ČSSR 70. roky 20. storočia (127)
Životospráva za socializmu
K fenoménem socialismu patřily polotovary. Když si otevřete kuchařku z 50. a 60. let, v receptech najde samy sušené či konzervované potraviny.
Věčné téma. I v současnosti. Dnes na nás téměř ze všech stran působí různá média, reklamy o tom, jak se máme správně stravovat, co se smí, co by se nemělo jíst, co bylo karcynogénne před několika roky najednou už není a neustále poslouchám o biopotravinách a už z toho začínám být přesycen. A tak jsem se zamyslel nad tím, co se říkalo o zdravé výživě v dobách našich babiček a otců. Za dob hlubokého soacializmu. Je zvláště, jak se to periodicky mění. Ale mění se to především v závislosti na trhu, protože ten se nás snaží prevedčiť což je pro konzum zdravé, čeho si má nejvíce kupovat a sníst, protože to se má prodat a Taiko to tedy má být. A tomu se říká tržní zdravá výživa. Jak začít den? Snídaní. A máme se držet pravidla, že snídani máme konzumovat 20 až 30 procent celodenního kalorického příjmu. Výživa má být úměrná pohlaví, věku, vykonávané práci a pracovnímu prostředí. Jak to bylo v době socialismu tak to platí i dnes.
Tatranské železnice a lanové dráhy
Tatranské elektrické železnice jednokoľajné úzkorozchodné železniční tratě Poprad Tatry - Starý Smokovec - Štrbské Pleso a Starý Smokovec - Tatranská Lomnica.
Tatranské elektrické železnice tvoří jednokoľajné úzkorozchodné elektrifikované železniční tratě Poprad Tatry - Starý Smokovec - Štrbské Pleso (29,110 km) a Starý Smokovec - Tatranská Lomnica (5,950 km). První trať z Popradu do Starého Smokovce se začala stavět v roce 1906 a roku 1907 byla dostavěna. Pro technické problémy byla otevřena až 17. prosince 1908. Nahradila tzv. tatranský trolejbus (omnibus), který tam jezdil v letech 1904 - 1905. Úsek železnice ze Starého Smokovce do Tatranské Lomnice byl otevřen 16. prosince 1911 a poslední úsek, Starý Smokovec - Štrbské Pleso byl otevřen 13. srpna 1912. Od roku 1949 byla v zprávě Československých státních drah, čili od roku 1992 ve zprávě Železnic Slovenské republiky. V letech 1965 - 1969 byla rekonstruována (rekonstrukce zahrnovala také vytvoření výhybny Štôla na kilometru 26,3 sloužící hlavně na odstavování vlaků Tatranských elektrických železnic během Mistrovství světa v lyžování. Její využití posloužilo i pro odstavení pracovních vlaků a vykládku uhlí pro tatranské osady) a od roce 1970 slouží výlučně pro osobní dopravu. Jezdili zde elektrické jednotky (EMU) řady 420.95 vyrobené na počátku 70. let 20. století. Od roku 2003 byly nahrazeny novými řady 425.95 s odlišným designem, vyrobenými ve Vrútkách použitím švýcarské licence. Za dob Rakouska - Uhrorska se uvažovalo io dalších tratích, například Štrbské Pleso - Liptovský Hrádok. Tyto ambice ukončila první světová válka. Na tuto síť navazuje ozubnicová železnice Štrba - Štrbské Pleso a pozemní lanová dráha Starý Smokovec - Hrebienok, které však nejsou součástí TEŽ.
Nelehké nákupy, nebo svět bez konzumu
Nelehké nákupy za socialismu, nebo svět bez konzumu.
Možná, málo kdo z vás v současnosti zná pocit, jít do obchodu a nekoupit si v podstatě nic, protože výběr, je nelichotivý. A jak tomu bylo v 70. letech 20. století? No nebylo to jednoduché, zboží sice bylo jako tak dost, ale jeho sortiment nebyl z dnešního pohledu nijak oslnivý. Lhal bych, kdybych tvrdil, že se opravdu nedalo koupit nic. Dalo. Nakupování za starých časů se podobalo nakupování dnešních důchodců. Takzvané AKCE tur. Kde za starých časů se chodilo po prodejnách hledat, zda zboží, které si chci koupit skutečně mají, dnes (zejména důchodci) se chodí za zbožím, ale už s jiným cílem. S cílem nehledat zda je možné koupit, ale s cílem zda je možné koupit levnější. Představte si, dnes existují lidé, kteří se hodiny dokážou procházet po marketu s vozíkem sem a tam a čekat, až se v rozhlase rozezní: "Vážení zákazníci, právě snižujeme cenu masa ...". V podstatě se v tomto ohledu nic nezměnilo, jen sortiment podléhající tehdejší nákupní turistice se vyměnil za cenový. Na socialistických prodejních pultech (například s konfekcí) bylo sice poměrně velké množství zboží, ale mnohdy morálně zastaralého. Když soudruzi vytvářely pětileté plány budování národního hospodářství, kolikrát se skutečně celých 5 let vyráběl téměř tentýž sortiment. Ten, kdo dokázal obětovat ze své výplaty více peněz, nakupoval v TUZEXE. A co se tedy nakupovalo? Občas jsme čekali v dlouhých řadách (i) na ovoce, hledali známosti pro Podpultové zboží (s elektronikou, stavebninami ...) a nákup bonů za které se daly koupit například rifle, značková sportovní obuv, oblečení, lepší elektronika i zahraniční auta. Ti ostatní chodili v týchž nepropustné 20 let. I když přiznám se ne ve stejných, ale protože pokud se vyráběl tentýž sortiment 4 pětiletky, chodili jsme v nich opravdu dlouhá léta. Jasným příkladem byli (ti dříve narození si to určitě pamatují) známé filcové (důchodové) válenky. Babka k babca budou válenky. Říkalo se.
Fetiše socializmu - nebo, jak se žilo za socializmu
Ako sa žilo a pracovalo za socializmu
Dokumentární cyklus o životě v socialistickém Československu - pro pamětníky.
Pamatuji si to, jako dnes. V květnu 1945 se konečně ukázalo slunce a do ulic vyšli lidé. Po čtyřech letech války jsme zase věřili, že máme před sebou krásnou budoucnost. Každý kdo mohl, začal budovat lepší svět. Někdo stavěl domy, jiný zas cesty .. a někdo zase udával. Každý podle svých schopností a potřeb
Vydejte se s námi na malou restro cestu za autobusy z Československa. Už před druhou světovou válkou byly automobilové továrny, jako TATRA, PRAGA, ŠKODA zapsané v povědomí celého světa. Firma PRAGA byla již známá od roku 1934 výrobou malých minibusů typu Parag A 150 s benzínovými motory. Různé modifikace se stavěly na jeden identický rám a na stejném podvozku byly montovány i hasičské a nákladní auta. V prvních autobusech PRAGA RM byly benzínové motory. Ty však byly po 2. světové válce nahrazeny naftovými motory a proto tyto autobusy nesly označení PRAGA RMD. Z této zkratky se odvozena i lidové pojmenování autobusu (přezdívka) randál. Asi proto, že motor byl poměrně hlučný. Naftové čtyřtaktní motory měly objem 4,5 litru a výkon 65 koní. Maximální rychlost se pohybovala kolem 80 km za hodinu. Připravili jsme pro vás zajímavý filmový pohled, jak se vyvíjela osobní autobusová doprava v Československu.
Vinea
Vinea oficiálně přišla na československý trh v roce 1974. První nápoje se fľaškovali do 0,25 dcl lahví. Vinea za socialismu stála 1,50 Kčs.
Prvotním záměrem vynálezce Viney docenta Jana Farkaše bylo podávat lidem přírodní nápoj. Neobsahující konzervační látky, pasterizovaný nápoj s chutí hroznů. Po spatření světla světa Kofolou, o dvanáct let později přišel na československé obchodní pulty další skvělý nápoj. Vinea. Vinařské závody v Pezinku dostali úkol vyvinout nápoj ze zbytků hroznového moštu, který vznikal při výrobě stolních vín. Levný a chutný, který by konkuroval citrusovým nápojem dováženým ze zahraničí. A tak v roce 1973 vznikla značka nového československého nealkoholického nápoje Vinea. Vinea z latiny znamená Vinohrad. A k názvu Viney se přičinili dcery vynálezce. Farkaš dokonale pochopil lidi, kteří chtěli přírodní nápoj, nikoliv umělé sladké limonády, kterých bylo na trhu dostatkovým zbožím. Ale mně například velmi chutnala známá žlutá limonáda. Pamatujete se?


