čtvrtek, 30 duben 2015 08:22

1. máj - svátek práce v Československu

Napsal(a)
Ohodnotit tuto položku
(1 Hlasovat)
1. máj - svátek práce v Československu 1. máj - svátek práce v Československu cs.wikipedia.org

Mnozí z nás dříve narozených si pamatují povinné prvomájové průvody v ulicích našich měst a obcí v socialistickém Československu, kde z pouličního rozhlasu zněly zdravice hlasatelů, alegorické vozy se předháněli se svými výtvory, zněly poselství z fabrik a škol, jejichž obsahem bylo velebení socialistických výdobytků a se sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak, se střídaly s lidovou a dechovou hudbou a s tími nejlepšími písničkami Karla Gotta, Heleny Vondráčkové a Michala Davida. Jiskry jiskřily, pionýři salutovaly a zväzáci a zväzáčky pochodovali v modrých košilích s červenými kravatami s transparenty v rukou zpívajíc píseň svátku práce. A za nimi se valila dělnická a rolnická třída na které bylo občas vidět, že už někteří z nich mají pod čepicí.

Svátek práce v Československu

V některých tyto vzpomínky možná vyvolávají husí kůži, u jiných zase rudou kůži a u někteří možná vzpomínky na mládí, na prvomájové lásky a z dnešního pohledu právě retro pohled na tu jedinečnou prvomájovou atmosféru lidského mraveniště. U bývalých funkcionářů komunistické strany možná vzpomínky na " Ave Cézar ", na časy, které se nikdy neměly skončit. No ať se na to podívám jakkoliv, mně osobně vždy prvomájové průvody i tak připomínají ty hezké chvílky co jsem během nich zažil. Každý to dělal po svém. Straníci po stranicku podáváním rukou, velebením svých nadřízených funkcionářů , poplácáváním a popíjením ruské vodky, opilci v holdování piva a teplých párek, pionýři a jiskřičky volným dnem bez školy a pracující v továrnách takovou jinou, ne právě úderníckou prací a zamilovaní v ruku v ruce v prvomájovém průvodu s příjemným teplem u srdce (jako pionýr jsem musel držet svou spolužačku za ruku, protože mi to přikázala soudružka učitelka).

A byl to jediný den v roce kdy jsem se mohl podívat za svou mamkou v pionýrské stejnokroji do práce, protože byl den otevřených dveří v největší továrně v Humenném (okresní městov nejvýchodnejší části ČSSR). Pracovala v nepretržitém provozu v podniku Chemlon Humenné a já jsem obdivoval ty pletací stroje a obrovské haly kam jen moje oko dohlédlo, vrátného v modré uniformě s pistolí na opasku a tetu kuchařku ze závodní kuchyně, která mi dala větrník jen tak zadarmo se slovy " tady máš chlapče ". Pro pionýra velký to zážitek. Vidět japonské pletací stroje v hukotu cívek, pistole vzor 52 a dostat větrník jen tak pro nic za nic. Dnes mi to alegoricky  připomíná skupinku bezdomovců stojících před Kauflandem sledujících nákupní košíky, zda někdo ( nezapomene ) nebo jim nehodí minci po vyjmutí z košíka jen tak pro nic za nic. Větrník, by asi nechytili, chlapci naši boubelatí. A světe div se, asi jsem jediný, kdo jim občas ten ohromný to dar do vzduchu pro jejich krásný úsměv vyhodí. A opravdu nevím, proč se penězům říká, že peníze. Proč se jim neříká " chechtáky " ? Je milé vidět tolika radosti na jednom místě. Jako za starých prvomájových časů u stánků s občerstvením, studenými párky a teplým pivem, kdy se Romům říkalo Cikáni a oni se v té době ještě věděli na lidi usmívat.

Dnes už netaháme své děti na exkurzi do našich továren, aby viděli kde pracujeme, jak pracujeme, a jaké že máme dnes starosti na rozdíl od těch prvomájových za socialismu, kde v podstatě stačilo chodit jen do práce a nějak se protlouct pracovní dobou (samozřejmě čest výjimkám). Ale asi by s námi už nešly, protože většina by dnes možná dala přednost internetovým sociálním sítím s fotografiemi, co dnes vyvedl jejich pes, kdo dal komu kopačky, zavésil fotografii fejku natipovaného tiketu ze Sportky, nech všechny rozrthne od závisti a co ja vím co ještě.

Asi by nedali přednost tradiční prvomájové zábavě (protože to možná smrdí socialismem), prvnímu polibku krásné děvy ve prvomájovém průvodu na oslavu toho, že chvála bohu ještě máme práci a že si můžeme na prvního května postát u stánku s občerstvením u dobré cikánské pečeně a dobrého piva.

Možná se mýlím, nebo jsem staromódní a měl bych se dívat dopředu (nebo se vrátit do hrobu) a ne jít nostalgicky spět, ale možná mám na prvomájové průvody svůj studentský retro pohled, kdy bylo vše takové pěkné růžové (nebo rudého, to závisí od vašeho úhlu pohledu). Ale jedna věc na tom byla neskutečně skutečná. Dobrá nálada, víno, pivo, zpěv, klobása. Tedy všechno to co Slovák či Čech k svému životu potřebuje. Uvolnit se, dobře se najíst, políbit krásnou holku, zasmát se a zavzpomínat si. Řekněte mi, co vám v tom dnes brání? Nic? Tak běžte do ulic!

1. máj

Dne 1. května 1886 proběhla pod vedením odborů a anarchistů celodenní stávka vyhlášená anarchistickým deníkem The Alarm, usilující o osmihodinovou pracovní dobu bez ztráty peněz. Celkově stávkovalo asi 300 000 dělníků. 3. května proběhlo v Chicagu shromáždění, při kterém došlo ke střetu demonstrantů s pořádkovými silami, při kterém přišlo o život několik stávkujících v důsledku policejní palby. 4. května zemřelo několik lidí při demonstraci na Haymarket Square kvůli výbuchu bomby, za což byli obviněni a následně (avšak bez důkazů) odsouzeni k smrti anarchisté August Spies, Albert Parsons, Adolph Fisher, George Engel a Louis Lingg. První čtyři jmenovaní byli popraveni 11. listopadu 1887, Louis Lingg spáchal sebevraždu již den předtím.[1] Poprvé se Svátek práce celostátně (USA) slavil 1. května 1888, kdy probíhaly celý den stávky a demonstrace na památku dva roky starých událostí. O rok později (tedy 1889) přijala II. internacionála na návrh francouzských socialistů 1. květen (nebo též 1. máj) za oficiální svátek práce. Postupně se k oslavě tohoto svátku přidávaly další politické proudy, jako například nacismus (i když ještě roku 1922 trval Adolf Hitler na zákazu tohoto „marxisticko-anarchistického výmyslu“) nebo třeba katolická církev, která jej roku 1955 zasvětila sv. Josefu dělníkovi.

Sviatok práce v krajinách reálneho socializmu

V socialistických zemích patřil tento svátek mezi nejdůležitější, organizovaly se masové prvomájové průvody, které procházely městem, často před tribunou s místními představiteli moci. Účast na oslavách prvního máje byla obvykle nepsaně povinná a nadřízení a učitelé měli nařízeno kontrolovat účast svých podřízených a žáků. V průvodu byly zastoupeny podniky, školy i různé zájmové organizace (např. organizace Svazarmu či Červený kříž). Kromě pěších účastníků městem projížděly i alegorické vozy. Neodmyslitelnou součástí průvodů byly nejrůznější transparenty a mávátka. Navíc v českém prostředí nahrával propagaci této akce i ten fakt, že 5. květen a 9. květen (což jsou významné dny z konce 2. světové války) byly časově blízké. Užívalo se tehdy zcela běžně propagační sousloví „slavné májové dny“ a na mnoha letácích a plakátech bývaly uvedeny všechny tyto dny společně, tedy 1., 5. a 9. květen.

Zdroj: wikipedia

Číst 2052 krát Naposledy změněno čtvrtek, 30 duben 2015 17:24
R.F.K.

Šéfredaktor magazínu

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

 

Vyhľadávanie

 

50. roky kolektivizace

Kam tě nezvou, tam se nehrň.

České přísloví

Keď chceš s vlkmi žiť, musiš s vlkmi viť.

Slovenské príslovie

Josef Škvorecký

Oldřich Lipský

Jak se řekne maďarsky důchodce? Uštván léty.

Josif Vissarionovič Stalin

 

ONLINE

Právě přítomno: 221 hostů a žádný člen

 

Socialismus

 

Pripravované články

V této chvíli redakce nepřipravuje žádné nové články pro zveřejnění
Loading ...
Magazín retro spomienok so širokým časovým tématickým obsahom z obdobia bývalého Československa.
Retromania 2010 - 2019. Všetky zobrazené ochranné známky, fotografie a informácie sú majetkom ich oprávnených vlastnikov.
Tento projekt zrealizovalo holdysoftware.sk

Tyto webstránky využívají soubory Cookies. Pokud pokračujete bez změněných nastavení cookies, souhlasíte s jejich použitím. Přečtěte si informace o tom, jak používáme cookies a jak je můžete odmítnout nastavením svého prohlížeče.