Pokud nějaká společnost zdůrazňuje znaky božstva, budou její členové vnímat to znaky mnohem pohotověji o jiné. Výrazněji se však mezi sebou budeme lišit v tom, s jakou pohotovostí a jak zpracujeme postřehy. Někteří vysloví názor na Andreje, až když budou mít spoustu informací, zatím jiní než kdyby měli akutní potřebu rychle kategorizovat. Lidé se poměrně dost dobře dají zlákat v připisování osobnostních charakteristik tvářím s jejich rysy. Například vysunutá brada se obecně dává do závislosti s rozhodností a cílevědomostí. I experimentální práce potvrdily informativní hodnotu některých fyzických charakteristik. Bylo zjištěno, že hlas sám podává určitou správnou informaci některých vnějších vlastnostech (například o věku), jakož i některých vnitřních vlasatostech (na základě vlastností hlasu bylo možné rozlišit lidi dominantní se sklony ovládat druhé od submisivních, tj. se sklonem podrobovat se).
Současně však jako naivní a nepravdivé kázaly představy, že lze na základě rysů obličeje určit tvář zločince, podvodníka či inteligentního člověka. Přeskočme teď pár dní, ve kterých jsme každý s Andrejem prohodili alespoň pár vět, stačili jsme postřehnout jeho chování i to, jak mluví a o čem, jak reaguje na nás a na jiné. Předpokládejme, že každý z nás získal o Andrejovi dostatek informací, abys mohl o něm vytvořit určitý názor. Je třeba poznamenat, že první dojem se těžko mění. Vysvětluje se to zejména tím, že člověk chce mít jednotlivé názory v souladu. Pokud by změnil jeden názor, musel by změnit i další, tak raději ignoruje informaci, na jejímž základě by svůj názor musel změnit. Kromě toho má člověk silnou tendenci podřizovat posuzování jednotlivých vlastností celkovému dojmu. Pokud máš celkový dojem o Andreji je příznivý, budeme mít tendenci posuzovat i jeho další vlastnosti příznivě a negativní vlastnosti zanedbáme. Psychologické výzkumy ukázaly zajímavý fakt: dojem se spíše změní v důsledku vlastních potřeb a motivace posuzovatele, než příchodem nových informací o posuzovaném. Po dalších dnech by si většina nás odvážila posoudit Andrejovy vlastnosti, dokonce i ty, které se ještě nestačily projevit.
Umožňují nám to naše názory na to, jaké vlastnosti se obvykle spolu vyskytují a jaké se navzájem vylučují. Domníváme se, že ti lidé, kteří jsou temperamentní, jsou také rozhodní, že agresivní lidé jsou neinteligentní a podobně. Máme vypracovány i jakési obecné směrnice pro identifikování určitých vlastností. Například: ti lidé, co nenabízejí cigarety, jsou spořiví nebo: ti lidé, co říkají hodně o sobě, jsou sobečtí. Některá pravidla pro identifikování určitých vlastností jsou tak populární, že jim lidé přizpůsobují své chování. A tak ten, co nechce vypadat jako „škrob“ rozdává cigarety a ten, co chce vypadat lidumilně, vypráví o svých dobrých vztazích k jiným. Využíváme také našich všeobecných znalostí o skupině, do které člověk patří (skupiny se vytvářejí na základě něčeho společného, například národnostního, sociálního původu, vyznání, věku, činnosti atd.). Dozvíme-li se, že Andrej je sportovec a my si myslíme, že sportovci jsou většinou sebevědomí a průbojní, budeme se domnívat, že i Andrej je tak. Úsudky, které jsou nepřímé, založené na zjednodušeném poznání sociálních skupin a které nediferencují mezi jednotlivci, se nazývají stereotypní. Dalším důvodem, proč si troufáme mluvit o Andrejových vlastnostech, je náš automatický předpoklad, že to chování, které jsme si všimli, se projeví i jindy, v jiných situacích. Postřehneme-li Andrejovo čestné chování v jedné či dvou situacích, vytvoříme si o Andrejovi názor jako o čestném člověku a předpokládáme takové jeho chování v každé další situaci.
Podívejme se nyní na konkrétní obsah našich názorů na Andreje. Myslíte si, že se budou shodovat? Do určité míry ano. V čem asi budou odlišné? Je zajímavé, že někteří lidé se zaměřují na popis povrchových vlastností člověka (čestný, upřímný, přátelský), zatímco jiní komentují, vysvětlují příčiny chování, konfliktů, analyzují vztahy posuzovaného s jinými lidmi, posuzují jeho chování s ohledem na konkrétní situaci. Zjistilo se, že vlastnosti, které používáme při popisování druhých se mění věkem. Např. věkem vzrůstá poměr psychologických pojmů vůči fyzickým charakteristikám. Existují i rozdíly mezi pohlavími: ženy při popisování druhých používají častěji osobnostní vlastnosti a charakteristiky mezilidských vztahů, zatímco muži dávají větší důraz na postavení, výkonnost v různých činnostech a na fyzické charakteristiky. Názory se budou lišit také v množství použitých pojmů. Zjistilo se, že ti lidé, kteří používají při popisování druhých více pojmů, jsou ochotnější přijímat nové informace. Posudky některých lidí jsou docela jednoduché, vidí jiné v černobílých kategoriích. Lidé jsou podle nich buď dobří nebo špatní, užiteční nebo neužiteční, spolehliví nebo nespolehliví. Při poznávání druhých nám pomáhají naše vlastní pravidla, jak identifikovat podle určitého chování jednotlivé vlastnosti a jaké vlastnosti se navzájem spojují. Jak si tato „pravidla“ vytváříme? Snad nejběžnější tak, že zobecňujeme často opakované zkušenosti. Vidíme například, že inteligentní lidé mají úspěch ve škole.
Mezi inteligencí a úspěchem ve škole si tedy vytvoříme souvislost. Zobecnění ojedinělé zkušenosti však pokládáme za konstrukci, která slouží spíše k ospravedlnění vlastního chování než k poznání chování jiných. Za vykonstruovaný pokládáme například názor muže, vytvořený na základě jedné nepříjemné zkušenosti, že ženám nelze důvěřovat. Děti (někdy i dospělí), pokud nemají dostatek vlastních zkušeností, přebírají pravidla od autorit. Pravidla se často vytvářejí i na základě předpokládané podobnosti mezi námi a jinými. Pokud se tedy nějaká má vlastnost projevuje určitým způsobem, předpokládám, že iu jiných je tomu tak, i lidová moudrost „podle sebe soudím tebe“ — vystihuje tuto tendenci. Zkusme si nyní shrnout, jaké chyby obvykle děláme při poznávání druhých a současně uvažujme, jak se jich můžeme vyvarovat.
Egocentrický pohled:
Snad nejméně si uvědomujeme, že tak jak se na svět díváme my, tak se na něj nemusí dívat a hodnotit ho jiní. V důsledku tohoto egocentrického-předpokladu připisujeme vlastní logické dedukce světu poznání člověku, kterého se snažíme poznat, co nám někdy brání porozumět mu.
Předpokládaná sympatie:
Obvykle máme sklon předpokládat, že ti lidé, které máme rádi, nás mají rádi také a navíc sdílejí naše názory. Velmi obtížně snášíme situaci, ve které milovaný člověk zastává jiný názor než my. Snažíme se, abychom opět dosáhli rovnováhy, a to buď tak, že změníme svůj názor, nebo se vzdáme přátelství. Existuje také třetra možnost – zbagatelizovat význam rozdílů mezi nimi, nebo je tolerovat.
Nelze však tolerovat všechny názory, například názory fašistické, které popírají nejzákladnější lidské hodnoty.
Projekce:
Experimentálně se potvrdilo, že lidé mají tendenci připisovat jiným ty své vlastnosti, které nejsou ochotni přiznat sobě. Jiným připisujeme i své vlastní emocionální problémy. Za vlastní neúspěch obviňujeme spíše jiné, než sebe. Neúspěšní studenti posuzují své přednášející daleko kritičtěji než jejich úspěšnější kolegové.
Namyšlenost:
Je zajímavé, že při posuzování jiných máme silnou tendenci předpokládat, že lidé dělají vše úmyslně, ačkoli mnoho jejich činností úmyslných není, nebo alespoň ne jejich důsledky.
Haló efekt:
Je to tendence podřizovat celkovému dojmu o člověku posuzování jeho dalších vlastnosti. Snad nejintenzivněji jsme zažili projev této tendence při školní klasifikaci. Pokud si učitel o nás vytvořil příznivé mínění, do velké míry jsme vyhráli. Pokud jsme však z nějakého předmětu měli zpočátku špatné známky, velmi těžko se nám napravovali.
Rigidita:
Takto nazýváme uzavřenost vůči novým informacím a ustrnutí na jednou vytvořeném názoru. Tato neochota konfrontovat výsledné poznání s novými postřehy a informacemi zabraňuje samozřejmě korekci možných chyb.
Nesnášení dvojznačnosti:
Před novými postřehy se také uzavírají lidé, kteří nesnášejí dvojznačnost a překvapení při poznávání druhých. Všechno hodnotí jednoznačně – bud jako bílé nebo černé. Lidé jsou buď dobří nebo špatní. Přesnost vnímání druhých se zlepšuje věkem. Výsledky výzkumů svědčí o tom, že tuto schopnost lze zvelebovat učením – jako kteroukoli jinou. Experimentálně se jako optimální učební metoda ukázalo podávání správné informace pocházejícím odhadu určité vlastnosti. A to můžeme udělat iv našem životě tak, že budeme konfrontovat naše názory s míněním jiných. Budeme-li však usilovat znát druhého člověka v celé jeho složitosti, mnohostrannosti, znát jeho cíle, snahy, potřeby, hodnoty, ideály, mezilidské vztahy, okolnosti ve kterých vyrůstal a ve kterých nyní žije, podaří se nám snad porozumět jeho chování, což je nakonec více než přesné posouzení jeho vlastnosti.
Zdroj: Časopis Elektrón
