RetroMánia

Treska v majonéze - to oblíbená rybí pochoutka vyhledávaná nejen v současnosti, ale hlavně v minulých dobách bývalého Československa. Historie tohoto produktu začíná v bývalém Československu už v 40. letech minulého století a třesku v majonéze tak, jak jsme ji znali z dob socialismu se začíná masově vyrábět pro československý trh od roku 1954. Dvojice obchodních partnerů Dr. Virzík a Dr. Dvořáček, založili společnost pod názvem RYBA ještě ve válečném období (40. léta munulého století). Spološnosť RYBA podniká v zelenině a rybách. V roce 1946 otevřela firma svou pobočku v Košicích. V letech 1946 až 1947 dva závody tvořily 70% celkové produkce na Slovensku. V roce 1948 byla RYBA znárodněna (oba majitelé odešli do zahraničí), v roce 1949 byl k Rybě přičleněn i další znárodněný závod v Žilině a RYBA byla přičleněna pod podnik Ryběna Praha. V letech 1971 - 1972, poté, co vznikl Slovenský mrazírenský a rybný průmysl, přidělili pod jeho střechu i bývalou Rybu. Původní recepturu vymyslel bratislavský kuchař a cukrář Július Boško, původem z Nového Města nad Váhom, na objednávku národního podniku Ryba (v té době byl jejím zaměstnancem). Od roku 1954 se začala vyrábět treska v majonéze ve všech závodech národního podniku Ryba, tedy v Žilině, v Bratislavě a v Košicích.

Po vzniku samostatného státu Čechů a Slováků, vznikl podnik Československé státní dráhy (ČSD). Řídil se rakouským říšským řádem, který za nejvyšší orgán státní správy a současně nejvyšší orgán podnikového řízení železnic určil Ministerstvo železnic. V období vzniku Slovenského státu a Protektorátu Čechy a Morava v 1939 došlo k prvnímu zániku ČSD, na Slovensku vznikla organizace Slovenské železnice a v Protektorátu Českomoravské dráhy, které byly pod kontrolou Německých říšských železnic Deutsche Reichesbahn. Po obnovení Československa došlo i k obnovení ČSD. Velkým úderem československé železniční dopravě v předvečer 2. světové války byl Mnichovský diktát a Vídeňská arbitráž, které připravily ČSR o část příhraničních území, tím ztratilo (na území Slovenska) téměř třetinu délky svých tratí a tomu odpovídající počty lokomotiv i vozů. Plánované hospodářství v padesátých letech změnilo výrobní struktury státu. Strukturální změny měly za následek, že jednotkový národní produkt vyžadoval mnohem větší rozsah přepravy zboží, než před rokem 1938.

Závod Dúbrava na těžbu antimonu (antimon se využíval zejména při výrobě oceli určené pro zbrojní průmysl) se nachází v okrese Liptovský Mikuláš v nadmořské výšce 900 metrů nad mořem a byl nejvýše položeným důlním závodem v Československu. Dúbrava představovala největší Antimonové ložisko v ČSSR a patří mezi středně velké světové ložiska antimonu. Kromě antimonitého rudy se dobývala i zlato, stříbro a i měděná ruda (v zanedbatelných množstvích).

Historické prameny uvádějí, že se v této oblasti těžilo (pro zbrojní průmysl) již za 1. světové války. Ruda se těžila ručně a vynášela se v koších, později v důlních vozících na třech kolech ručně tažených po deskách.

Pod tlakem Velkoněmecké říše a domácích slovenská a českých politických stran, došlo k odštěpení velkého území od ČSR a ke vzniku krátce trvající autonomní České země. Vznikl Slovenský válečný stát (Slovenská válečná republika). V následujícím dokumentárním filmu se dozvíte, kdo se ve velké míře přičinili o rozpad společné republiky Čechů a Slováků, ale i německé a maďarské národnostní menšiny.