RetroMánia

V březnu 1939 Slováci získali vlastní stát as ním i vlastní armádu, která už krátce po svém vzniku musela v takzvané Malé válce vzdorovat útoku maďarských vojsk. O něco později, se Slovenská armáda již zapojila v podřízenosti Wermachtu do druhé světové mocnosti na straně Německa. V září 1939 se zúčastnila tažení proti Polsku. U obyvatelstva se tato vojenská tažení proti našim severním sousedům nesetkala s jednoznačně pozitivní odezvou u slovenského obyvatelstva. I když na druhé straně, Slovensku se navrátilo několik spišských, oravských a kysuckých obcí, které Polsko anektovalo v letech 1920 a 1938. Nejvýznamněji se slovenská armáda zapojovala ve válce proti Sovětskému svazu. Na východní frontě aktivně bojovala od 24. června 1941 do 1. června 1944. Část příslušníků slovenské armády se zapojilo do dění iv Itálii, kde od podzimu 1943 byli nasazeni do opevňovacích a rekonstrukčních prací. Slovenská republika vyhlásila v prosinci 1941 válku i Spojeným státům americkým a Velké Británii, ale do bojů proti západním mocnostem se slovenští vojáci zapojili jen okrajově, zejména při obraně Bratislavy a dalších měst během náletů spojeneckých bombardérů. No ne všichni příslušníci slovenské armády se však smířili s rozpadem Československé republiky a vznikem Slovenského státu což následně přerostlo do příprav a realizaci ozbrojeného povstání, které vypuklo 29. srpna 1944, které dnes známe, jako Slovenské národní povstání. I když po dvou měsících utrpělo zdrcující porážku, natrvalo se zapsalo do slovenských dějin. A pokud by nevzniklo, skončili bychom po ukončení druhé světové války na straně poražených.

Osudy socialistických prezidentů Československa. Od Klementa Gottwalda po Gustáva Husáka, jejich soukromý život, politická kariéra, činy v úřadu prezidenta - všechno ve filmovém dokumentu České televize.

V článku se vydáme za pomoci filmových záběrů cestopisného filmu napříč ČSR (1923) s názvem "Cesta kolem republiky", kameramanem Jindřichem Brichta, Cestu absolvovali kabrioletem značky Praga a posádkou ve složení tří mužů a jedné ženy filmovala krajinu, města, obce, historické památky, průmysl i lidí. Cesta po republice trvala 5 týdnů. Filmový projekt financoval - filmový ústav Comenius. Cesta začala v Praze, následovaly západní Čechy, severní a následně východní Čechy, pak přes Olomouc, Opavu na sever a následně východ Slovenska, Košice, následně do Bratislavy, Brna a Jihlavy.

Slapská přehrada je vodní nádrž na řece Vltava v okresech Praha - západ a Příbram. Tato pátá největší česká vodní nádrž je součástí Vltavské kaskády a nese název podle obce Slapy, na jejímž území stojí hráz. Byla vybudována v letech 1949 - 1955 a kromě protipovodňové ochrany slouží i na vylepšování průtoků Vltavy, pokrytí odběrů vody pro průmysl a výrobu elektrické energie. První rozhodnutí o výstavbě tohoto vodního díla pochází již z roku 1933. Realizace stavby započala až v roce 1949 s nově vypracovaným projektem (původní plán z roku 1933 vycházel s vybudováním hráze ještě před poslední zatáčkou nynějšího řešení). Na začátku realizace projektu bylo nutné odvést z budoucího staveniště vodní tok přes nově vybudovaný tunel ve skalním podloží. Na stavbě přehrady bylo spotřebovaných 350 000 m ³ betonu, 40 000 vagónů kamene, 6 300 vagónů písku a 5 800 vagónů cementu. V dubnu 1954 se započalo s napouštěním samotné přehrady vodou. V říjnu 1954 byla spuštěna první ze tří vodních elektrických turbín Slapské elektrárny. Po úplném napuštění přehrady (1954) byla na přehradě spuštěna i lodní doprava.