RetroMánia

Zájemci o kvalitní reprodukované slovo a hudbu milují hudební kombinace, jakou je například STUDIO 5000 firmy Telefunken. Celá kombinace patří do třídy HiFi a tvoří ji tři samostatné přístroje - gramofon, kazetový magnetofon a tuner se společným zesilovačem, uspořádané do jednoho celku. Přijímač má čtyři vlnové rozsahy, indikátor vyladění, automatické dolaďování frekvence na VKV, senzorovou volbu sedmi předem nastavených stanic, umlčovač šumu mezi stanicemi a je osazen dvaceti integrovanými obvody. Zesilovač pracuje v pásmech 20 až 40 000 Hz s výkonem 2 * 50 W se zkreslením menším než 0,5%. Gramofon pohání 16 pólový synchronní motor, na přenos síly slouží řemen. Přenosky jsou SHURE M75MG. Magnetofon má elektroniku přepínatelnou pro kazety FeCr i CrO, potlačování šumu systémem Dolby, zabudovaný mikrofon a frekvenční rozsah má 30 až 15 000 Hz.

Z PODNĚTU pražské redakce Věda a technika mládeži spatřil, světlo světa nový dopravní prostředek - šest metrákový ovál, vznášející se na vzduchovém polštáři. Když přišel před několika lety odborný spolupracovník redakce, mladý Ing. Jindrich Leinweber s nápadem vznášedlo postavit, pouštěli se všichni zúčastnění do malého dobrodružství. Šlo především o experiment: dokázat, že tak jak jsou šikovní lidé schopni postavit model kosmické lodi či letadla, možná dát dohromady i vznášedlo. Zatímco tvůrci různých modelů jdou už většinou alespoň trochu vyšlapanou cestou, pustili se mladí odborníci spolupracující s Ing. Leinweber doslova na pole u nás neorané. Když začínali, měli k dispozici pouze několik fotografii podobných zařízení zahraniční výroby a pár údajů z odborné tisku. Nadšenci z n. p. Avia Letňany a Aero Vodochody se nedostatkem podkladů odradit nedali. Ing. Leinweber vše nejdříve důkladně přepočítal. Potom začali s konstrukcí celého složitého systému. Nešlo jim totiž o to, postavit vznášedlo, které by se na vzduchovém polštáři pouze zvedlo, tak jak jsme to například viděli na výstavě výsledků technické tvořivosti bulharské mládeže v Plovdivu. Cíl byl náročnější: postavit dopravní prostředek originální konstrukce, dokonale ovladatelný tak, aby se vznášedlo pohybovalo dopředu, dozadu i do stran.

Výrazným rysem vědeckotechnického rozvoje v rozvinuté socialistické společnosti jsou kvalitativní změny v charakteru a obsahu práce člověka ve výrobním procesu a přeměně vědy na bezprostřední výrobní sílu. Ve stále větší míře se přechází od nekvalifikované práce k práci plně kvalifikované i vysoce-kvalifikované. Modernizuje se výrobně-technická základna a zdokonaluje technologie. Tím se samozřejmě i mění postavení dělníka ve výrobním procesu. Zvyšují se nároky na úroveň jeho všeobecného polytechnického a odborného vzdělání, teoretické i praktické připravenosti a ideově politického profilu. Díky širšímu uplatňování vědy a techniky se postupně stírají rozdíly mezi fyzickou a duševní prací.

Zaujaly nás dvě nedávné zprávy: „První nadzvukové letadlo TU-144 s cestovní rychlostí kolem 2000 km/hod., bude od října létat na pravidelných linkách.". „Sovětští konstruktéři pracují na vzducholodi pro 500 cestujícich, která bude létat rychlostí 200 km/hod.". Rozdíl v rychlostech ale bije do očí. Má cenu probouzet k životu pomalé létající „brontosaury"? V roce 1900 vzlétla první vzducholoď, „Zeppelin 1". V roce 1926 začal létat z Evropy do Ameriky německý „Grof Zeppelin", obrovitý doutník o délce 245 metrů a do vyřazení sloužil sedm let! Také SSSR a jiné státy věnovaly vzducholodím patričnou pozornost. Do roku 1937 cestovalo v pohodlných gondolách dopravních vzducholodí přes půl miliónu osob bez nejmenší nehody. Výbuch nové německé vzducholodi „Hindenburg" 4. května 1937 připomněl nebezpečí vodíkové náplně. Po té, nadále využívaly vzducholodě v omezené míře jen armády. Minulé desetiletí znovu oživilo zájem o plavidla lehčí než vzduch. Nové slitiny a plastické hmoty, silné pohonné jednotky, vyhlídka na atomové motory, které víc než kdy jinde v dopravních prostředcích se mohou uplatnit i ve vzducholodích, používání hélia místo vodiku přeje staronové myšlence. Pořizovací i provozní náklady budou nižší než u velkoletadel. K pohonu postačí desetina síly turbovrtulových motorů, životnost strojů má být neporovnatelně vyšší, zvýší se i bezpečnost cestujících. Jestliže nejsilnější letecký transportér „Galaxie" unese na vzdálenost 5000 kilometrů náklad o váze 110 tun, některé vzducholodě přepraví na větší vzdálenost 1000 tun.