Životospráva za socializmu.
Za starších dob na našich věsnicií byly pravidlem syté snídaně. Lidé fyzicky těžce pracovali a tak se jedli husté polévky s nadrobeným těstem, slaninka s chlebem. Dnes se nám to možná, zdá jako prožitá historie, ale pokud se nad tím zamyslíme přijdeme na to (možná), že dnešní jídlo pobláznily generace a není tak zdravé, jak se dosud věřilo. Během mé vojenské služby se téměř denně vařila hnědá omáčka, téměř všude přítomna - k jídlům z masem (omáčku jsme nazývali uhelnému - univerzální hnědá omáčka). V moderní době jsme tuto omáčku nahradili Müsli a Tofu a pomalu zjišťujeme, že uhelnému byla nejen zdravější, ale i chutnala snad lépe. Dobře živený, zdravý a ochranu organismu a obranné, to bylo heslo nejen v armádě, ale i v civilním životě. Československou republiku obsadili závodní jídelny ve kterých se vařilo téměř navlas stejné jídla v přesně stanoveným počtem kalorií podla příslušných tabulkových norem. Těžce pracující dělníci měli jiné stravné tabulky, jako úředníci. I když to občas na úřadech vypadalo tak, že pracující úředník asi navštěvoval jídelna plnou horníků a to nejen v době oběda. V podstatě i v té době do určité míry zdravou výživu tak říkajíc ovládal trh. Sice ne kapitalistický, tedy tržní, ale co soudruzi naplánovali a co se s boží pomocí pochází, zda dali jim najíst a výsledkem hospodářské práce se přizpůsobovala z času na čas i zdravá socialistická výživa. Když bylo vajec přebytek, doporučovali se i tři denně, když jich bylo nedostatek upozorňovalo se na rizika cholesterolu. Takže v tomto ohledu si se současnoti nemáme co vyčítat. Ale říká se, že všeho moc škodí.
K fenoménem socialismu patřily polotovary. Když si ote kuchařku z 50. a 60. let, v receptech najde většinou sušené či konzervované potraviny a to asi proto, aby se pracující ženy u sporáku příliš nenamáhali. Nebo to bylo proto, aby konzervárny splnili plán pětiletky? Počátkem 90. let zastánci zdravé výživy přišli se sójou jako s super potravinou. Byla levná a dobře se prodávala. A "kde udělali soudruzi z NDR chybu" (kde udělali soudruzi z NDR chybu je filmová hláška - pro nezainteresovaných)? Nakonec se zjistilo, že může snižovat plodnost u lidí. Ze sóji se uvolňuje genistein, látka podobná ženskému pohlavnímu hormonu, která snižuje kvalitu spermií. A kde všude najdete sóju? Logicky bych si myslel že snad jen přímo vyráběných sójových produktech, jakým je například známá sladká sójová tyčinka. Ale světe div se, sóju najdeme iv tlačence a cereáliích až po majonézu a margaríny. A proto si vždy pozorně přečtěte na obalu výrobku, což daný výrobek obsahaje. Jak to je s potravinami dnes, si myslím, že všichni víme. Většina dříve narozené vzpomíná na socialismus, jako období, kde byly potraviny kvalitnější, než dnes. Je to tak? Není to tak? Paradoxně se v socialistických regálech potravin z času na čas se daly koupit potraviny, které nám svět mohl opravdu závidět. Například levný, ačkoli tuzexových, kaviár ze Sovětského Svazu (dnešní Rusko), či prémiový sekt Sovietskoje Igristoje, který jste v obchodě před svátky sehnali doslova za pár korun. Často se argumentuje tím, že se za socialismu přidávalo do potravin méně chemie, na druhé straně to v podstatě nemáme jak ověřit, protože na obalech se složení povinně neuvádělo. Na druhé straně, průměrný párek a salám prokazatelně obsahovaly větší procento masa a při jablkách jste měli téměř stoprocentní jistotu, že budou z dnešního sloganu opravdu BIO. Miečne výrobky pro děti jako termix či miláček měli jednoznačně vyšší kvalitativní úroveň, jak jejich současné napodobeniny. A proč? Protože trh. Vyrobit co nejlevněji a prodat se ziskem v závislosti na koupěschopnost zákazníka a obchodní politiky obchodních řetězců.
Toxický obal a bio jablko.
Za socialismu byla snad téměř všechno BIO. Tedy až na používání pesticidu, ale pokud přimhouřím všechny oči tak to tak i opravdu vypadalo. Ale vajíčka se prodávaly ve vysloveně toxických obalech (mám na mysli ty platové obaly). Řeknete si - vajíčka - ale to nemělo jak proniknout do vajíčka. Odpověď. Do vajíčka možná ne, ale na naše ruce určitě ano. Položme si ruku na srdce. Kdo z vás si myje ruce nejen po použití toalety, ale například i po návratu z marketu?
Životospráva za nesocialismu nebo, což nám přinesl globální potravinový trh s praktikami rychlého zisku.
Cereální pečivo.
Pečivo takto označené nebylo ve skutečnosti nikdy zdravé. Podléhá to snad jen módnímu trendu? Zdravě jíst a cereálnosťou být IN? Druhým chytákem, který funguje, je hnědá barva. No tento typ pečiva získává hnědý odstín díky karamelu.
Červené maso.
Dlouhá léta se výživoví experti zamýšleli nad nedostatečnou konzumací červeného masa obyvatelstvem. A pak se zjistilo, že konzumace červeného masa může u lidí vyvolat rakovinu tlustého střeva a červené maso je jeho nejpravděpodobnější příčinou. A červené maso se tak dostalo na seznam karcinogenů. Ale, vyloučit tento druh potraviny z jídelníčku se však nedoporučuje, protože obsahuje látky, které se z jiných zdrojů jen těžko získávají. A teď si řekneme, mám jíst červené maso? Nemám jíst červené maso? I zde platí to co platilo za časů starých mám - vše s mírou.
Maslo verzus margariny.
Dnešní pomazánkové ztužené tuky sice již neobsahují rizikové transmastné kyseliny, snadno se rotierajú (hlavní reklamní slogan) jak tomu bylo v minulosti, ale emulgátory a konzervanty stále obsahují. A máslo je výlučně přírodní produkt. A otázka zní. Co je v tomto zdravější? Mělo či margarín? Babičky vám určitě řeknou že máslo. Margarín se v minulosti přidává do krmiva dobytku a když se zjistilo, že ho dobytek odmítal konzumovat, udělali z něj produkt určený pro lidi. Vše má své pro a proti. Máslo zas prokazatelně obsahuje vysoké množství nasycených mastných kyselin, což pro lidi s nadváhou, srdečně-cévními chorobami nebo cukrovkou představuje si myslím značné riziko. Ale i zde platí staré dobré pravidlo - všeho s mírou.
Light potraviny.
Říká se že Light potravina je dobrá potravina. Já jsem za socialismu neslyšel o LIGHT potravinách. Vy ano? Je Light potravina skutečně dobrá potravina? Je tomu tak? Mě to spíše navádí k tomu, že když mám Light potravinu, mohu sníst kolik jen chci a nepřiberu a neonemocním z ní. Proto že je Light. I toto tvrzení je čistý výmysl. Nahrazovat tuky cukry či umělými sladidly a dalšími přídavnými látkami není košer. Nic jedením Light potravin nezískáte. Akorát tak vlastní značku své představy o zdravé životosprávě před svými přáteli, že jaký jste IN. Takové výrobky nejsou zdravější, ale například u jogurtů ani méně kalorické (co se od nich pod touto značkou se samozřejmostí i očekává).
Hnědý nebo bílý cukr.
Za války se jedl hnědý cukr, byla to pochutina chudé, protože ho bylo nedostatek. No dnes, div se světě je hnědý cukr trendový. Kamkoli přijdu na návštěvu a nabídnou mě hnědým cukrem, usmívám se. Má přijít válka? Ptám se. A obvykle dostanu odpověď formou grymasy. Hnědý cukr je dražší a přitom není kvalitnější než bílý cukr. Výhoda hnědého cukru se zvykne nadhodnocovat. Z nutričního hlediska má přitom téměř stejné složení i význam. Hnědý cukr má ve srovnání s bílým sice o něco více minerálních látek, ale jde o skutečně zanedbatelné množství. Cenově však zanedbatelný rozdíl není.
A co je vlastně ta zdravá životospráva (za socialismu či za nesocializmu)?
Z mého pohledu jedoduchá odpověď. Zda žijeme v socialismu, nebo v nesocializme, ať na nás tlačí řízené státní hospodářství, nebo tržní, jezme pijme co nám chutná a kolik nám chutná. Tělo ví co potřebuje. Pokud má někdo chuť na chléb s opravdovým máslem a mlékem na snídani, sní ho. Pokud má někdo chuť na dobrou matgarínovú pomazánku s rohlíkem s pepsi, dopřejme mu to. Ale v zásadě platí jednoduché pravidlo. Kolik sníš, tolik ze sebe dej ven. Prenič za nic soudruzi za socialismu vymýšleli kalorické tabulky v závodních jídelnách zvlášť pro těžce pracující a zvlášť pro dlouhodobě sedících v kancelářích. A nepodléhejte trendům. Jíst BIO, žít Light a svůj volný čas trávit, jak tomu říkají bratři češi na kanape s tabletem v ruce, znamená nedožil se budoucnosti. A budete žravé. Věřte.
