Není snad moře na naší planetě, kde bychom nemuseli plnit bojové úkoly. Naše poslední plavba byla velmi zodpovědná a dlouhá. Není snadná plavba se změnou zeměpisných šířek, s cyklony, s nepřetržitými hlídkami. Ale náš nevelký kolektiv ví, že tento úkol mu uložila vlast. Proto je stále připraven překonat všechny obtíže a zkoušky. Velkou pozornost věnujeme psychologické přípravě posádky, zvyšování jejích morálně-politických a vzorových vlastností. Zejména se staráme o ty, co jsou na své první plavbě. S každým z nich se zabýváme individuálně a starší, zkušení členové posádky přebírají nad nováčky patronát. Zda nám bylo těžko během plavby? Přirozeně. Ale nikdo neklesal na duchu. Pravidelně jsme vysílali radionoviny „Zprávy z rodných břehů“, odborná školení a zábavné pořady. Všem se líbily satirické kuplety „Kráčím po lodi", které vysílal naším rádiem vymyšlený lodivod. „Slyšíme zvuk lodních šroubů...“ Staršina posádky hydroakustiků, Pavel Tokarev vypráví:
— Přes válku sloužil v brigádě červené vlajky severomořských ponorek vynikající akustik Astatolij Šumichin.
O jeho mistrovství se šířily legendy. Šumuchin přesun určoval podle zvuku lodního šroubu třídu lodi a její směr. Díky nadání tohoto akustika ponorka M72, slavná řadová „Marutka“, které velel kapitán-poručík I. Fisanovič, vypátrala a potopila 13 velkých nepřátelských lodí. Nyní se mezi námořníky zaužívala tradice hledat cíl „šumichinsky“. Dnes jsou všechny lodě i ponorky velmi rychlé. Občas slyšet zvuk lodních šroubů ve sluchátkách pouze několik sekund a tehdy je třeba bleskově klasifikovat cíl, určit koordináty pohybu lodi, její rychlost a kurz. Také je třeba umět udržovat kontakt s cílem. Při poslední plavbě, ale i předtím, se nám vždy podařilo včas najít cíl. Kdyby šlo o bojovou situaci, určitě bychom ho byli zasáhli. Mnoho hodin proseděl náš nejlepší odborník staršina Vladimír Suchalenko u obrazovky elektronového indikátoru. Občas nám přinášeli čaj s obloženými chlebíčky, protože jsme stanoviště nemohli opustit ani na minutu. Akustika se zhoršila, "protivník" rušil, při ponorce koncertovaly delfíny. Ve sluchátkách jsme slyšeli úplnou symfonii jejich pískání. A najednou jakoby lodní motory zabubnovaly docela vedle nás. Kolem ponorky se vznášely hejna vlaštovek. I takové věci se stávají Po splnění úkolu jsme si pořádně odpočinuli. Uspořádali jsme koncert, Sibiřan Saša Arevkov zpíval ruské písně. On i další by mohli směle vystupovat byť v moskevské televizi. Mimochodem, Arevkov je také dobrým vzpěračem. Zorganizoval mezi mužstvem vzpěračský turnaj. Naše hlídka je speciální, - říká hlavní staršina posádky radiomechaniků Alexander Bez-zubov.
— Jsme u pultu raketového komplexu.
Neočekávaně zazněl signál cvičného bojového poplachu: "Raketový útok!"
Okamžitě jsme zkontrolovali a zapnuli celou aparaturu. Následovaly vyčerpávající sekundy přípravy před startem. Strašné rakety jsou připraveny opustit loď po prvním impulzu a zasáhnout cíl.
Hlásím: „Bojová posádka připravena!" Ve válce velitel útočící ponorky obvykle musel vidět nepřátelskou loď periskopem. Teď je to všechno jiné. Stává se, že cíl je od nás velmi daleko. Ale to ho neuchrání před přesným a plným zásahem. Nelze zapomenout na vzrušující chvíli, kdy jsme se vzápětí po povelu "Pal!" dozvěděli, že naše rakety přesně zasáhly cvičný cíl. Byla to i zásluha naší bojové skupiny.
Zdroj: Časopis Elektrón
