"ROZPITVANÝ" PROBLÉM
Podle anglického psychologa Jacksona lze řešení každého problému rozdělit do několika stadií. První z nich je tzn. latentní stadium, kdy problém vzniká a není ještě zcela jasný. V dalším — vývojovém stadiu se vyjasňuje jeho podstata a plánuje řešení Potom přichází aktivní stadium, ve kterém se řešení uskuteční. Stadium poklesu intenzity problému nastává, když je jeho řešení na dohled a poslední, utichající stádium je spojeno s ukončením řešení. Takto lze popsat řešení problému obecně. Při vlastním řešení by nám to ale příliš nepomohlo. Ve snaze proniknout do podstaty procesu řešení problémů vyčlenili psychologové jednotlivá stadia iz hradiště konkrétního řešitele.
ZÁKLAD = DOBRÁ FORMULACE
O co tedy jde? Nejprve je nutné problém dobře zformulovat. Albert Einstein v této souvislosti napsal, že „formulace problému je často mnohem podstatnější než jeho řešení, které už může být věcí matematické nebo experimentální dovednosti“. Definování problému z nejasné, nepřehledné situace je nejdůležitější krok v celém jeho řešení. V psychologii se dělají rozsáhlé výzkumy, týkající se vnitřního, psychického zobrazení problému, vydělení jeho nejdůležitějších stránek a vlastností. Ukazuje se, že pokud problém není dobře definován, odráží se to negativně na celém jeho řešení. Naopak dobrá definice a zobrazení problému, určení toho, čeho chceme dosáhnout a všech nebo alespoň většiny překážek, které tomu brání, proces řešení značně urychluje. V tomto stadiu je třeba porozumět problému, určit základní fakta a jejich vzájemné souvislosti. Člověk, který problém řeší, se snaží získat o něm co nejvíce informací vysvětlit si je, určit jednotlivá pro a proti. V dalším stádiu shromažďuje a třídí myšlenky z různých zdrojů, z literatury, od jiných lidí a na jejich základě, když problému porozuměl, staví možné způsoby řešení.
NĚKOLIK MOŽNOSTI
Málokdy se stává, že problém ze skutečného života má jen jedno řešení. Je tedy třeba rozhodovat se mezi různými alternativami. Bere se v úvahu jejich hodnota v problémové situaci, riziko spojené s jednotlivými typy řešení, velkou roli hraje i stupeň jistoty o jejich výsledku. Psychologický výzkum rozhodování je velmi rozsáhlý. Zkoumají se otázky užitečnosti řešení, jejich pravděpodobnosti. a to jednak objektivní, dané samotným výskytem nějaké události a na druhé straně pravděpodobnosti subjektivní, která podle některých definic měří důvěru člověka v pravdivost určitého tvrzení nebo informace. Poslední stádium řešení nastává, když se člověk rozhodl. Řešení problému si už naplánoval, zbývá jej jen realizovat. Ani to ovšem není zcela jednoduché. Mohou se vyskytnout nepředvídané překážky, řešení může například záviset na spolupráci více rudí, nebo jde o posloupnosti na sebe navazujících akcí, a když se některá nevydaří, může celé úsilí vyjít nazmar. Proto se plánují řešení, která podle potřeby lze operativně přizpůsobit, mají několik alternativ a počítají s možností výskytu potíže.
KURZY „TVOŘIVÉHO ŘEŠENÍ"
Řešení problému úzce souvisí s tvůrčím myšlením. Například při úkolech, dotýkajících se zdokonalení techniky, při vynálezech, ale iv jiných oblastech se ukázala tato souvislost velmi zřetelně. V některých zemích zavedly kurzy „tvůrčího řešení problémů“, ve kterých studenty seznamovali s významem tvůrčího myšlení as překážkami, které mu stojí v cestě. Učili je zkoumat problémy z různých hradišť, cvičili v používání seznamů heuristických otázek, které hledání nových řešení usnadňovaly. Učitelé se snažili ve studentech vypěstovat schopnost všímat si nových problémů, formulovat je a hledat informace, které by při řešení mohly pomoci. Po kurzu se zjistilo, že ti, kteří jej absolvovali, produkovali více návrhů řešení a zvýšila se i kvalita a přepracování jednotlivých návrhů. Sovětský psycholog Altšuller zkoumal velké množství vynálezů a zlepšovacích návrhů. Snažil se zjistit, jestli existují navzdory obrovské rozmanitosti těchto vynálezů nějaké typické směry, principy myšlení v nich. Zjistil několik metod, které se uplatňovaly ve většině návrhů. Patří mezi ně:
- metoda komplexu, která spojuje známé prvky do nového komplexu,
- metoda přestavby,
- metoda nahrazování,
- metoda analogie,
- metóda protikladu,
- metoda transformace a další.
Vytvořil tak systém heuristických pravidel v oblasti technické tvořivosti. Samozřejmě nejsou to „návody na vynálezcovství“, avšak opět se potvrzuje myšlenka, že poznáním obecných zásad řešení problémů lze mnohá řešení zdokonalit a urychlit.
MODELOVÁNÍ PRO POČÍTAČE
Heuristické, logické hledání řešení se využívá také v konstrukci takových programů pro počítače, které se snaží modelovat proces lidského myšlení a řešení problémů. Zabývá se jím směr, nazývaný heuristické programování, který je jednou z oblastí tzv. heuristického programování. umělé inteligence. V těchto programech se problém zobrazuje v tvz. problémovém prostoru, určí se výchozí a cílový stav a hledá se posloupnost operátorů, kterými se lze dostat z výchozího do cílového stavu. Problém se rozkládá na menší části, stanovují se dílčí cíle ak nim se hledají operátory převodu nebo posloupnosti takových operátorů. I zkoumání v oblasti umělé inteligence se však stále více soustřeďuje na reprezentaci problému ve stroji. Přirozeně nelze očekávat, že všechny problémy se kterými se člověk v každodenním životě potýká, lze jednoduše řešit na základě několika obecných zásad. Ne každý z nich má racionální jádro, mnohé jsou spojeny s city a v takových situacích je hledání řešení mnohem složitější. V těchto oblastech jsou i možnosti počítačového modelování zatím velmi malé. Aby se dal problém v počítači řešit musí být přesně definována jeho podstata, základní fakta a vlivy, které na ně působí. Pokud se nad tím zamyslíme, možná právě dobrá formulace problému, určení všech momentů pro a proti určitému řešení a zhodnocení možných výsledků řešení jsou tím, co pomáhá i rudům řešit jejich problémy v každodenním životě.
Zdroj: Časopis Elektrón
