ČSSR 70. roky 20. storočia (109)
Pyrotechnik ZNB Jána Parobka
Jak se žilo v roce 1974, nebo reportáž o práci pyrotechnika SNB Jana Parobka
Byly různé povolání, které lákaly mládež socialistického Československa. Mnoho chlapců chtělo být letcem, nebo se plavit u námorníctva, nebo být výzkumníkem či polárníkem, no jen málo kdo by se v té době chtěl stát příslušníkem SNB, nebo vojákem. Práce příslušníka SNB nebyla právě tím nejpopulárnějším povoláním, ale určitě práce pyrotechnika už měla něco do sebe. V těch časech (píše rok 1979) pracoval ppráp.Jána Parobka, jako pyrotechnik SNB ve Zvolenu a podílel se na likvidaci nevybuchlé válečné munice z druhé světové války. A právě o Janu Parobkovi vyšel v roce 1979 v časopise Život článek pod názvem "Reportáž o práci pyrotechnika ZNB Jána Parobka - povolenie, ktoré neznáša omyl". Z dobového článku vybíráme.
Motorový vůz 860 alias Chrochtadlo
Motorový vůz 860 alias Chrochtadlo, motorový vůz má délku 24,5 metrů a hmotnost 56 tun
Výzkumný ústav kolejových vozidel (VÚKV) dostal v roce 1968 úkol vyvinout moderní výkonný motorový vůz pro neelektrizované tratě.V roce 1974 byly ve Studénce vyrobeny dva prototypy. Požadavky obsahovaly výkon 600 koní (442 kW) a dieselový agregát (na rozdíl od předchozích vozů) umístěný pod podlahou vozu z důvodu úspory prostoru. Hrubé stavby obou vozů byly dokončeny již v roce 1970 avšak kvůli zpožděným dodávkám a změnám v použité regulaci výkonu byly oba prototypy označené řadou M 474.0 (později přeznačeny na M 475.0) dodány až v roce 1974.
Po zkouškách obou prototypů bylo doporučeno do sériové výroby zahrnout tyristorovou regulaci výkonu, unifikované stanoviště strojvedoucího automatickou regulaci rychlosti a zvýšení výkonu motoru na 500 kW oproti původním 442 kW (později sníženo na 480 kW). Celkově mělo být vyrobeno 310 vozů této řady a dalších 100 ks odvozených vozidel pro údržbu trakčního vedení. Sériová výroba těchto vozů však nebyla nikdy zahájena a to z důvodu změn v plánech výroby průmyslových podniků. Vzniklá mezera ve vozovém parku ČSD byla zaplněna vozy řady M 152.0 (nyní řada 810).
Letní čas v ČSSR
Každoroční letní čas byl v Československu zaveden v roce 1979.
1. dubna 1979 byl v Československu zaveden takzvaný letní čas. Posun hodin začínal zpravidla poslední březnový víkend a končil poslední zářijový víkend. Od roku 1996 v Evropské unii platí, že letní čas končí poslední říjnový víkend. Poprvé v historii byl letní čas zaveden za první světové války v roce 1916. A jak na zavedení letního času poprvé informoval český rozhlas? To se dozvíte z dobové zvukové ukázky z archivu Českého rozhlasu.
Silvestr na přání
Pamätáte si na Silvester v roku 1977 s Vladimírom Menšíkom?
Silvestr na přání
Několik nezapomenutelných humoresek.
Malé dějiny praček v Československu
V článku si zavzpomínáme na nezapomenutelné pračky, pro ty dříve narozené rozebereme jejich technické parametry, zkušenosti a mnoho dalších věcí.
Pračky, vysavače, mixéry, ledničky, fény, mrazničky a další výrobky československého průmyslu byly nedílnou součástí moderní socialistické domácnosti. Některé značky známé za socialismu jsou dnes již dávno zapomenuté a některé setrvali až dodnes. Rada z těchto spotřebičů byla přitom malým technickým zázrakem na které si celé rodiny šetřily peníze i několik měsíců. V tomto článku si zavzpomínáme na nezapomenutelné pračky, pro ty dříve narozené rozebereme jejich technické parametry, zkušenosti a mnoho dalších věcí, možná pro někoho užitečných informací a pro jiné lze jen retro pohled na časy už dávno minulé. Vířivé, ale i automatické pračky Romo či automatické pračky Tatramat neodmyslitelně patřily ke koloritu socialistických domácností.
Pionýrské tábory
Kde bylo tam bylo kde se písek lil a voda sypala, byl jeden pionýrský tábor.
Kde bylo tam bylo kde se písek lil a voda sypala, byl jeden pionýrský tábor
Byla v něm spousta dětí a pionýrských vedoucích. Všichni celé dny bláznivě řádili a zábavy nebylo konce kraje. Každé ráno chodili na rozcvičku, nastupovali společně na hygienu a na snídani. Následoval ranní rozvod do zaměstnání a rozchod. A v čem bylo to zaměstnání? Nuž každému pionýrské vedoucímu podle chuti. Bylo vymyšleno toho tolik, že jsme to děti brali někdy, jako nutné zlo. Ale přiznám se - jen někdy. Ale ne, křivdil bych tím mým pionýrským vedoucím. Určitě to s tolika dětmi neměli jednoduché a ukočírovat desítky dětí ve skupině nebylo určitě nic jednoduché. A stále co mě z těch dob hřeje jsou - milé vzpomínky na tyto staré časy. Na časy, když mě moji rodiče odložili do pionýrského tábora, aby si alespoň jednou v roce odomně oddechli. I když jsem byl jako dítě v táboře pouze jednou (a to prosím pěkně v mezinárodním - na Ukrajině) mám z něj snad ty nejkrásnější dětské vpomínky. Kromě toho, že jsem tam ve svých deseti letech poznal kupu "mezinárodních" decek, poznal jsem tam, i jednu ukrajinskou plavovlásku. A jak ta za mnou plakala - ten poslední den před odjezdem, když jsem večer usínal s jejím jménem na rtech a ráno jsem se s úžasem probudil s napastován tváří (vrstevníci natírali své oběti zubní pastou a to hlavně tvář a někdy i celé nezakryté tělo během spánku, jako rozlučkový rituál) a nevěřil jsem vlastním očím cože mi to v noci stalo. Ach, kdeže jsou ty krásné časy našich prvních dětských lásek a prvního indiánského bojového pomalování zubní pastou značky Flóra. A co vy přátelé. Pamatujete si ještě na toto období? Najdete ještě fotografie s hrdou tváří a uvázaným pionýrskou šátkem na modré košili? Ano? Tak mi je is vaším příběhem pošlete!
