ČSR 40. roky 20. storočia (35)
Jak se financovalo Slovenské národní povstání
Měsíc bojů v SNP stál 240,5 milionu korun.
Asi 14 dní před vypuknutím SNP (Slovenského národního povstání ) jednotky pravidelné slovenské armády hlídali všechny přístupové cesty do Banské Bystrice. Zastavovali se hlavně německé auta a vraceli se zpět. V případě neuposlechnutí rozkaz zněl - střílet. Paradoxem však bylo, že se hlídkovalo pouze v noci, přičemž ráno byly hlídky ze stanovišť odvolány a přes den němcem bylo umožněno vkročit do Banské Bystrice bez omezení. Není známo, co vedlo velení pouze k nočnímu hlídkování, o jaký vojenský význam vlastně šlo, protože nikdo z hlídkujících neměli žádné konkrétní informace, proč se hlídkuje jen v noci a ne i přes den. A možná to souviselo s přesunem obrovského množství peněz na základě příkazu guvernéra Slovenské národní banky univerzitního profesora JUDr. Imricha Karvaša ( 25.2.1903 - 20.2.1981) pro potřeby povstání. Povstání se připravovalo nejen vojensky, ale i ekonomicky. Bez významné pomoci tehdejšího guvernéra Slovenské národní banky, za zády sloveské vlády i prezidenta, by se SNP nepodařilo financovat. A finance pro činnost jakékoliv armády i povstalecké armády je neodmyslitelnou součástí války.
Vlakem Zvolen - Vrútky
Železničná trať Zvolen – Vrútky
Všichni ti, kteří buď cestují vlakem na své dovolené na Slovensku mezi Zvolenem a Vrútkami, vidí krajinu jen z pohledu cestujícího. Určitě by možná mnohé z vás zajímal právě pohled strojvedoucího. Na trati Zvolen - Vrútky vás čeká celkem 22 tunelů a 4 nadjezdy. Ten pohled určitě stojí za to.
Prostituce v ČSSR
Ačkoliv byla prostituce v socialistickém Československu systematicky potírána a pronásledována, fungovalo mnoho privátů, kde se na prostituci dobře vydělávalo.
Nevěstinec, vykřičené dům, veřejný dům, dům radosti, dům rozkoše, erotický klub, hovorově často bordel, budova používaná k poskytování zejména sexuálních služeb za úplatu, tedy k prostituci. Poskytuje prostitutkám (ať prostitutem) místo k setkávání a provozování sexuálních praktik s klienty. Tolik z Wikipedie. I když existuje mnoho statistik z dob předválečného, válečného a poválečného Československa, jsou to v podstatě jen čísla a adresy tehdejších vykřičených domů. Za socialismu, nebylo možno veřejně provozovat tento druh služby, ale ani komunistům se nepodařilo zcela eliminovat jev prostituce, jako takový. Komunisté se proto rozhodli vyrovnat se s problémem energicky a to tak, že v prosinci roku 1948 zajistili většinu známých prostitutek a odvlekli je do převýchovných táborů (na Slovensku byl takovým táborem, tábor u obce Nováky). Převýchova trvala přibližně do roku 1951. Dívky se však po návratu z takových táborů začali usazovat v luxusních socialistických hotelích, které byly z větší míry určeny pro zahraniční návštěvníky ze zemí socialistického společenství a samozřejmě i z kapitalistických zemí. Určitý svůj podíl na prostituci a zneužívání prostitutek, mělo i STB. Tato tajná policejní složka využívala prostitutky na své zpravodajské hry.
Slovenské národní povstání, requiem pro zapomenutých
Příběhy lidí, kteří bojovali v SNP a nakonec skončili v zajateckých a koncentračních táborech a dnes jsou zapomenuta, živořící na okraji naší společnosti.
O Slovenském národním povstání se hodně napsalo, hodně řeklo a neustále se o něm polemizuje. Politici, historici, média, ti všichni se v určitý čas nahlas věnují právě tomuto tématu. Učíme se o povstání ve školách a připomínáme si ho 29. srpna rok co rok. Dnes si už jen velmi málo lidí reálně na Slovensku uvědomuje jeho bytostný význam. Dnešní Slovensko a klerofašistické Slovensko mají přece jen něco společného. Lidské osudy. Lidské příběhy. Nesnášenlivost, utrpení, přetvářky, oběti, zbabělost, mamon ale i hrdinství a odvahu. V dobách hladu, strachu o život na straně jedné a bohactve a nadřazenosti rasy tisícileté říše, umírali lidé. Kdo nezažil, neuvěří. Účastníků povstání kteří ještě žijí je však již jako šafránu. A právě jejich pohledem na povstání a jak se k nim chováme my (Slovensko) na sklonku jejich života dnes, je věnován právě tento článek. Requiem pro zapomenutých.
Jindřich Plachta
Nesmírně dobrý člověk, legenda českého herectví, který nepopsatelným šarmem dokázal zahrát filmové i divadelní role.
Jindřich Plachta, vlastním jménem Jindřich Šolle byl český herec a spisovatel. Narodil se 1. července 1899 v Plzni, jako nejstarší dítě. Měl dvě sestry a jeho otec, montér a strojní zámečník pracoval v plzeňské Škodovce. Během studií na obhcodní akademii vystupoval Plachta potají v plzeňském divadle jako statista, protože jeho otec chtěl mít ze svého syna účetního, ne herce. Jindřich s přáteli založil ochotnický spolek Jaro. Po vystudování v roce 1919 odešel do Prahy, kde si našel se dvěma kamarády podnájem na Smíchově a pracoval na šekovém úřadu. Uplynulo jen několik měsíců a Plachtu uviděl král českých komiků Vlasta Burian.
Jeho herecký projev se mu natolik zalíbil, že mu nabídl angažma ve svém divadle. Podobně jako Jaroslav Marvan měl dělat "nahrávače". Plachta si začal získávat přízeň publika a Burian začal cítit konkurenci. Napjatou situaci vyřešil Plachta odchodem z divadla.
Tatranské vysokohorské chaty - Chata u Zeleného plesa
První chata u Zeleného plesa byla postavena v roce 1876.
První chata u Zeleného plesa byla postavena v roce 1876. Později však vyhořela a byla vybudována nová chata pod názvem Egidova chata na severním břehu plesa. Časem přístavbami a rekonstrukcemi byla chata rozšiřována a v roce 1950 přejmenována z původních historických názvů, na Brnčalovu chatu, podle Alberta Brnčalu (1919 - 1950), učitele tělesné výchovy, tehdejšího předsedy Slovenského horolezeckého svazu. V současnosti chata nese původní polohopisný název Chata u Zeleného plesa. Chata poskytuje ubytování a občerstvení. Kapacita ubytování je 56 lůžek v pokojích a několik míst na nouzové přespání ve spacáku. Unavenému turistovi, který přišel na Zelené pleso jistě dobře padne možnost najíst a napít se, a nasbírat síly na pokračování túry. V prostorné jídelně s bufetem nabízíme široký sortiment teplých i studených jídel a nápojů.