RetroMánia

Produkce výrobků spotřebního zboží za socialismu trpěla častými nedostatky. Občas pulty maloobchodů z pohledu určitého sortimentu zcela chyběly co připomínalo spíše poválečné roky v Československu, kdy se národní hospodářství jen rozjíždělo, než roky rozvinutého reálného socialismu. Bylo nepochopitelné, jak mohou chybět na pultech obchodů například pro zahrádkáře, srpy, lopaty, násady, krumpáče, v potravinách porcovaný čaj, sojová omáčka, káva, chyběly občas i jogurty, nebo byl nedostatek dámského a pánského spodního prádla. Samozřejmě, nebyl to dennodenní jev, ale bohužel setkávali jsme se s tímto problémem jaksi příliš často. Těžko říct, kde selhali odběratelsko - dodavatelské vztahy, kde soudruzi udělali chybu, ale dnes se na ty časy kdy bylo potřeba donést vedoucímu prodejny, nebo prodavačkám prezent, aby ste se dostal k vytouženému zboží, je z pohledu dnešní digitální éry přímo nostalgické. A právě této nostalgii je věnován tento článek.

Jak se nakupovalo za socializmu pracujícim v šedesátych letech minulého století? Co takhle motocykl? Jaké to bylo se dozvíte z nasledujíciho dobového článku.

Od počátku února mohou pracujíci opět využívat výhodných doplňkových půjček k nákupu některých druhů průmyslového zboží podle seznamu který byl k tomu účelu vydán s platností pro první čtvrtletí tohoto roku. Mezi různými potřebami pro domácnosti, vedle hodinek, fotografických přístrojů, některých hudebních nástrojů a rekreačních chat jsou to i jednostopá motorová vozidla s jedinou víjimkou. Z doplňkových půjček je vyňat Pionýr nejnovějšího dvousedadlového typu 50/05.

V roku 1951 začína vycházet časopis československých dětí - Ohníček. První číslo časopisu Ohníček vyšlo 2.září 1950. Časopis vydával Československý svaz mládeže v Mladé frontě. Od roku 1974 vycházel v nakladatelství Mladá fronta, od roku 1999 se k ní přidala agentura Toja. V témže roce změnil podnázev na rébusy, kouzla a záhady. Ohníček byl zábavným měsíčníkem určeným pro děti ve věku osmi až deseti let. Rozvíjel dětské zájmy, pomocí literárních prostředků doplňoval vzdělání a poznatky, které se děti naučily ve škole. Přestal vycházet v roce 2001.

Ohníček navázal na časopis Plamen mládí (1949-1950) a měl svým obsahem doplňovat Pionýrské noviny (1951-1968). Časopis vycházel nejprve jako čtrnáctideník (1950-1952), v letech 1952 až 1968 se stal měsíčníkem a od roku 1968 až do roku 1989 se vrátil k periodě 14 dnů.

Ohníček se snažil počas své dlohé historie o propagaci socializmu medzi určitou kategórii dětí.

Všechny časopisy pro děti a mládež vydávala Ústřední rada Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže.Děti a mládež byly diferencovány do kategorií podle věku a pro každou kategorii pak vycházel prakticky určitý titul časopisu pro které byl daný titul určen. Pionýr - zábavní měsíčnik pro mládež byl určen pro déti od 10 do 15 let. Vydávalo ho od roku 1953 nakladatelství Mladá fronta. V letech 1968-1970 změnil název na Větrník, po roce 1970 se opět vrátil původní titul Pionýr. Od roku 1990 byl přejmenován na časopis Filip, v roce 1993 na Filips. Zanikl v roce 1995.

Myšlenka zavést v socialistickém Československu státní loterii byla následně realizována v lednu 1957. Herní plán výher byl  nasledovný:

• 16 prémií po 50 000 Kčs
• 16 výher po 20 000 Kčs
• 32 výher po 10 000 Kčs
• 128 výher po 5 000 Kčs
• 160 výher po 2 000 Kčs
• 800 výher po 1 000 Kčs
• 1 600 výher po 500 Kčs
• 16 000 výher po 50 Kčs
• 320 000 výher po 10 Kčs.

Název ČSLA (Československá lidová armáda) dostala tato ozbrojená složka na základě rozhodnutí Hlavní politické správy v červnu 1954.

Od tohoto období všechny vojenské dokumenty, služební pomůcky i předpisy začali používat tento název. Československá lidová armáda existovala do 14. března 1990, kdy byla zákonem č.74 / 1990 Sb. změněna na Československá armáda. Tímto zákonem se změnil i text a způsob složení vojenské přísahy. Vojáci základní služby sloužili v armádě 730 dní. Součástí ČSLA bylo pozemní vojsko, vojenské letectvo a vojska proti vzdušné obrany státu.

ThLic. Róbert Bezák, duchovní vůdce, symbol naděje a oázy duchovního klidu, arcibiskup bez úřadu, sesazený bez veřejně známého důvodu, se narodil 1. března 1960 v Handlové. V období od 1. srpna 2012 do 31. července 2013 byl výpomocných duchovním ve farnosti Radvaň v Banskobystrické diecézi. Od měsíce listopadu 2013 působí v klášteře redemptoristů v italském Busollengu. Byl nejmladším slovenským arcibiskupem a jeho odvolání po třech letech působení vyvolalo mezi věřícími vlnu pobouření. Člověk s tak obrovským srdcem, člověk, který mohl církev pozvednout na vyšší duchovní mety, byl sesazen, protože se stal v církevní hierarchii nepohodlným rebelem. V minulosti pálili čarodějnice, věznili, mučili a Borgiovci ovládali Řím nepopsatelným způsobem. Lidé, osvícenci a skuteční služebníci boží se stlali svatými až po své smrti. Arcibiskup Róbert Bezák se stal svatým mužem pro tisíce věřících na Slovensku, již za svého života.

Nevěstinec, vykřičené dům, veřejný dům, dům radosti, dům rozkoše, erotický klub, hovorově často bordel, budova používaná k poskytování zejména sexuálních služeb za úplatu, tedy k prostituci. Poskytuje prostitutkám (ať prostitutem) místo k setkávání a provozování sexuálních praktik s klienty. Tolik z Wikipedie. I když existuje mnoho statistik z dob předválečného, válečného a poválečného Československa, jsou to v podstatě jen čísla a adresy tehdejších vykřičených domů. Za socialismu, nebylo možno veřejně provozovat tento druh služby, ale ani komunistům se nepodařilo zcela eliminovat jev prostituce, jako takový. Komunisté se proto rozhodli vyrovnat se s problémem energicky a to tak, že v prosinci roku 1948 zajistili většinu známých prostitutek a odvlekli je do převýchovných táborů (na Slovensku byl takovým táborem, tábor u obce Nováky). Převýchova trvala přibližně do roku 1951. Dívky se však po návratu z takových táborů začali usazovat v luxusních socialistických hotelích, které byly z větší míry určeny pro zahraniční návštěvníky ze zemí socialistického společenství a samozřejmě i z kapitalistických zemí. Určitý svůj podíl na prostituci a zneužívání prostitutek, mělo i STB. Tato tajná policejní složka využívala prostitutky na své zpravodajské hry.

Prvotním záměrem vynálezce Viney docenta Jana Farkaše bylo podávat lidem přírodní nápoj. Neobsahující konzervační látky, pasterizovaný nápoj s chutí hroznů. Po spatření světla světa Kofolou, o dvanáct let později přišel na československé obchodní pulty další skvělý nápoj. Vinea. Vinařské závody v Pezinku dostali úkol vyvinout nápoj ze zbytků hroznového moštu, který vznikal při výrobě stolních vín. Levný a chutný, který by konkuroval citrusovým nápojem dováženým ze zahraničí. A tak v roce 1973 vznikla značka nového československého nealkoholického nápoje Vinea. Vinea z latiny znamená Vinohrad. A k názvu Viney se přičinili dcery vynálezce. Farkaš dokonale pochopil lidi, kteří chtěli přírodní nápoj, nikoliv umělé sladké limonády, kterých bylo na trhu dostatkovým zbožím. Ale mně například velmi chutnala známá žlutá limonáda. Pamatujete se?

O Slovenském národním povstání se hodně napsalo, hodně řeklo a neustále se o něm polemizuje. Politici, historici, média, ti všichni se v určitý čas nahlas věnují právě tomuto tématu. Učíme se o povstání ve školách a připomínáme si ho 29. srpna rok co rok. Dnes si už jen velmi málo lidí reálně na Slovensku uvědomuje jeho bytostný význam. Dnešní Slovensko a klerofašistické Slovensko mají přece jen něco společného. Lidské osudy. Lidské příběhy. Nesnášenlivost, utrpení, přetvářky, oběti, zbabělost, mamon ale i hrdinství a odvahu. V dobách hladu, strachu o život na straně jedné a bohactve a nadřazenosti rasy tisícileté říše, umírali lidé. Kdo nezažil, neuvěří. Účastníků povstání kteří ještě žijí je však již jako šafránu. A právě jejich pohledem na povstání a jak se k nim chováme my (Slovensko) na sklonku jejich života dnes, je věnován právě tento článek. Requiem pro zapomenutých.