nepřetržitě.

Za začátek průmyslové hodinářské výroby v poválečném Československu lze považovat rok 1946 a to Chronotechnou v Liberci. Komunistická vláda po roce 1948 rozhodovala, kde se na území Československa budou vyrábět náramkové hodinky. V "ohni byly dvě želízka" - Adast Adamov a Chronotech v Novém Městě nad Metují. Vyhrála Chronotechna, která nabídla vyspělejší a modernější typ hodinářského strojku. Od dva roky později byl založen národní podnik Chronotechna, ale už se sídlem ve Šternberku. Výroba náramkových hodinek byla v těch časech unikátem, protože náramkové hodinky v té době vyrábělo pouze 8 zemí světa. V roce 1954 bylo vyrobeno prvních 5 prototypů hodinek, které vycházely z francouzského hodinového strojku LIP R 25. Disponovali 15 rubínovými kameny, kotevním krokem a samokompenzačním vláskem. Prototypy hodinek vznikaly v různých variantách. Některé měly pouzdro chromované, jiné dokonce zlaté. Prototypové hodinky s výrobním číslem 4 dostal darem tehdejší československý prezident Antonín Zápotocký. Sériová výroba započala až v roce 1957. První prototypy hodinek měli označení Spartak, značka PRIM byla zapsána až v roce 1956 a národní podnik Chronotechna začala označovat všechny své výrobky značkou PRIM - konkrétně budíkem a nástěnným hodinám a následně se stejná značka začala používat i pro náramkové hodinky v závodě Chronotechna v Novém Městě. V roce 1969 se podnik osamostatnil a získal obchodní jméno ELTON. Po roce 1989 byl národní podnik Chronotechna zprivatizován a následně nastaly výrazné změny, které zapříčinily, že značka PRIM začala upadat. Závod v Novém Městě nad Metují byl v roce 1994 nucen zastavit výrobu a po celou dobu montuje hodinkové strojky ze svých nahromaděných zásob, až do doby, kdy se značka PRIM stává ikonickou historií.