Největší rozmach hornictví se v lokalitě začíná až po roce 1948. Následně byly vybudovány lanové dráhy na přepravu rubaniny do úpravny z úseků Predpekelná a Dechtárka. V roce 1969 začíná provoz sedačkové Lanovky na úseku Dechtárka. V roce 1977 začíná svůj provoz flotační úpravna. Antimon se v Československu využíval v metalurgickém průmyslu při výrobě ložiskových kompozičních slitin, v keramickém průmyslu, ve sklářském průmyslu, v malířství jako barvivo, metalizaci loveckých zbraní, při výrobě autobaterií, v textilním průmyslu při výrobě ohnivzdorných oděvů, v farmaceutickém průmyslu při výrobě toxických sloučenin pro hubení škůdců. Úpravna pracovala až do konce těžby v roce 1992. Kapacita úpravny byla 55 tisíc tun rudy při 250 pracovních dnech za rok.
Pracující
Závod Dúbrava zaměstnává 275 pracovníků. V roce 1988 dosáhl závod při celkových výkonech 47 250 tisíc Kčs zisk 6 630 tisíc Kčs. Formy soutěžení pracujících jsou zaměřeny na úspěšné splnění výrobních úkolů. Hnutí brigád socialistické práce vznikaly od roku 1960. Ve vnitropodnikovém socialistickém soutěžení bylo zapojeno 96% pracovníků závodu. V rekordérskom hnutí nejlepší výsledky dosáhly kolektivy pod vedením Miloše Gejdoš a Jaroslava Gries. Podmínky těžby byly velmi těžké. Celoroční průměrná teplota v dole dosahuje 6,5 ° C a vlhkost prostředí byla více než 90%. Horníci umírali většinou v mladém věku na nemoci související s dýcháním. Mezi nejčastější zdravotní komplikace patřily silikóza a vazoneuróza protože mikroskopické částečky prachu postupně zanášali plíce. Nemocní dýchali stále obtížnější a v nejhorších případech umírali poměrně dlouho a v silných bolestech. Horníci byli v podzemí pod vlivem ionizujícího záření a jejich pracovní zařazení v podzemí končila povinně po 2 100 odfáraných změnách. V rámci závodního stravování byly fárajúcim do podzemí poskytované svačinové balíčky a všem pracovníkům poskytování teplé stravy v 1. směně. Pracovalo se na dvě změny. Úpravna rudy na povrchu byla v provozu nepřetržitě. Její obsluha pracovala na tři osmihodinové změny. Starší objekty závodu a sociální budovy jsou postupně obnovovány. Sociální budova na úseku Dechtárka zabezpečovala sociální a hygienické potřeby. Z hlediska zdravotní péče bylo postaveno v obci Dúbrava zdravotně-stravovacího střediska. Ke stabilizaci pracovních sil závod zajistil bytový fond a rozsáhlou bytovou výstavbou v obci Dúbrava umožnila předat mladým rodinám 42 bytových jednotek. Všestranná pomoc se poskytovala i zájemcům o individuální rodinnou bytovou výstavbu.
Protože horníci byly v podzemí i pod vlivem ionizujícího záření, jejich práce v podzemí končila povinně po 2 100 odfáraných změnách. Horníci vydělávali přibližně dvojnásobně více, než ostatní dělníci. Výhodou byl i dřívější nástup do důchodu a to už ve věku 55 let .. Horníci, kteří roky pracovali například s vrtačkami, měli nedokrvované končetiny, rozplynula prsty a problémy s klouby a svaly. Ve věku kolem 40 let měli tak zničené nohy, zejména kotníky, že už nemohli pokračovat a v mnoha případech nemohli fyzicky pracovat vůbec.
Ložisko
Ložisko je tvořeno žilním pásmem převážně křemen-antimonitových žil. Hlavním ložiskem je antimon, v malých množstvích tetraedritom, zinckenitom, boulangeritom, jamesonitom, vzácné primárním senarmonitom. V pripovrchových částech ložiska jsou přítomny: Valentin, stibianit, kermezit. Z ostatních rudných minerálů hojně se vyskytuje pyrit, v malých množstvích arzenopyrit, sfalerit, markazit, scheelit, volné zlato mineralogicky vázané hlavně na arzenopyrit a v menším množství na pyrit a stříbro vázané na tetraedrů. Antimonit se vyskytuje ve formě jemnokryštalickej, jakož i hrubokryštalickej, vytváří rudní polohy čočkovitého, hnízdovitý až deskovitého tvaru v žilní výplni, častěji se vyskytuje ve formě žilek o mocnosti od několika centimetrů. Mocnosti žil jsou velmi proměnlivé, průměrně asi 0,4 m, přičemž však Rudná složka tvoří místy jen několika centimetrové polohy. Rudné pole má charakter mohutné kovových zóny asi 700 - 800 metrů široké a asi 4 km dlouhé. Doly měli kolem 60 úvodních štol, které sahaly až do hloubky 300 metrů. Jejich celková délka byla prý 129 km. Některé úseky štol měli i 32 pochodí.
Zánik ťažby
Poptávka po surovině rapidně klesl a v roce 1992 se těžba v Dúbravská dolech zcela zastavila. V současnosti je většina z pozůstatků budov a území v údolí v soukromých rukou. Štoly a ložiska zůstaly ve vlastnictví státu.
