Nebude dlouho trvat a u nás skončí parní provoz na železnici a tím přejde do vzpomínek i pojem parní lokomotivy. Okamžik jejího odjezdu určuje stupeň rozvoje dieselové a elektrické trakce, jakož i jiné, pro každou zemi specifické činitele. Nelze však zapomínat, jakým podílem přispěla parní lokomotiva v uplynulých letech ke světovému vývoji. Sblížila národy a umožnila prudký rozvoj průmyslu a obchodu. Udělala ze železniční dopravy neodmyslitelnou součást moderního světa. U nás se všeobecně uznává, že je třeba zachovat reprezentativní průřez československým parkem parních lokomotiv v Národním technickém muzeu v Praze. V poslední době se ta otázka stala aktuální v souvislosti s rychlým tempem rušení parní trakce u nás. Výběr lokomotivních řad uvádí příslušný výnos ministerstva dopravy ČSSR. Je přirozené, že nelze zachovat představitele neomezeného počtu lokomotivních řad. Přesto bylo slyšet svého času námitky, že počet vybraných parních lokomotiv je příliš velký. Třeba si však uvědomit, že československé parní lokomotivy mají vysokou hodnotu konstrukčního a výtvarného pojetí a že je tedy správně zachoval úměrně tomu více ukázek. Mnohé železniční správy, kde parní trakce už dávno skončila a stala se historií, si až dnes uvědomují, jak prudce roste ve světě morální i faktická cena těchto exponátů a zachraňují, co se ještě zachránit dá... Nemusíme proto litovat, budeme-li co do počtu exponátů na jednom z předních měst ve světě. K výběru parních lokomotiv přibyla před dvěma lety i lokomotiva CSD řady 49.0, a to svým 14. strojem (498.014) z lokomotivního depa CSD Plzeň. Bylo mnoho diskusí o tom, zda ukázku této lokomotivní řady zachovat nebo ne. Hlavními důvody, které nakonec zavážily, byly okolnosti, že tato lokomotiva symbolizuje pohotovou a nadšenou práci plzeňské škodovky v osvobozené republice (lokomotivu vyrobili v r. 1946) a že nesla hlavní (archu dálkové rychlikové dopravy u nás až do roku 1954 nahrazovat lokomotiva CSD řady 498.1.. Kromě toho zavážilo i její výtvarné pojetí.Dosavadní úsilí pracovnic Národního technického muzea v Praze i všech příznivců železniční historie se soustředilo především na nejzákladnější úlohu: na zajištění vybraných vozidel po skončení jejich služby v CSD a na jejich depon podmínkách.NTM na tento chtít vybudovalo montovanou halu v Čelákovicích u Prahy, která je již dnes prakticky přeplněná.
Třeba si však uvědomit, že pokud mají být všechna vozidla vystavena v definitivním objektu československého železničního muzea (věřme, že se ho dočkáme) musí je důkladně očistit, prohlédnout, doplnit chybějící díly a součástky, opravit nátěr a vhodně zakonzervovat. Takové úpravy lze provádět v Železničních opravnách a strojárnách v Českých Velenicích, které letos končí s opravami parních lokomotiv. Z parních lokomotiv, které jsou uchovány v NTM, jsou zatím v provozním stavu 387.043. 422.025, 354.1217 a 498.106. Než se taková lokomotiva dostane do muzea, musí ji nejen opravit, ale zejména demontovat opravit a provést tlakovou zkoušku kotle. Poté je třeba zajistit místo pro její uložení, nejlépe přímo v místě, kde jsou železniční opravny, které jsou schopny zajistit odborné uvedení lokomotivy do provozu a odborně ji ošetřit a uložit. První zkušenosti s uvedením dlouhodobě odstavených lokomotiv do provozuschopného stavu ukázaly, že nejsou potřebné vysoké finanční náklady, že však je podstatné pečlivé uložení a zakonzervování lokomotivy. Z toho vyplývá. že počet parních lokomotiv, které by bylo možné udržet alespoň na určitou dobu v provozuschopném stavu, bude oproti celkovému počtu exponátů malý. Nejde však pouze o samotná vozidla, ale také o jejich dokumentaci. Ačkoli je to historicky závažný materiál, jehož cena bude stále růst nedali zatím příslušná místa pokyny k jeho zachování a archivování. Hlavním garantem toho, že všechny staré lokomotivy zůstanou v té či oné formě zachovány pro příští generace. je zatím dopravní oddělení Národního technického muzea v Praze. Vyžaduje to však úzkou spolupráci s federálním ministerstvem dopravy ČSSR. Dosud stále hodně závisí především na osobním zapálení pro věc, na pracovnících ČSD z nichž mnozí obětují hodně svého volného času pro zachování exponátů z naší železniční historie. V Československu vznikla nová lokomotivní škola, ze které vycházely pozoruhodné parní lokomotivy světové úrovně. Československé lokomotivy měly moderní konstrukční prvky a vzbuzovaly ve světě pozornost. Nové lokomotivy, vyrobené po roce 1945. Snahy o uchování průřezu československou železniční historií nejsou tedy nějakou sentimentalitou, ale snahou o zachování významného úseku naší technické historie. Stojí za to, abychom se jí věnovali velkoryseji. Nejde přitom především o finanční prostředky (i když ani ty nejsou zanedbatelné), ale o systematickou, dobře organizovanou a právně podloženou péči ve všech oblastech, kterých se týká. Byt velkorysý zde vůbec neznamená plýtvat prostředky. Správný postup jich naopak může hodně ušetřit čas však nečeká. Nemálo našich lidí se trvale zajímá o život našich železnic. U pracovníků ČSD je to přirozené. Potěšitelné však je, že k širokému okruhu zájemců patří i velký počet lidí jiných profesí, zejména mladých. Díky přispění právě těchto nadšenců vznikla v březnu v Bratislavě odborná skupina pro dějiny železniční dopravy při Slovenském ústředním výboru Společnosti dopravy a ČSVTS v Bratislavě. Cílem této sekce je mimo jiné studium a dokumentace historie železniční dopravy a techniky na našem území a na území sousedních států. Dalším cílem je řešení problémů s uchováním a renovováním historicky cenných technických památek, například trakčních vozidel, vozů, budov a jiných technických zařízení. Další zájemci o tuto práci – i mladí od 15 let – jsou vítáni. Mohou se přihlásit u předsedy výboru odborné skupiny u Ing. Petera Závodního.
Zdroj: Časopis Elektrón
