RetroMánia

Už od toku 1967 k nám proudí zemní plyn ze SSSR. Slouží jako základní surovina při výrobě umělých hnojiv v Šali a v Strážském, pomáhá posílit hutné procesy ve východoslovenských železárnách a v magnezitovém průmyslu na středním Slovensku. Dodávky sovětského zemního plynu, které představovaly v roce 1967 více než 200 milionů m³ a v roce 1970 1 miliardu m³ se v uplynulých dvou letech dále zvyšovaly. Zemní plyn ze Sovětského svazu zlepšuje naši energetickou bilanci. Největší československou investicí v této pětiletce, je tranzitní plynovod mezi SSSR zeměmi západní Evropy a NDR. Jde o dílo neobyčejného významu, které mají uvést do provozu v IV. čtvrtletí 1973. Délka tranzitního plynovodu na našem území přesahuje 1000 km, jeho západní část má průměr potrubí 900 mm a východní část 1200 mm, provozní tlak je 75 atmosfér. Svými parametry je ojedinělý nejen v Evropě, ale vůbec na světě. Tranzitní plynovod navazuje na sovětský plynovod, který přivádí plyn z Tjumeňské oblasti.

Zájemci o kvalitní reprodukované slovo a hudbu milují hudební kombinace, jakou je například STUDIO 5000 firmy Telefunken. Celá kombinace patří do třídy HiFi a tvoří ji tři samostatné přístroje - gramofon, kazetový magnetofon a tuner se společným zesilovačem, uspořádané do jednoho celku. Přijímač má čtyři vlnové rozsahy, indikátor vyladění, automatické dolaďování frekvence na VKV, senzorovou volbu sedmi předem nastavených stanic, umlčovač šumu mezi stanicemi a je osazen dvaceti integrovanými obvody. Zesilovač pracuje v pásmech 20 až 40 000 Hz s výkonem 2 * 50 W se zkreslením menším než 0,5%. Gramofon pohání 16 pólový synchronní motor, na přenos síly slouží řemen. Přenosky jsou SHURE M75MG. Magnetofon má elektroniku přepínatelnou pro kazety FeCr i CrO, potlačování šumu systémem Dolby, zabudovaný mikrofon a frekvenční rozsah má 30 až 15 000 Hz.

Z PODNĚTU pražské redakce Věda a technika mládeži spatřil, světlo světa nový dopravní prostředek - šest metrákový ovál, vznášející se na vzduchovém polštáři. Když přišel před několika lety odborný spolupracovník redakce, mladý Ing. Jindrich Leinweber s nápadem vznášedlo postavit, pouštěli se všichni zúčastnění do malého dobrodružství. Šlo především o experiment: dokázat, že tak jak jsou šikovní lidé schopni postavit model kosmické lodi či letadla, možná dát dohromady i vznášedlo. Zatímco tvůrci různých modelů jdou už většinou alespoň trochu vyšlapanou cestou, pustili se mladí odborníci spolupracující s Ing. Leinweber doslova na pole u nás neorané. Když začínali, měli k dispozici pouze několik fotografii podobných zařízení zahraniční výroby a pár údajů z odborné tisku. Nadšenci z n. p. Avia Letňany a Aero Vodochody se nedostatkem podkladů odradit nedali. Ing. Leinweber vše nejdříve důkladně přepočítal. Potom začali s konstrukcí celého složitého systému. Nešlo jim totiž o to, postavit vznášedlo, které by se na vzduchovém polštáři pouze zvedlo, tak jak jsme to například viděli na výstavě výsledků technické tvořivosti bulharské mládeže v Plovdivu. Cíl byl náročnější: postavit dopravní prostředek originální konstrukce, dokonale ovladatelný tak, aby se vznášedlo pohybovalo dopředu, dozadu i do stran.

Výrazným rysem vědeckotechnického rozvoje v rozvinuté socialistické společnosti jsou kvalitativní změny v charakteru a obsahu práce člověka ve výrobním procesu a přeměně vědy na bezprostřední výrobní sílu. Ve stále větší míře se přechází od nekvalifikované práce k práci plně kvalifikované i vysoce-kvalifikované. Modernizuje se výrobně-technická základna a zdokonaluje technologie. Tím se samozřejmě i mění postavení dělníka ve výrobním procesu. Zvyšují se nároky na úroveň jeho všeobecného polytechnického a odborného vzdělání, teoretické i praktické připravenosti a ideově politického profilu. Díky širšímu uplatňování vědy a techniky se postupně stírají rozdíly mezi fyzickou a duševní prací.