V březnu 1939 Slováci získali vlastní stát as ním i vlastní armádu, která už krátce po svém vzniku musela v takzvané Malé válce vzdorovat útoku maďarských vojsk. O něco později, se Slovenská armáda již zapojila v podřízenosti Wermachtu do druhé světové mocnosti na straně Německa. V září 1939 se zúčastnila tažení proti Polsku. U obyvatelstva se tato vojenská tažení proti našim severním sousedům nesetkala s jednoznačně pozitivní odezvou u slovenského obyvatelstva. I když na druhé straně, Slovensku se navrátilo několik spišských, oravských a kysuckých obcí, které Polsko anektovalo v letech 1920 a 1938. Nejvýznamněji se slovenská armáda zapojovala ve válce proti Sovětskému svazu. Na východní frontě aktivně bojovala od 24. června 1941 do 1. června 1944. Část příslušníků slovenské armády se zapojilo do dění iv Itálii, kde od podzimu 1943 byli nasazeni do opevňovacích a rekonstrukčních prací. Slovenská republika vyhlásila v prosinci 1941 válku i Spojeným státům americkým a Velké Británii, ale do bojů proti západním mocnostem se slovenští vojáci zapojili jen okrajově, zejména při obraně Bratislavy a dalších měst během náletů spojeneckých bombardérů. No ne všichni příslušníci slovenské armády se však smířili s rozpadem Československé republiky a vznikem Slovenského státu což následně přerostlo do příprav a realizaci ozbrojeného povstání, které vypuklo 29. srpna 1944, které dnes známe, jako Slovenské národní povstání. I když po dvou měsících utrpělo zdrcující porážku, natrvalo se zapsalo do slovenských dějin. A pokud by nevzniklo, skončili bychom po ukončení druhé světové války na straně poražených.