pátek, 06 březen 2020 15:11

Ilja Varšavskij - Na atolu

Napsal(a)
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)
Ilja Varšavskij - Na atole Ilja Varšavskij - Na atole Časopis Elektrón

STALI JSME NA BŘEHU A dívali na vzdalující se Albattros. Byl už tak daleko, že jsem nemohl rozeznat zda jsou na palubě lidé. Pak se nad komínem objevily bílé obláčky kouře a několik vteřin nato jsme zaslechli náhle zatroubení lodě. Hotovo, řekl otec. Nyní se můžeme do vůle hrát na Robinsona! Máme skutečný neobydlený ostrov, chaloupku, ba i Pátka. Bylo to dobře vymyšlené, dat nemotornému robotovi pátečního jméno. Byl celkem novy. Pod hřejivým paprskům slunce mu vystupovaly z každé štěrbiny kapičky oleje. Podívej, jak se potí, řekl jsem. No a teď kdo dřív? - vykřikla máma a my jsme se rozjeli o závod k domu. Před cílem jsem klopýtl o kořen a spadl na zem. Otec to označil za nešťastnou náhodu a navrhl běh opakovat. Mama projevovala obavy, jestli jsem se velmi neuhodil. Řekl jsem, že je to maličkost, a že mažeme opět běžet. Vtom však zazněl zvonek a otec poznamenal, že je to určitě výzva z Albatros, a že závody třeba odložit. Zvonek vyzváněl a vyzváněl dokud otec nezapojil videotelefon. Na obrazovce se objevil kapitán Albatros. Jako dříve, nyní měl na sobě skafandr.

Odcházíme, oznamoval. Protože ... Rozumím, - přerušil ho otec. Pokud se vám něco přihodí. . - Ano, vím! Šťastnou plavbu! - Děkuji! Hodně štěstí! Otec zkroutil vypínač a obrazů ka zhasla. - Tati, - zeptal jsem se. - Odjeli navždy? - Vrátí se pro nás. - odpověděl. - Kdy? 0 tři měsíce. - Tak pozdě? Ty se snad neradi, že můžeme být konečně spolu a nikdo nás nebude rušit? Ovšem se těším - odpověděl jsem a byla to čistá pravda. Ved za celý svůj život jsem viděl otce dohromady třikrát, i to ne více než měsíc. Vždy když přiletěl, nahrnula se k nám spousta lidí. Nikam jsme nemohli spolu vyjít, aby se shromážděny lidé.

Otec musel dával autogramy. No pojďme, prohlédneme si své statek - navrhl otec. Naše chaloupka měla čtyři pokoje; ložnici, obývací pokoj i dětský pokoj a otcovu pracovnu. Kromě toho tam byla kuchyň a chladírenský box. Otec měl v kabinetu velmi mnoho různých přístrojů a jeden skutečný samočinný počítač. Řekl, že mě naučí na něm pracovat, abych mu mohl pomáhat při pořizování zpráv. V mém pokoji stála postel, stůl a velká knihovna, naplněna knihami až po vrch. Chtěl jsem je hned prohlížet, ale otec řekl, že lepší bude až později, když si prohlédnout celý ostrov. Venku byla malá elektro-stanice a my s otcem jsme ji zkoušeli spustit. Máma stála vedle a celou dobu říkala, že tak dobří mechanici určitě něco udělají. No my jsme jen zkontrolovali napětí v akumulátorech. Potom jsme jeli zkontroloval anténu. Otci se nelíbilo její nastavení a tak přikázal pátky vylézt nahoru a rozvinout dipól směrem na sever. Sloup byl však kluzký, robot se po něm klouzal a nijak se nemohl vyšplhat. Tak jsme s otcem přinesli z elektro-stanice kalafunu, posypal mu dlaně a kolena. Pak se už Pátek dostal nahoru rychle a udělal vše potřebné. My jsme stáli dole a tleskali mu.

- Tati, - za prosil jsem. Budu se koupal v oceánu? - Nelze. odpověděl. - Proč? - Je to nebezpečné! - Pro koho? - Pro tebe. - A pro tebe - Také! - Ani při samém kraji? - V oceánu se koupat nelze, - řekl. A já jsem pomyslel, že pokud takovým iontům řekne otec - nelze - tam, na dalekých planetách, tak mu určitě ani jeden člen posádky neodporuje. - Můžeme se koupat v laguně, - řekl otec. Opravdu to nebylo o nic horší než ve skutečném oceánu, protože tato laguna byla velké jezero uvnitř ostrova a voda byla teplá, teploučká a zcela průzračná.

Všetci traja sme opreteky plávali a potom sme. sa s otcom ponárali pre mušličky. Stavili sme sa, kto viac nazbiera. Ja som ich mal viac, pretože otec zbieral iba jednou rukou a ja oboma. Keď sa nám odnechcelo zbierať mušličky, urobili sme z vetvičiek koráb a z morských rastlín korunu pre mamu. Otec ju ozdobil aj morskou hviezdou. Mama v nej vyzerala ako skutočná kráľovná. Pokiaľ sme pred ňou na kolená a ona nás pasovala na rytierov. Potom som požiadal Piatka. aby si so mnou zaplával. Bolo veľmi zábavné pozorovať, ako prichádza k vode, cvaká výpočtovým zariadením a ustupuje dozadu. Potom si zrazu odkrútil prst z ruky a hodili ho do vody. Prst sa potopil a Piatok vážne vyhlásil: "Roboty plávať nevedia." My sme sa išli smiechom zájsť, aký mal pri tom samoľúby výraz. Tak som sa ho spýtal, či môžu roboty nosiť na rukách malých chlapcov a on odpovedal že môžu. Postavil som sa mu na dlane a on ma zdvihol vysoko nad hlavu až k vrcholkom palmy. Trhal som kokosové orechy a hádzal dole otcovi. Keď sInce celkom kleslo nízko, mama navrhla pozrieť si jeho západ. SInce bolo čoraz červenie. Pomaly sa spúšťalo až celkom na hladinu a vytvorilo na nej červený ligotavý pás. Zažmúril som oči a predstavoval si, ako letím na tomto páse priamo k Slnku.

Tatínek, zeptal jsem se. Letěl si už přímo na Slunce? Letěl. - A tam se vytváří také takový pás? - Ne - A obloha, jakou tam má barvu? - - černou. - řekl otec. - Tam je všechno jiné, tajemné, až nepřátelské, usmrcující. Proč? Zeptal jsem se. Někdy ti vše podrobně vyslovím synek. 0 chvíli dodal. Nyní pojďme večeřet. Doma jsme si vymysleli velmi zajímavou hru. Máma stála při chladničce a my jsme hádali. co má v rukou. Samozřejmě, každý z nás jmenoval své oblíbené jídla a jakoby zázrakem vždy uhodl. A tak byla večeře velmi slavnostní. Otec otevřel láhev vina a řekl, že mužům po plavání sklenku vina neuškodí. Nalil mně i sobě plný skleničku a mámě trošku. Jen aby se neřeklo, jak říkala máma. Po večeři jsme seděli u televize. Na programu byl koncert. Před začátkem dirigent oznámil, že tento koncert je věnován nám. Máma se od radosti začervenala, vždy byla hrdá, že mame takového slavného otce. Hráli nejkrásnější skladby a jedna zpěvačka dokonce zazpívala mou oblíbenou píseň o veverce sbírající oříšky. Bylo mi divné, jak se to dozvěděli. Když koncert skončil otec řekl že musí podat zprávu. Já jsem jel zpátky. Ležel jsem už v posteli, když vešla máma popřála mi dobrou noc.
- Mami, posedět zde se mnou,
- zaprosil jsem. - S radostí. - řekla a sedla si na postel. Do otevřeného okna svítil měsíc. Bylo světlo ani přes den. Díval jsem na maminku obličej a myslel na to, jaká je mladá a pěkná. Políbil jsem jí ruku, vonící čímsi příjemným, ale smutným.
- Mama, - zeptal jsem se.
- Proč bývají vůně smutné a vůně veselé?
- Nevím, miláčku, - odpověděla.
- Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Možná v nás každá vůně vyvolává jednoduše nějaké vzpomínky, smutné nebo veselé. Možná. - souhlasil jsem. Bylo mi velmi dobře. Myslel jsem na prožitý den, nejkrásnější den v molem životě. A před námi bylo ještě osmdesát takových dny.

- Oh, máma, řekl jsem. Jaká světla věc je život! A jak se mi nechce umírat! - Ty mluvíš o smrti? Čeká tě ohromný život! Bylo mi jí líto. Ještě na Albatros jsem v noci zaslechl, jak se s otcem povídali o záhadné nemoci, kterou se on nakazil v kosmu. I o tom, že nám zbývají jen tři měsíce života, pokud do té doby nenajdou nějakou léčebnou metodu. Vždyť proto posádka Albatros nosila skafandr a my jsme vůbec nevycházeli z přidělených kajut. Ani v oceánu se nemůžeme koupat určitě jen kvůli velké nakažlivosti této nemoci. Pomyslel jsem že pokud lidé milují jeden druhého. třeba, aby si říkali čistou pravdu.
- Netřeba, drahá maminka. - řekl jsem.
- Vždyť pokud nenajdou způsob, jak tuto nemoc léčil ...
- Najdou. - ticho prořekla mama. Určitě najdou. Můžeš tomu docela věřit.

Zdroj: Elektrón - mesačník pre mladých o vede a technike

Číst 118 krát
R.F.K.

Šéfredaktor magazínu

Zanechat komentář

Zverejnenie komentára z dôvodu neúnosných reklamných aktivít niektorých návštevníkov podlieha schváleniu administrátorom. Tým ale nie je dotknutá sloboda slova, ak nie sú porušené pravidlá tohoto portálu. Komentáre sú následne zverejnené do 24 hodín.

 

Vyhľadávanie

 

70. léta normalizace

  • Dovolená na horách
    Dovolená na horách Určitě nepatříte k lidem, kteří tráví zimu nečinně a nejraději by ji celou přespali. Trochu pohybu ještě nikomu neuškodilo, ba…
  • Znáte tajchy?
    Znáte tajchy? Návštěvník Štiavnického pohoří obvykle dobře zná Sitno s jeho pověstí o zakletých rytířích, možnosti výstupů, stanování, příjemného osvěžení a koupání…
  • RVHP - úspěchy a perspektivy
    RVHP - úspěchy a perspektivy 23. LEDNA 1949 na poradě představitelů Bulharska, Československa, Maďarska, Polska, Rumunska a Sovětského svazu v Moskvě byla založena Rada vzájemné…
  • Elektrárna Vojany
    Elektrárna Vojany TAKÉ SE někdy doma zahrajete hru, kterou zmiňovali v televizi a která se jmenuje "Svítí celá rodina"? Je velmi jednoduchá:…
  • Pracoviště mezi mraky
    Pracoviště mezi mraky MNOZÍ Z NÁVŠTĚVNÍKŮ Vysokých Tater znají Lomnický štít jako zajímavý turistický cíl, kam se mohou pohodlně vyvézt lanovkou nebo podniknou…
  • Počítač na děrné štítky. Kolik děrných štítků spolkne za sekundu jeho čtečka?
    Počítač na děrné štítky. Kolik děrných štítků spolkne za sekundu jeho čtečka? ŘÍDÍCÍ JEDNOTKA znamená pro počítač to, co pro člověka centrální nervová soustava. Má na starosti mnoho různě-ních funkci. Jednou z…
Sklenka vína ti neuškodí, a plnou bečku nevypiješ.

Slovácké přísloví

Jiří Menzel

Tolerance není lhostejnost, ale moudrá víra, že i ten druhý může mít pravdu.

 

ONLINE

Právě přítomno: 869 hostů a žádný člen

Ak chcete podporiť finančným darom rozvoj RETROMANIA.SK

PAY BY SQUARE: 1 €

Donate retromania

ALEBO: ĽUBOVOĽNÁ SUMA


EUR

Nedal pán boh svini rohy, ani žene mužské nohy.

Slovenské príslovie

 

Socializmus

  • Pionýrska kotva počtvrté
    Pionýrska kotva počtvrté Štrkovecké jazero V BRATISLAVE bylo svědkem čtvrtého ročníku soutěže lodních modelářů Pionýrská kotva, kterou uspořádal ÚDPMKG. Na hladině bylo vidět…
 

Připravované články

Slovakofarma Hlohovec

Slovakofarma Hlohovec

Dnes na návštěvě Slovakofarmě Hlohovec. Respektive dnes - píše se rok 1970.

Datum zveřejnění:
sobota, 12 prosinec 2020 14:56


Domácí potřeby - jaký vánoční dárek?

Domácí potřeby - jaký vánoční dárek?

Každý rok řešíme tutéž dilema. Jaký dárek koupit na Vánoce? Jinak tomu nebylo ani v roce 1974.

Datum zveřejnění:
středa, 23 prosinec 2020 08:18


Loading ...
Magazín retro spomienok so širokým časovým tématickým obsahom z obdobia bývalého Československa.
Retromania 2010 - 2020. Všetky zobrazené ochranné známky, fotografie a informácie sú majetkom ich oprávnených vlastnikov.
Tento projekt zrealizovalo holdysoftware.sk

Tyto webstránky využívají soubory Cookies. Pokud pokračujete bez změněných nastavení cookies, souhlasíte s jejich použitím. Přečtěte si informace o tom, jak používáme cookies a jak je můžete odmítnout nastavením svého prohlížeče.