Často se stává, že dva rudí, kteří stojí na protilehlých svazích barrancos, dělí vzdušnou čarou vzdálenost jen 500 metrů. Kdyby se však chtěli setkat, museli by ujet několikanásobně větší vzdálenost. Proto si obyvatelé vyvinuli pro dorozumívání se „hvízdanou řeč". Hvízdaná řeč existuje na La Gomere od nepaměti. Vedle rodné španělštiny ho ovládá většina dospělých a děti. Hvízdaným jazykem se však dorozumívají jen na větší vzdálenosti; v úzkém kontaktu mluví španělsky. Hvízdaný jazyk tedy funguje jen jako speciální prostředek telekomunikace přenosu informací na dálku.V jiných zemích tuto funkci zajišťuje telefon a telegraf.Vzhledem k technickým obtížím ostrova telefonizace a telegrafizace postupuje pomalu. , bezporuchová a komunikovat může spolu několik osob.La Gomera není jediným místem.kde se takto dorozumívají.Dalšími oblastmi jsou severovýchodní část Turecka, část francouzských Pyreneji, mexický stát Oaxaca a ještě dalších hornatých oblastí. vlastně hvízdaná forma běžného jazyka, který si zachovává svoji gramatiku a slovní zásobu, a do jisté míry i fonetický systém. Existuje tedy hvízdaná forma španělštiny, francouzštiny, turečtiny a dalších jazyků. Při běžné řeči produkují hlas hlasivky. Při hvízdání nahrazuje hlasivky hvizd. Každá samohláska je v hvízdaném jazyce zastoupena jiným tónem. O se píská níže než U a A nižší než O. Pokud jsou ve slově dvě stejné samohlásky, ta, která nese přízvuk, se píská níže. Podobný systém platí i pro souhlásky. Zde se uplatňují tóny v klesajícím nebo stoupajícím průběhu, jiné se vynechávají. Slovo canastra se v hvízdaném jazyce písku jako kanata, slovo pastel jako patel. Vcelku představuje hvízdaný jazyk poměrně složitý systém, který počítá is tím, že poslouchají – zda musí významy slov částečně odhadovat. Toto je však časté i při použití běžného jazyka (např. ve špatných akustických podmínkách). I takto však lze jazyku porozumět, protože jazykové jevy jsou redundantní.
Hvízdané jazyky, které se používají v Evropě, se liší od těch, které existují v Jižní Americe. Tamní indiáni říkají tónovými jazyky: totéž slovo vyslovené v reálné tónové výšce může mít různé významy. Ty hvízdané jazyky, které jsou založeny na tónových jazycích, používají poněkud odlišný hvízdaný systém než hvízdané jazyky, které nejsou založeny na tónových jazycích. Jejich základní komunikativní význam je však stejný umožnit výměnu informací na dálku. Z popisu hvízdaných jazyků vyplývá, že se nejedná o jednoduchý jev, ale o složitý systém. Proto trvá jistý čas, než si takový jazyk člověk osvojí. Technika vyluzování zvuku v podstatě není odlišná od běžného hvízdání. Hvízdat lze zaokrouhlením obou rtů nebo pomocí prstů v různých polohách. V Mexiku hvízdají bez pomoci prstů, ale hvízdají také pomocí kávovníkového listu. Hvízdaný jazyk se používá jako velmi účinný dorozumívací prostředek při různých příležitostech: při oznamování narození, nemocí, dávají se jím pokyny pro pastýře stád a pod. Obyvatelé se jím varovali i před výběrčími daní. Hvízdané jazyky mají vlastnost "tajného" jazyka - cizinec mu nerozumí. Během občanské války ve Španělsku nasadili na stranu Republikánů obyvatel Kanárských ostrovů, kteří ovládali hvízdaný jazyk. Tak se mohly pružně (i bez technického vybavení) přenášet vojenské správy. Budoucnost hvízdaných jazyků závisí na toho, zda se v oblasti jejich používání změní komunikační poměry, nebo ne.Vybudují-li se cesty, zlepší se doprava a frekvence styku lidí se zvýší, pak hvízdané jazyky odezní. nižších poloh Toto všechno zapříčiní, že hvízdané jazyky postupně zcela zaniknou. původním povoláním bylo pastevectví.V posledních letech jsou hvízdané jazyky předmětem zájmu badatelů.Uskutečňují analýzu těchto jazyků z hradiště lingvistického. komunikačního, etnografického a sociologického. Součástí práce badatelů je i záznam těchto jazyků na magnetofonové a filmové pásy, aby se jejich podoba zachovala i pro další generace. Navíc tento výzkum má značný vědecký význam pro rozpracování otázek komunikace. Jednou z vědeckých oblastí, ve které se rýsuje plodné využití výzkumu hvízdaných jazyků, je dorozumívání se člověka se zvířaty. Máme zde na mysli delfíny, které mají vysoce rozvinutou centrální nervovou soustavu a umí produkovat hvízdané zvuky. Zatím je však tento výzkum pouze v počátku, a tak si na definitivní potvrzení nebo vyvrácení nejdůležitějších hypotéz musíme ještě nějakou dobu počkat.
Zdroj: Časopis Elektrón
