Historie tatranských štítů
V historii tatranských štítů sehrál Lomnický štít významnou roli. Už od nepaměti byl středem zájmu a od počátku 16. století se jeho úpatí stalo výletním místem, zejména profesorů a žáků, Kežmarského lycea. Od 18. století se na severních svazích Lomnického štítu dolovala měděná ruda. Objevily se zde i zlatokopové a hledači pokladů. Starší pojmenování vrcholu v 17. století bylo Otec, německy Vater, nebo i Großvater čili Dědeček. Nynější pojmenování druhého nejvyššího vrcholu v Tatrách pochází až z 19. století, kdy toto jméno do tatranského názvosloví zavedl spišský mineralog a kronikář města Kežmarku Kristián Genersicha (r. 1807). První písemná zpráva o výstupu je od skotského cestovatele, lékaře a geografa dr. Roberta Townson, který 16. srpna 1793 vystoupil na vrchol z Malé Studené doliny. Koncem 19. století rakousko-uherská aristokracie pomýšlí na stavbu visuté lanovky v Tatrách. Dvakrát upustili z původního záměru vybudovat ji nejprve na Gerlachovský štít a později na Slavkovský štít. Až roku 1936 položili základy na výstavbu visuté lanovky na trase Tatranská Lomnica - Skalnaté pleso - Lomnický štít. První úsek, překonávající výškový rozdíl 838 m na délce 4120 m, začal jezdit už roku 1938. O další dva roky později dokončili i úsek Skalnaté pleso - Lomnický štít. Lanovka tu překonává výškový rozdíl 898 m na vzdálenosti pouhých 1852 m s jedinou podpěrou. umístěnou 150 m pod vrcholem.
Meteorologie na tatranských štítech
Po zavedení pravidelného provozu se jako první uchýlili na štít meteorologové a 1. října 1940 zde začali pravidelně pozorovat počasí. Válečné události však zapříčinily, že koncem roku 1944 se muselo pozorování přerušit. Velitelství vstupujících německých vojsk nařídilo likvidaci meteorologické stanice. Zničily i údolní stanici visuté lanovky a jednu podpěru. Pozorování se obnovilo až 1. ledna 1947 a nepřetržitě probíhá dosud. Meteorologická pozorovatelný na Lomnický štít je základní klimatologická stanice I. stupně Hydrometeorologického ústavu se sídlem v Bratislavě. Hlavním úkolem je získávat údaje na výzkum zákonitostí počasí a klimatu, na předpovídání počasí a ze-stavováním klimatických charakteristik pro Lomnický štít i Vysoké Tatry. Práce na stanici spočívá v soustavném sledování průběhu počasí. Synoptické pozorování se dělají pravidelně každé tři hodiny, od nulté hodiny světového času. Klimatologické pozorování se dělají o 7., 14. a 21. hodině místního času. Za téměř čtyřicetileté období pozorování na Lomnický štít maximální teplota + 19,4 ° C a minimální -35,6 ° C. Průměrná roční teplota je -3,7 ° C. Z charakteristiky vidět, že i v letních měsících se může vyskytnout celodenní mráz. Roční úhrn srážek je v průměru 1685 mm. Nejvíce srážek je v červnu, nejméně v září a říjnu. V zimních měsících se velmi intenzivně tvori námraza; rekordní množství bylo 209,3 kg / m2. Nejmenší oblačnost bývá na štíty na podzim a v zimě, přičemž v dolinách je tehdy mlha nebo nízká oblačnost. Naopak v létě je dole oblačnost zmenšená a ve vysokých horských polohách jsou zase oblaka. Průměrný sluneční svit za rok je 2000 hodin. Velmi časté jsou dny se silným větrem - do roku až 50%, s bouřlivým větrem je 25% dní a na bezvětří připadá pouze 7%. Převládající směr větru je od západu a severozápadu. Největší náraz větru naměřili 6. ledna 1976: 200 km / h (ve skutečnosti byl náraz větru silnější, ale přístroj registruje pouze do 200 km / h). Podle průměrných hodnot hlavních klimatických prvků Lomnický štít můžeme zařadit do pásma polární klimatu.
Kosmické záření na tatranskýchštítech
Roku 1952 se začal uskutečňovat další program: pozorování kosmického záření. Jak už sám název prozrazuje, záření má původ v kosmu. Je to proud elementárních částic a jader atomů, které neustále bombardují naši zeměkouli. Není to jednoduché záření, ale skládá se z korpuskulárního a elektromagnetického záření. Vzniká tak, že Slunce a jiné hvězdy vysílají elektricky nabité částice, které se ve vesmíru urychlují proměnnými magnetickými póly hvězd. Hlavní vědecký význam studia kosmického záření spočívá v tom, že v záření můžeme pozorovat částice s velmi vysokou energií, jaké se ještě nepodařilo zaregistrovat v laboratorních podmínkách, ba ani v nejmohutnějších urychlovačích. Od roku 1913 - kdy kosmické záření dokázal Hess - v záření objevili mnoho nových elementárních částic. Na základě výsledků studia jejich vlastností vznikly nové představy o mnohotvárné stavbě hmoty. Od roku 1969 patří pracoviště na Lomnický štít Ústavu experimentální fyziky SAV v Košicích, který vede prof. dr. J. Dubinsky. V současnosti se na pracovišti studují mikrovariácie nukleonickej složky kosmického záření. Neutronový monitor sestává ze čtyř proporcionálních počítačů, které jsou uloženy v olověných prstencích a jsou obloženy polyethylenem. Elektronické zařízení na registraci je sestaveno na bázi integrovaných obvodů, údaje jsou registrovány na dva nezávislé děrovače v časových intervalech 5 a 60 min. Výsledky měření se zpracovávají pomocí řetězce programů na samočinném počítači. Na základě naměřených údajů fyzici sledují: denní a 27 denní variace, dále nestacionární změny v intenzitě záření. jako Forbushove poklesy (které jsou zapříčiněny tím, že magnetické "oblaka", pocházející ze sl nečné erupce, působí jako clona proti kosmickému záření přicházejícímu z vesmíru) a vzrůstá záření při silných protonových erupcích. Ústav má bohatou činnost v rámci mezinárodní spolupráce. Pravidelně si vyměňuje naměřené údaje s přes šedesáti stanicemi světové sítě s podobným zaměřením. je začleněn do programu v rámci mezinárodní spolupráce akademií věd socialistických zemí na komplexní problematice "Planetární geofyzikální výzkum. Pracovníci stanice připravují modernizaci společenské sovětsko-československé stanice Vostok v Antarktidě. Laboratoř je jedním z článků světových stanic v rámci mezinárodního projektu "Výzkum magnetosféry Země".
Astronomie na tatranských vrcholech
Koncem padesátých let pod patronací České akademie věd postavili na Lomnický štít astronomická observatoř. Roku 1962 ho dokončili a přijali pracovníky koronární stanice, která patří astronomické ústavu SAV na Skalnatém plese. Jeho ředitelkou je dr. L. Pajdušáková, CSc. Výzkumný program koronární stanice je zaměřen na pozorování protuberancii (výrony sluneční hmoty) a nejsvrchnější části sluneční atmosféry - koróny, jakož i na fyzikální interpretaci pozorovaných dat. Znalost procesů probíhajících ve sluneční koróně může ve značné míře urychlit řešení problémů související s objasněním mechanismu přenosu vzruchu ze Slunce do meziplanetárního prostoru a působení vzruchu na magnetosféru, atmosféru, hydrosféry, litosféry a biosféru Země. Sluneční kůrou tvoří vysokoionizované plyny a její teplota je 1 až 2 mil. C; tvar a parametry se mění s fází 11 leté sluneční činnosti. Koróna je nehomogenní a nestálý rozpínající se útvar. Hustota částic nad aktivními oblastem Slunce je 1011 / cm3 a rychlost rozpoznání se pohybuje mezi 200 a 1000 km / s. Pro tuto rychlost expandující kůrou v okolí Země nazvali slunečním větrem.
Záření koróny oproti slunečnímu disku je velmi slabé, proto ji bylo možno pozorovat pouze u úplných slunečních zatmění. Až roku 1930 se podařilo francouzskému astronomovi B.Liotovi sestrojit koronograf, který do jisté míry nahrazuje pozorování při zatmění Slunce. Na Lomnický štít namontovali roce 1962 koronograf firmy VEB CARL ZEISS JENA s průměrem objektivu 20 cm a s ohniskovou vzdáleností 400 cm. Průměr obrazu Slunce na štěrbině spektrografu je 37 mm. Hlavním programem stanice je pozorování nejjasnějších emisních čar koróny: J. = 530,3 mm přísluší Fe XIV a 637,4 nm, Fe X: tyto atomy železa působením vysoké teploty ztratili 13, resp. 9 z 26 elektronů. Od roku 1965 je stanice zapojena do mezinárodní sítě koronárních stanic. Údaje se posílají do SSSR, USA, Francie, Japonska, NSR a Švýcarska. Roku 1970 přibyl na Lomnickém štítě další koronograf, takže dvojice Koronograf nyní umožni téměř současné pozorování protuberancii přes filtr a přes spektrograf. Nové možnosti na pozorování koróny poskytli umělé družice. Tyto pozorování odkryli nové úkazy v koróně, které dosud nebyly známy. Jsou to koronární díry - chladnější, méně husté oblasti koróny; jasné body, vyskytuje se nad slunečním povrchem, představují zhuštění hmoty. V bílé koróně byly z družic objeveny velké koronární bubliny. Jsou to vlastně obrovské smyčky koronární hmoty, expandující do meziplanetárního prostoru. V současnosti se připravuje na Lomnický štít aparatura pro měření koróny z kosmického prostoru v rámci programu Interkosmos.
Astronom, meteorolog nebo fyzik na Lomnickém štítu se za okamžik promění na zachránce, kurýra nebo kuchaře. Každý den jeden člen posádky vari pro celou směnu. Záleží na fantazii "kuchaře, čim překvapí svých stále hladových spolupracovníků. Lomnický štít se svou majestátností přitahuje mnoha horolezců a turistů. Roku 1973 došlo k havárii visuté lanovky, čim byla na dva roky zastaven provoz. Pro pracovníky to neznamenalo nucený odpočinek. Každý druhý den se vydávala na cestu měla pracovní expedice, aby i za těžkých zimních podmínek vystřídala předchozí pracovní směnu. Již téměř čtyři desetiletí probíhá výzkumná práce na této vysunuté baště vědy. Výsledkem toho je nespočet získaných údajů, které byly základem desítek vědeckých publikaci.
Zdroj: Elektrón - mesačník pre mladých o vede a technike
