Kromě koordinace ostatních částí základní jednotky má řídící jednotka na starosti i činnost vstupních a výstupních jednotek při přenosu dat do základní jednotky a z ní ven v takové formě, v jaké jsou potřebné a tehdy, když jsou potřebné. Když začíná snímat a zapisovat, musí řídicí jednotka na tuto činnost ustavičně dohlížet, aby zajistila její správný průběh. Může se například stát, že jedna ze vstupních jednotek neprovede svou roli správně. Tehdy musí řídící jednotka podniknout něco, co jí později umožni chybu napravit. Obecně řečeno: řídící jednotka organizuje činnost ostatních jednotek tak, aby na sebe navzájem navazovaly a je "srdcem" celého systému.
Snímač děrných štítků "spolkne" za sekundu až 10 štítků
Potřebujeme se ještě dozvědět, jak se údaje dostanou do základní jednotky a jak se odtud po zpracování uvolní. V krátkosti si zdůrazníme jejich potřebu. Vstupní a výstupní zařízení jsou obyčejně známé pod názvem přídavná zařízení, neboť jejich chápeme jako přidány k základní jednotce. Vstupní zařízení je komunikačním prostředkem mezi základní jednotkou a vnějším prostředím, které používá počítač. Je nezbytné, protože dříve než se symboly a znaky napsané člověkem stanou srozumitelnými vnitřním obvodem základní jednotky, je třeba je překódovat. Člověk reaguje na znaky a čísla, zatímco elektronické obvody reagují na sestavy elektrických impulsů. Na převod se používají různá zařízení. Úkolem vstupní jednotky je přijmout příslušný tvar vstupního média a znaky, které dostala, přeměnit na jim odpovídající elektrické impulzy. Mezi nejrozšířenější vstupní média patří děrné štítky, děrných páska, magnetická páska a speciální znaky vytištěné tak, že zařízení umí rozpoznávat jejich obrysy. Již dříve jsme hovořili o děrných štítků jako o jednom způsobu uchování dat. Podívejme se nyní, jak štítek zprostředkuje převod mezi lidským způsobem zápisu znaků a mezi vnitřním kódem základní jednotky. Sledujme běžnou proceduru vstupu od chvíle, kdy pracovník zaznamená podrobnosti transakce na původní dokument, například na list s výkazem o pracovní době. List může projít oddělením přípravy dat, kde operátorka děrovačky podle standardního kódu vy-děruje příslušné údaje na děrný štítek. Jiná operátorka pravděpodobně štítek zkontroluje na přezkoušení štítků. Štítek pak už představuje původní doklad schopný vstupu do počítače. Štítky se seskupí a vloží do tzv. snímače štítků. Toto zařízení snímá obsah štítků tak, že zjišťuje přítomnost nebo nepřítomnost vyděrovaných otvorů a jako výsledek tohoto procesu se kódované impulsy elektronicky (prostřednictvím vodičů) dostanou do základní jednotky. Štítek se po nasnímání odloží do výstupního zásobníku (on sám se do základní jednotky nikdy nedostane). Tím skončila jeho role na vstupu.
VÝSTUPNE ZARIADENIA
Jelikož údaje i programy mají v základní jednotce podobu kódovaných elektrických impulsů, potřebujeme zase takové jednotky, které promění impulzy na údaje srozumitelné člověku, a to tehdy a v takové formě, v jaké je potřebujeme. Obyčejně to je forma znaků, takže je můžeme vnímat vizuálně. Někdy musí tyto výsledky okamžitě posloužit jako vstup pro jiný systém na zpracování dat, byť pro základní jednotku vzdálenou několik desítek kilometrů. Vždy je třeba myslet na to, že cílem zpracování údajů není produkce množství výstupních dat, ale produkce užitečných dat. Velmi často se totiž stává, že cenný výrok nebo číselný údaj se nakonec ztratí v množství číslic.
Zdroj: Elektrón - mesačník pre mladých o vede a technike
