RetroMánia

Myšlenka zavést v socialistickém Československu státní loterii byla následně realizována v lednu 1957. Herní plán výher byl  nasledovný:

• 16 prémií po 50 000 Kčs
• 16 výher po 20 000 Kčs
• 32 výher po 10 000 Kčs
• 128 výher po 5 000 Kčs
• 160 výher po 2 000 Kčs
• 800 výher po 1 000 Kčs
• 1 600 výher po 500 Kčs
• 16 000 výher po 50 Kčs
• 320 000 výher po 10 Kčs.

Mnozí z nás dříve narozených si pamatují povinné prvomájové průvody v ulicích našich měst a obcí v socialistickém Československu, kde z pouličního rozhlasu zněly zdravice hlasatelů, alegorické vozy se předháněli se svými výtvory, zněly poselství z fabrik a škol, jejichž obsahem bylo velebení socialistických výdobytků a se sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak, se střídaly s lidovou a dechovou hudbou a s tími nejlepšími písničkami Karla Gotta, Heleny Vondráčkové a Michala Davida. Jiskry jiskřily, pionýři salutovaly a zväzáci a zväzáčky pochodovali v modrých košilích s červenými kravatami s transparenty v rukou zpívajíc píseň svátku práce. A za nimi se valila dělnická a rolnická třída na které bylo občas vidět, že už někteří z nich mají pod čepicí.

Velká část televizních stanic na konci roku vysílá zábavné estrády, to jest komponované a zpravidla moderované pásmo scének a písní. V Československu byla tato každoroční záležitost doménou tehdy jediné, státní, Československé televize. Po společenských změnách, které přinesl rok 1989, byla koncepce silvestrovských televizních estrád opuštěna a nahrazena blokem zábavných pořadů.
V archivu ČT je zachována zpráva ředitele Karla Kohouta a I.Urbana z listopadu 1953, která obsahuje plán vysílání na závěr roku, kdy v průběhu posledních deseti dnů roku televize vysílala šestkrát, o Štědrý den sice jen odpoledne od tří do pěti, zato o Silvestra od osmi večer až přes půlnoc. Tak již v prvním roce existence televizního vysílání byla založena tradice celovečerních televizních estrád posledního dne roku. Podstatnou část Silvestra 1953 měly tvořit tři hodinové bloky a dva půlhodinové hudební předěly. Jako režiséři jednotlivých bloků, které se měly natočit a sestříhat z filmových materiálů, jsou ve zprávě uvedeni - Elmar Klos, Václav Wasserman a Jiří Sequens. Roku 1959 byla ale odvysílána velká zábavní revue, pro kterou napsal scénář Vladimír Dvořák a také ji spolu s Jiřinou Bohdalovou uváděl. Protože revue byla velmi úspěšná, objednalo si vedení ČST u Dvořáka scénář pro Silvestr 1960 a tím na televizních obrazovkách na mnoho let zakotvil jak Dvořák coby scénárista, tak tato moderátorská dvojice. Silvestry v té době byly vysílány živě v posledních devadesáti minutách starého roku a protože se nikdy nepodařilo dodržet stopáž, museli Dvořák s Bohdalovou vynechávat velké části vlastního průvodního textu.

Ti dříve narození si ještě určitě pamatují rodinné nakupování v potravinách, v prodejnách zelovoců, nebo v řeznictví. Tak například za socialismu v řeznictví byly doby, kdy v nich bylo "pusto a prázdno". V 70. letech už to bylo veselejší, ale určitý druh masa jste dostali jen tehdy, pokud jste měli štěstí, nebo byl řezník vašim dobrým známým. V těch dobách nebyl tak široký sortiment spotřebního zboží, jako například dnes a většina lidí míjela své peníze právě za potraviny. Ne že by tomu dnes bylo jinak (je jasné že největší část rodinného rozpočtu i v dnešní době spolknou potraviny, ale ne proto, že bychom se přejídaly, ale proto, že jsou tak drahé), ale například v prodejnách elektro jste našli až tři typy televizorů, možná čtyři typy rádií - tedy nebylo z čeho vybírat a tak tehdejší spotřebitel nejvíce utrácel ze své mzdy právě za potraviny, pivo a cigarety. A pokud jste se chtěli dostat k nedostatkovým zbožím, bylo nutné zaměřit se na podpultový prodej. Podpultové konzervy, podpultové mandarinky, nebo podpultovou automatickou pračku či barevný televizor.