Aby tedy bylo třeba k nim sahat co nejméně, je třeba dodržovat nejen odběratelskou disciplínu, ale i přemýšlet o tom, kde lze racionalizačními opatřeními zamezit ztráty energie, jak ji využívat hospodárněji. Rezervy jsou především ve výrobní sféře, no úspory - a nemalé - lze dosáhnout iv nevýrobní sféře. Sem patří i naše domácnosti. Nejde o to, abychom elektrické spotřebiče v domácnosti nevyužívaly, nakonec, nikdo si je nekupoval na ozdobu. Ale abychom nikdy neplýtvali zbytečně. Argument některých spotřebitelů že odebranou energii zaplatí, tak proč by jí nespotřeboval, kolik chtějí - je velmi krátkozraký. Přinejmenším přitom zapomínají na to, že elektrickou energii, kterou spotřebujeme, třeba někde vyrobit. A to není maličkost.
Elektrárna, do které se podíváme, jak se elektřina vyrábí, patří k našim největším. Na mapě najdete Vojany zcela na východě, nedaleko Velkých Kapušian, u řeky Laborec. Kdyby si však někdo myslel, že na řekách leží pouze hydroelektrárny, velmi by se mýlil. Bez vody se neobejde žádná elektrárna a ani tepelná ve Vojanech ne. Ve Vojanech jsou vlastně dvě elektrárny. První - EVO I - je na sovětské uhlí, druhá EVO II - spaluje mazut. Každá má výkon 660 MW, celkem 1320 MW. To znamená, že elektrárna Vojany je výkonově největší na Slovensku a v rámci ČSSR patří mezi přední. Rozhodnutí postavit druhou 660 MW elektrárna hned vedle první, mělo své výhody. Ved kdyby ji byly stavěly jinde, bylo by třeba vybudovat novou železniční vlečku, přítok vody, různé pomocné provozy, zaměstnat mnohem více odborníků, zajistit správný aparát. Toto vše už ve Vojanech při EVO I bylo. Tak vznikl dnešní kolos, jehož dva komíny - 200 a 300 metrový - vidno na Zemplínské rovině už zdaleka. Shora, z ploché střechy EVO II je zase pěkný výhrad na celý komplex - čerpací stanici a úpravnu vody při Laborci, přilehlý závod Slovnaft Vojany, který zásobuje EVO II mazutu, širokorozchodné železniční vlečku, po které přicházejí vlaky s uhlím přímo ze SSSR, sklad uhlí , mohutné chladicí věže, transformátory, rozvodny av dálce se ztrácející stožáry vedení vysokého napětí. Pěknými výhledy však mají právo nadšení se básníci, ne reportéři (mimochodem, ani básník by se v takové zimě a vetrisku na střeše dlouho nenadchýnal). Dovnitř v elektrárně je teplo a příjemně. Tak odkud začneme? - ptá se inženýr Rudolf Hrivík, vedoucí oddělení reléové služby, který se ujal na roli jednoho z mých průvodců. - Od začátku, - říkám. Tak jsme prošli celou elektrárnu. Od začátku, od konce i od prostředku. Černé antracitové palivo z Donbasu do elektrárny dopravují po širokorozchodné železniční trati. Jeho první cesta elektrárně vede do hlubinného zásobníku a odtud přes drtiče a třídiče dopravními pásy do zásobníku surového paliva. Uhlí totiž třeba rozdrcen, rozdrtit na jemný prášek. (A opět "básnická" asociace - nepochybně znáte překrásnou Wolkrova baladu, ve které Antonín, Topič elektrárenský, do kotle přikládá To už dávno neplatí.) Do kotlů "přikládá" zařízení, které proudem vzduchu strhává úhelný prášek do spalovací komory kotle. Podobně je to v EVO II. Zde však do spalovacích komor kotlů vhánějí přímo proud mazutu. Plamen je to strašný, několikametrový, oslepující. Není divu proto, že denně ve Vojanech spotřebují 6000 tun uhlí a 4800 tun mazutu.Kotol v elektrárně je komplikovaná věc a popsat tuto 41 metrů vysokou obluda několika řádky nelze. Pouze snad jeho princip. Teplem, které vzniká pří spalování paliva, se voda v trubkách mění na páru. Ta má v konečné fázi, když přichází do vysokotlaké turbíny, teplotu 560 ° C a tlak 13 MPa. Je to tzv. ostrá pára. Para roztáčí turbínu, ta uvádí do pohybu generátor, který vyrábí elektrický proud. Z vysokotlaké části turbíny se pára vrací do kotle, opět se přihřívá a proudí do středotlaké části turbíny. Z třetí, nízkotlaké části turbíny Jde pára do kondenzátoru, kde se pomocí chladicího systému sráží opět na vodu. Tak se voda po provedení práce v turbíně opět vrací do oběhu. V elektrárně potřebují dvojí vodu: napájecí a chladicí. Jednu i druhou berou z řeky, rozdíl je v její úpravě. Zatímco chladicí vodu čistí pouze mechanickými síťovými filtry (které ji zbavují nečistot), na napájecí vodu mají podstatně vyšší nároky. Je to nutné. Chladící voda pro kondenzátory, olejové chladiče atd., Cirkuluje pouze v chladicím systému. Když se tu zahřeje, dopravují ji čerpadla do chladicích věží, kde se přepadem z výšky ochlazuje a vrací se zpět do čerpací stanice. Zato napájecí vodu pro kotle třeba kromě mechanického čištění i demineralizují, zbavit tvrdosti, soli, kovů apod.
Mluvili jsme o kotlích, ve kterých se energie paliva mění na energii páry a zmínili jsme, že pára roztáčí turbíny a mechanická energie se v generátorech mění na elektrickou energii. Každý takový celek (tedy kotel - turbína - generátor - transformátor) tvoří jeden blok. EVO I a EVO II mají každá po šesti bloků. V jejich strojovnách je po 6 turbogenerátorů chlazených vodíkem (který má lepší chladící vlastnosti než vzduch). Pracují v bloku s transformátory. Elektrárna Vojany I ma rozvodny 100 kV a 200 kV, EVO II 100 kV a 400 kV. Velko elektrárna pracuje nepřetržitě, na tři směny. A přece při jejich střídání neproudí přes vrátnice davy. Vedoucí bloku Gabriel Czink, který má právě službu u přístrojů v dozorně, vypočítává: - Ve službě je na každé tři kotli jeden zámečník kotelny a jeden zámečník strojovny, jeden strojník na každé dva bloky, jeden provozní inspekční elektrikář na tři bloky, jeden pracovník při kondenzátorech dvou bloků, no a jeden vedoucí na každém bloku ... - Stupeň automatizace je u nás vysoký, - říká inž. Hrivík. - V elektrárnách se určuje počtem lidí na instalovaný megawatt. U nás je to méně než 1 pracovník na instalovaný MW ...
Velká a světlá místnost, troj bloková Kontrolního je na každé straně strojovny. Každý vedoucí bloku sleduje "své" přístroje. Je typické, že zatímco v dříve postavené EVO I kontrolní přístroje jednoho bloku zabírají prakticky celou stěnu, v EVO II jsou to nevelké pulty. Ale počet přístrojů není menší. Zde řekl své slovo technický pokrok. - Psychologové říkají o maximálně 40 přístrojích, které může sledovat jeden člověk. A tady jich je mnohem více ... - Ano, ale my je nemusíme sledovat odrazu všechny, - připojuje se do debaty další vedoucí bloku Emil Semjan. - Pokud dojde k poruše , začne fungovat zvuková i světelná signalizace. Automaty si většinou poradí samy, my jsme tu právě pro případ, když jim musí v rozhodující chvíli dat povel člověk. Oba vedoucí bloku. Czink i Semjan, jsou členy mládežnického kolektivu, který vede Jan Forgáč. Z 18 členů jsou pět držiteli Zlatého odznaku BSP, ostatní dostali Stříbrný odznak BSP. Mají výborné pracovní výsledky, bohatou mimopracovní činno st. Jen ta směnnost ... - Třísměnný provoz je třísměnný provoz. To je vždy určitá nevýhoda při organizování společných akci, - říká předseda CZV SSM Jaroslav Piatnica. Ale přitom má po ruce celou řadu vynikajících výsledků ze všech pěti ZO SSM ve Vojanech, kterých je 280, získali za Grušovského i dalších mládežnických kolektivů, kterých je v elektrárně 8. 0 činnosti hlídek reflektor mladých, které patří v okrese k nejlepším. O úspěšných soutěžích mladých Zámečník v hnutí zápis, o mladých zlepšovatelů. Zväzáci ve Vojanech, kterých je 280, získali za svou práci Festivalový štít II. a nyní i prvního stupně. V tom a ve skutečnosti, že v elektrárně je 47 kolektivů Brigád socialistické práce, ve kterých pracuje okolo 800 pracovníků (více než polovina zaměstnanců) a že do mezi směnovému socialistické soutěže je zapojena prakticky celá výroba a údržba, v tom třeba zřejmě hledat odpověď na otázku, proč je dnes Elektrárna Vojany nejstabilnější energetickou výrobnou v ČSSR, která má nejvyšší spolehlivost a nejnižší poruchovost. Průměrná produktivita práce na jednoho pracovníka vysoce překračuje 800 000 korun.
Za prvních deset měsíců roku 1978 splnili plán na 105,6% a vyrobili 294 milionů kWh elektřiny navíc. Ve stejném období ušetřily oproti normě 28 000 tmp (tun měrného paliva), což představuje přibližně 70 000 tun hnědého uhlí (= roční spotřeba většího okresu). V rozhovoru s podnikovým ředitelem Ing. Ivem Černocká CSc., Jsme hovořili nejen o výsledcích, ale zejména o perspektivách. V budoucnosti se zaměříme především na zvyšování efektivnosti ve spotřebě paliv. Proto budeme muset realizoval desítky akci technického rozvoje. Například rekonstrukci zauhlování, tyristorové regulaci podavačů prášku, chceme plynofikovať tři kotle v EVO II, kde bychom v letním období spalovali přebytky plynu. Čeká nás dobudování biologické čističky průmyslové vody a další úkoly. Elektrárna má čim pochlubit také v oblasti péče o pracujících. Na nedaleké Zemplínské Šíravě mají moderní rekreační zařízení pro 100 lidí. Od prosince začalo sloužit jako noční sanatorium pro rehabilitaci pracovníků z nejtěžších provozů. V sídlišti energetiků ve Velkých Kapušanech je okolo tisíc pěkných bytů, občanská vybavenost je na úrovni. Od Vojanská elektrárny se rozbíhají do dálky vedení vysokého napětí. Tím nejmohutnějším 400 kV proudí elektrická energie do rozvodny při Velkých Kapušanech, která je napojena na jednotný energetický systém Mír. Určitě jste o něm již slyšeli - zahrnuje území o ploše 1 100 000 km2 se 110 miliony obyvatel. Jeho ústřední dispečink v Praze reguluje dodávky elektrické energie do členských zemí systému - Bulharska, Československa, Maďarska, NDR, Polska, Rumunska a východní části SSSR. Se vší může dispečink manévrovat a průmyslové závody ji dostanou včas a v potřebném množství. K špičkovým zátěži dochází v členských zemích v různém čase - ved prudký vzrůst spotřeby může způsobit i důležitý hokejový či fotbalový zápas, když se v některé zemi odrazu zapnou miliony televizorů. Výhodnost jednotného systému je zřejmá. Netřeba stavět rezervní elektrárny - v potřebné chvíli jejich nahradí vzájemná pomoc národních energetických soustav. Je to nesmírně důležité zejména pro země, jejichž energetické zdroje jsou omezené a jejichž energetická spotřeba je vysoká. Hlavní podmínkou nerušeného fungování celého systému je však rytmická práce všech jeho elektrárně Vojany takto pracují. Není vůbec podstatné, která elektrárnu vyrobila právě ten proud, který v dané chvíli napájí naši žárovku. Důležité je, abychom při odběru elektřiny nikdy nezapomínali, že někde - blízko - nebo daleko - pracují při její výrobě ve dne v noci stovky a tisíce lidí.
Co bychom si měli uvědomit
Na 12. zasedání (KSČ v prosinci 1978 ve zprávě o hlavních rolích rozvoje národního hospodářství v roce 1979, kterou přednesl člen předsednictva UV KSČ soudruh Václav Hula, se říká. "Energicky a bez odkladů třeba zajišťovat (realizaci státního programu racionalizace spotřeby paliv a elektřiny tak, aby bylo dosaženo relativně úspory v roce 1979 okolo 2 mil. tun měrného paliva. "A my všichni bychom si měli uvědomit, že: pro výrobu 1 kWh v elektrárně se spotřebuje 1 až 2 kg hnědého úhlu. Pokud jsou náklady na vytápění domácnosti hnědým uhlím 100 procent, potom platí: náklady na vytápění zemním plynem jsou 138%, noční elektřinou (akumulační vytápění) 199%, naftou 203%, ale přímo vykurujúcimi elektrickými spotřebiči (el. radiátory, kamna apod.) až 739%. jednu hodinu denně zbytečně svítící 60 W žárovka v každé domácnosti představuje v rámci celé SSR za rok spotřebu 30 milionů kWh elektrické energie, na výrobu které se v elektrárnách spotřebuje zhruba 1000 vagónů hnědého uhlí. Použitím automatického ovládání (v ceně 350 Kčs) elektrického akumulačního vytápění lze na Slovensku uspořit ročně 3 miliony kWh. Ročně v SSR nainstalují elektrické přímo topnice s svou celkovou spotřebou asi 200 MW, což představuje tak - mer polovinu výkonu čs atomové elektrárny V 1.
Zdroj: Elektrón - mesačník pre mladých o vede a technike
