ČSSR 70. roky 20. storočia (98)
Pionýrské tábory
Kde bylo tam bylo kde se písek lil a voda sypala, byl jeden pionýrský tábor.
Kde bylo tam bylo kde se písek lil a voda sypala, byl jeden pionýrský tábor
Byla v něm spousta dětí a pionýrských vedoucích. Všichni celé dny bláznivě řádili a zábavy nebylo konce kraje. Každé ráno chodili na rozcvičku, nastupovali společně na hygienu a na snídani. Následoval ranní rozvod do zaměstnání a rozchod. A v čem bylo to zaměstnání? Nuž každému pionýrské vedoucímu podle chuti. Bylo vymyšleno toho tolik, že jsme to děti brali někdy, jako nutné zlo. Ale přiznám se - jen někdy. Ale ne, křivdil bych tím mým pionýrským vedoucím. Určitě to s tolika dětmi neměli jednoduché a ukočírovat desítky dětí ve skupině nebylo určitě nic jednoduché. A stále co mě z těch dob hřeje jsou - milé vzpomínky na tyto staré časy. Na časy, když mě moji rodiče odložili do pionýrského tábora, aby si alespoň jednou v roce odomně oddechli. I když jsem byl jako dítě v táboře pouze jednou (a to prosím pěkně v mezinárodním - na Ukrajině) mám z něj snad ty nejkrásnější dětské vpomínky. Kromě toho, že jsem tam ve svých deseti letech poznal kupu "mezinárodních" decek, poznal jsem tam, i jednu ukrajinskou plavovlásku. A jak ta za mnou plakala - ten poslední den před odjezdem, když jsem večer usínal s jejím jménem na rtech a ráno jsem se s úžasem probudil s napastován tváří (vrstevníci natírali své oběti zubní pastou a to hlavně tvář a někdy i celé nezakryté tělo během spánku, jako rozlučkový rituál) a nevěřil jsem vlastním očím cože mi to v noci stalo. Ach, kdeže jsou ty krásné časy našich prvních dětských lásek a prvního indiánského bojového pomalování zubní pastou značky Flóra. A co vy přátelé. Pamatujete si ještě na toto období? Najdete ještě fotografie s hrdou tváří a uvázaným pionýrskou šátkem na modré košili? Ano? Tak mi je is vaším příběhem pošlete!
Základní devítiletá škola
V dobách socialistického Československa v sedmdesátých let základním stavebním kamenem ve výchově mladé nastupující generace reálného socialismu.
ZDŠ
neboli bez zkratky řečeno Základní devítiletá škola (vzpomínkami Retromanie) byla v dobách socialistického Československa v sedmdesátých let základním stavebním kamenem ve výchově mladé nastupující generace reálného socialismu. Ne nebojte se nejdu politikařit. Spíše si chci zavzpomínat na tyto staré dobré časy, když jsem byl i já v té době školních a vždycky jsem se těšil když jsem postupoval z nižšího ročníku do vyššího. A proč? Nuž si dobře ani nepamatuji, jak mi uběhly první čtyři ročníky, ale když jsem už byl Páták, tak to jsem už byl někdo. A říkal jsem si, že ať čím dříve budu deváťákem. Neboť deváťáci to byli páni. I já jsem chtěl být pánem dospělákem. Z pionýra se stát zväzákem. V tedy se totiž dávali přihlášky do SZM. A všichni, kteří dali přihlášky byly již dospěláci. Ne jako ostatní děcka. Bylo to krásné těšit se na dospělost. Dnes bych dal nevím co, abych se mohl znovu do té doby vrátit. Potkat své spolužáky, soudružky učitelky, projít se znovu po chodbách naši školy. I uši jsem z toho měl řádně vytahané. Nuž krásné to byly časy. Že? A co se takhle zpět k nim vrátit. A jak? Nuž prostřednictvím Retromanie si můžete společně se mnou na tyto nádherné roky bezstarostného dětství vřele zavzpomínat!
