Kromě toho že hydroelektrárna napájela úzkorozchodnou železničku, poháněla i pilu a osvětlovala obec i lázně v Ľubochni. Majitelem a provozovatelem hydroelektrárny byly Uhorské královské lesy. Pro výrobu elektřiny slouží dvě turbíny od rakousko-uherské firmy Ganz Budapešť. Obě turbíny v prvopočátku nebyly umístěny v budově tělesa elektrárny, tak jak je tomu dnes, ale byly volně postavené venku. Budova se pristavila až později. Pro napájení elektrárny vodou byly vybudovány dvě přehrady - Vyšný a Nižný Tajch. Voda k elektrárně přitéká přívodním kanálem z říčky Ľubochnianka dlouhým 392 metrů s kamenným obložením. Odpadový kanál má délku 288 metrů.
Pohled na budovu elektrárny z konce minulého století.
Pohled na vodní turbíny od rakousko-uherské firmy Ganz Budapešť.
Výkon elektrárny byl na dobu ve kterém elektrárna sloužila dostačující. Elektrické vedení vedle trati sloužilo i na napájení elektrickou energií některých samot v Ľubochnianské dolině. Výkyv napětí při průchodu elektrické lokomotivy byl citelný. Jeden z obyvatel Nižného Tajchu v roce 1962 vzpomíná:
„Z elektrárne boli natiahnuté drôty popri celej železnici až k nám. Aj my sme mali odtiaľ elektrinu. Keď šla lokomotíva nahor, postupne nám brala výkon a podľa toho, ako zhasínala žiarovka, sme vedeli, ako je ďaleko. Bohvieaký výkon to nebol. Mohli sme buď svietiť, alebo počúvať rádio. Ako išla lokomotíva hore, tak nám to vypadávalo…“
Historické informace o lesní železnici: Web věnovaný Ľubochnianské železnici
Ľubochňa byla osídlena již ve středověku, ale její skutečná historie se začíná psát až v 19. století, kdy se za Rakouska Uherska stává lázeňskou zónou bohatých. Ľubochňa se pyšní faktem, že přes ni vedla první elektrifikována lesní železnice ve střední Evropě. Z historického pohledu můžeme Ľubochňu klidně nazvat druhou Tatranskou Lomnicí, protože obě obce zakládal tentýž hrabě. V Ľubochni se dnes nachází jediný národní endokrinologický a diabetologické ústav na Slovensku a patří mezí architektonické i léčebné skvosty národního dědictví. Ľubochňu navštívil i Pavol Országh Hviezdoslav. Ľubochnianska dolina je nejdelší slovenskou dolinou (ma více než 20 km). Pro milovníky cyklistiky je to skvělý relax. Dvacet kilometrů do mírného kopce po asfaldce a zpět stejných dvacet kilometrů na "volnoběh". Dolina je plná hub, medvědů i rysů. V údolí existuje velké množství odboček s nádhernými vůněmi, studánky (minerálním pramenem v Rokytově), loukami a dokonce zde najdete jediné velké jezero Velké Fatry.
Zdroj: Poznámky pána Bavora
