RetroMánia

Stará budova na náměstí 4. dubna v Bratislavě má ​​tabulku s nápisem Výzkumný ústav výživy lidu. Většina mladých, starých lidí, kteří procházejí kolem však ani neví, že právě zde se denně schází kolektiv vědeckých pracovníků, kterým leží na srdci, abychom co nejzdravější jídlo, aby náš denní režim byl co nejrozumnější. Netřeba připomínat, že problémy s výživou pracujících a mládeže nejsou v dnešní době na ústupu, ale právě s rychlým pokrokem vědy a techniky, se zrychlováním životního tempa naléhavě vystupují do popředí. Problém není v tom, co jíst, ale jak a kdy. Doc. MUDr. Andrej Bučko. DrSc ředitel Výzkumného ústavu výživy lidu (VUVL) zdůrazňuje slova velkého ruského fyziologa Pavlova, který formuloval úlohu fyziologie takto.Naučiť lidi správně jíst, pracovat a odpočívat. A dodává. Je to jen několik desetiletí, což věda o výživě nastoupila svoji cestu a nahradila empirickou zkušenost přesným vědeckým bádáním. Objevy vitamínů, účinku minerálních látek a poznání osudů živných látek v metabolismu člověka nové možnosti vědeckého bádání v otázkách lidské výživy. Dnes jsme už tak daleko, že žádáme od vědy o výživě, aby nám odpověděla na otázku jaký je optimální režim výživy a jaké jsou cesty k němu. Stálou Achillovou patou jídelního lístku průměrného Slováka či Slovenky je pravidelné překračování nezbytné kalorické potřeby na den, která je v současnosti přes 3000 kalórií. Nadbytočné kalorie mají svůj původ v zvýšeném přívodu cukrů a tuků, zatímco bílkoviny jsou diskriminovány. Pro ilustraci, čísla. Denní spotřeba je kryta u kalorií na 118% z toho: u bílkovin na 98%, u tuků na 113% a sacharidů až na 128%. Vidět, že bilance pro lidský organismus není zrovna příznivá. VUVL má v současnosti oddělení epidemiologie výživy, oddělení klinické, fyziologie výživy a oddělení biochemie, kde jsme se zastavili, abychom se podrobněji dozvěděli o nové biologické roli vitamínu C - o problému, na kterém už přes deset let pracuje RNDr. Emil Ginter, CSc. Přibližně od konce druhé světové války se v odborné literatuře objevují zprávy o účinku vitaminu C na snižování hladiny cholesterolu v krvi a tím i k léčbě cévních chorob. Odkud se vlastně dostává cholesterol do krve? Cholesterol v krvi a tkáních je jednak z potravy, jednak vzniká hlavně v játrech při spalování tuků a cukrů. Organismus se zbavuje přebytečného cholesterolu tak, že ho přeměňuje v játrech na žlučové kyseliny. Při C-hypovitaminóze (nedostatku vitamínu C) je narušena přeměna cholesterolu na žlučové kyseliny a tak se hromadí v krvi. Rychlost přeměny cholesterolu na tiskové kyseliny je přímo závislá na koncentraci vitamínu C v játrech. Zvyšováním vitamínu C v játrech se zvyšuje rychlost tvorby žlučových kyselin.

Představujeme osobnosti naší vědy.

Odkdy existuje lidstvo, vyskytují se i nemoci, proti kterým nebylo léku. Patří mezi ně virová onemocnění. Avšak v roce 1957 Angličan Issacs a Švýcar Lindemann oznámili veřejnosti svůj objev, kterému dali název interferon, což je látka s širokým antivirovým spektrem. Od roku 1964 se i na virologické ústavu SAV v Bratislavě pracovnici imunologického oddělení věnují pod vedením člena korespondenta SAV, docenta Ladislava Borecké, DrSc., výzkumu interferonu a s nim související problematiky a v této oblasti již získali mezinárodní uznání. Za tyto zásluhy docentu Ladislavu Borecka loni udělili titul laureáta Státní ceny České republiky. Do virologického ústavu za docentem Borecka nás přivedl zvýšený počet onemocnění na virovou chřipku v zimním období, ale využili jsme vzácnou příležitost mluvit s jed ným z našich významných (a stále zaneprázdněné) vědců. Přirozeně, o problémech jeho práce, problémech boje proti virům, protože, jak je známo, v boji proti bakteriím už máme po ruce osvědčené léky. Proti mnohým virovým chorobám zatím lék, přesněji řečeno, vakcínu nemáme a asi ani v dohledné době nebudeme mít. Mnohé viry totiž a mezi nimi i virus chřipky - se vyznačují velkou proměnlivostí. Proto každá nová epidemie chřipky, zapříčiněná pozměněným virem, je nová z imunologického hlediska, a tak nemůžeme zatím proti viru ani účinně očkovat, vytvářet imunitu. Pozměněný virus poměrně bez obtíží vniká do organismu a vyvolává chorobu. U virových onemocnění nemáme léčiva na odstraňování viru. Naštěstí organismus kromě tvorby protilátek má i jiné možnosti, jak se proti virové infekci bránit. Patří k nim i produkce interferonu v buňkách, které virus po infekci v našem těle napadl. Doktor Borecký nám ochotně vysvětli, že buňky, vnímavé na viry, tvoří interferon po infekci. Tvoří tedy látku bílkovinné povahy, která brání jiným virem infikovat zdravé vnímavé buňky. Definice interferonu by zněla asi takto: je to bílkovina, která má tu vlastnost, že zvyšuje odolnost buňky vůči škodlivému účinku virů. Ve snaze využít tuto látku pro boj virovým nákazám upřely výzkumníci imunologické oddělení virologické ústavu pozornost na jinou formu interferonem terapie - k navození tvorby interferonu přímo v postiženém organismu vhodným stimulátorem.

Každý rok se vyskytuje skoro pravidelně období, kdy se problém chřipky stává znovu aktuálním. Například teď! Dozvídáme se, že tu i tam je zvýšený výskyt chřipky. Je proto čas připomenou, co to o chřipce víme, i to, jak se třeba před ní chránit a setkání s ní co nejsnadněji překonat. Chřipkové onemocnění začíná náhle horečkou, zimnicí, bolestmi hlavy a svalstva. Sliznice nosu a hltanu bývají silně prokrvené. Horečka trvá 2 až 4 dny, pokud  nepříjdou další komplikace. Virus chřipky je ve velkém množství přítomen na povrchu buněk, zejména v horních dýchacích cestách. Odtud se snadno při mluvení, kašli a kýcháním uvolňuje a v podobě drobných kapek přenáší na osoby přímo nebo prostřednictvím předmětů, které jsou čerstvě potřísněné nosným sekretem. Inkubační doba, (t. j. doba za kterou se u postiženého objeví příznaky onemocnění) jsou 1 až 2 dny, zřídka 3 dny. Imunita (odolnost) získaná onemocněním je krátkodobá, trvá nejvýše jeden rok.

Už od toku 1967 k nám proudí zemní plyn ze SSSR. Slouží jako základní surovina při výrobě umělých hnojiv v Šali a v Strážském, pomáhá posílit hutné procesy ve východoslovenských železárnách a v magnezitovém průmyslu na středním Slovensku. Dodávky sovětského zemního plynu, které představovaly v roce 1967 více než 200 milionů m³ a v roce 1970 1 miliardu m³ se v uplynulých dvou letech dále zvyšovaly. Zemní plyn ze Sovětského svazu zlepšuje naši energetickou bilanci. Největší československou investicí v této pětiletce, je tranzitní plynovod mezi SSSR zeměmi západní Evropy a NDR. Jde o dílo neobyčejného významu, které mají uvést do provozu v IV. čtvrtletí 1973. Délka tranzitního plynovodu na našem území přesahuje 1000 km, jeho západní část má průměr potrubí 900 mm a východní část 1200 mm, provozní tlak je 75 atmosfér. Svými parametry je ojedinělý nejen v Evropě, ale vůbec na světě. Tranzitní plynovod navazuje na sovětský plynovod, který přivádí plyn z Tjumeňské oblasti.