Po zdánlivě nekonečném maratonu shánění materiálu a palubních přístrojů, odborné pomoci i možností, kde různé součástky vyrobit, je konečně vznášedlo po několika letech hotové. Létá tak, jak si to tvůrci předsevzali. První, kteří se o tom mohli přesvědčit, byli žáci brněnských priemysloviek a učni podniku Zetor, kteří se přišli podívat na letiště Aeroklubu Svazarmu při Brně. U příležitosti Dne tisku tam tohoto roku 22. září redakce vědy a techniky mládeži, vznášedlo předvedli. Premiéra prvního československého amatérský postaveného osobního vznášedla byla úspěšná. Do kabiny vpředu se vejdou tři sedící osoby. Celek, naplněný 50 litry leteckého benzinu a s příslušnou dávkou oleje má hmotnost 605 kilogramů. Pohon zajišťuje motor z vrtulníku typu M 110 H (výkon 84,6 kW), speciální převodovka, kterou zkonstruoval Ing. Jiří Dopita (byla i tématem jeho diplomové práce), pohání zadní vrtuli a rotory v šachtě uprostřed vznášedla.
Rotory jsou dva čtyřlisté s průměrem 1,1 m a vhánějí vzduch do výtokové trysky po obvodu vznášedla. Za sekundu je to úctyhodné množství: 40 kubických metrů (přibližně stejné množství vzduchu proběhne za sekundu motorem proudového letadla MIG-15). I když přetlak vzduchu je pouze 1,43 kPa, zvedne celé vznášedlo - pokud stojí na rovné ploše - až do výšky 25 cm nad zem, čtyři malá kolečka opustí pevnou základnu a stroj visí ve vzduchu. Drží ho vzduchový polštář. Pak už záleží na umění pilota, který nožními a ručními pákami ovládá poměrně složitý systém řízení. Tlačná vrtule umístěná vzadu v aerodynamickém prstenci, dá vznášedlo první impuls k pohybu vpřed. Protože její listy jsou přestavitelné až o 20 stupňů, není pro stroj problémem pohybovat se i dozadu. Dosáhne rychlosti až 55 km/h. Vznášedlo se může pohybovat i velmi pomalu. Pomocí klapek umístěných v proudu vzduchu ve výtokové trysce po obvodu lze řídit všechny pomalé posuny vznášedla na různé strany, tedy i šikmo do boku. O dokonalou stabilitu při rychlém pohybu vpřed se stará směrové kormidlo namontované do proudu vzduchu za vrtulí v aerodynamickém prstenci. Pro úplnost ještě celkové rozměry:
- délka vznášedla je 4,30 m,
- šířka, 2,50 m,
- výška kabiny 1,41 m a výška aerodynamického prstence je 2,02 m.
S přepravou vznášedla na jeho brněnskou premiéru byly starosti. Při svých rozměrech se sotva vešlo na korbu nákladního auta Tatra 148. Jaké budou jeho další osudy? Po prvních zkouškách ho jeho konstruktéři budou dále zlepšovat. Dostane například novou tlačnou vrtuli, vstupy do kabiny zakryjí dvířka (aby bylo možné vznášedlo na jaře příštího roku vyzkouší i na vodě). Experimenty s možností využít výhod vzduchového polštáře, například na přepravu mimořádně těžkých břemen, řekněme transformátorů, zda kotlů, jsou ve světě stále častěji. Skupina nadšenců z národního podniku Avia Letňany a Aero Vodochody, jejichž podporují svazácká organizace a vedoucí pracovníci obou podniků, bude proto ve zkouškách vznášedla pokračovat.
Zdroj: Časopis Elektrón
