RetroMánia

Jawa moped - spolehlivý, pohodlný, snadno ovladatelný a vhodný dopravní prostředek do práce na rekreaci a za sportem pro jednu osobu.

Pro svou malou váhu a malé rozměry byl snadno přenosný a co víc si člověk na sklonku padesátých let mohl přát. Moped bylo možné přenášet v ruce, při chůzi vést nebo jít šlapáním jako na kole. Jedním ze dvou výrobců mopedů v Československu byl národní podnik Motor České Budějovice, který tyto motorky vyráběl ve svém závodě Stadion Rakovník. Už název závodu napovídá, že se zde dříve vyráběly kola. Podle vzpomínek památníku, který v uvedeném závodě pracoval více než 45 let, naposledy ve funkci mistra montáže a vedoucího vývoje, to byla právě vývojová konstrukce kol (konstruktér pan Sovadina), která zpracovala na většině technické dokumentace mopedů.

18. decembra 1940 vydal Hitler

tajný rozkaz č. 21, který hovořil o napadení Sovětského Svazu. Hitler o napadení SSSR psal i ve své knize Mein Kampf, jak o zákonitém právě na Lebensraum (životní prostor) německého národa. Lákalo ho zejména nerostné bohatství, ať už šlo o ropu na Kavkaze, uhlí a oceli na Ukrajině, či kvalitní ornici, jejíž plody mohli živit jeho rostoucí říši. Neméně podstatná byla likvidace SSSR jako potenciálního nepřítele, či možnost získání milionů Slovanů a ostatních obyvatel této části světa jako levné pracovní síly.

Základem německého úspěchu měly být hluboké průniky tankových vojsk, které by paralyzovaly sovětskou obranu. Hlavní síly Rudé armády měly být zničeny západně od řek Dněpr a Západní Dvina. Na co měla následovat postupná likvidace zbytku obklíčených sovětských vojsk. Německé jednotky měly postoupit na linii Archangelsk - Volga - Astrachaň, co by nemělo trvat déle než 2 až 3 měsíce. Hitler předpokládal, že Rudá armáda nebude klást účinný odpor a německý blitzkrieg ji v krátké době načisto vyřadí z boje, což by znamenalo, že bojové operace budou ukončeny ještě před začátkem zimy.

Sovětské písně z druhé světové války.

A těsně po ní jsou určitě nezapomenutelným pojmem, pokud jste je už někdy slyšeli. A pokud se spojí s dobrým sovětským válečným filmem, jde tak říkajíc o adrenalin. Nevěříte? Tak se zaposlouchejte se do několika skutečně nezapomenutelných TOP skladeb té doby!

Lidové vozítko Jawa MINOR - AERO MINOR

je auto kterým může jezdit každý. O takovém "autě do kapsy" snili v předválečné Evropě houfy konstruktérů. A po válce se myšlenka lidového vozu stala součástí vize o hospodářské prosperitě mnoha zemí.

Animovaný krátkometrážních film

z roku 1948 v délce 10 min. Režie: Zdeněk Miler. Příběh beze slov, podle námětu Jiřího Wolkera, prezentovaný prostřednictvím obrazů, vizuálního dojmu a hudebního doprovodu. Úsporná klasická animace provedená v černobílé - pouze tužkou, pracující s kontrasty ploch, světlem a stíny. Bohatý a mocný muž onemocní a uzdravení potřebuje světlo, slunce. Stovky jeho dělníků postaví na kopci za městem stavbu, do které milionář ukryje slunce, aby svítilo jen jemu.

Poslední Spartakiáda 1985

Byl jsem na poslední spartakiádě v historii bývalého Československa. Jako příslušník Československé lidové armády. Snad i dnes bych našel tu plechovou značku na níž jsem na Strahově stál v bílých trenýrkách a keckách. A snad by se mi ještě podařilo odcvičit prvních pár taktů z vojenské skladby. Dnes na to vzpomínám s úsměvem. Na ubytování na Vypichu (vojenské městečko v Břevnově na Vypichu pod Bílou horou), na ty probdělé noci plné nácviků, na podávanou snídani v jedenáct večer, na povinné jedení "vitamínových" tablet s jídlem pod dozorem důstojníků, na čaje plné bromu, na těch zraněných kluků, kteří nám občas spadly při letkách "z nebe" a kterých jsme nestihli zachytit (ne vždy se nám podařilo správně napočítat do taktů hudby a současně se pohybovat podle předepsaného scénáře ), té cesty do Prahy ve vlaku, když jsme spali na zemi i v uličkách vagónů, protože pro vojáka spací vůz v té době byl velký přepych, ale bylo to hezké. Nejhezčí na tom celém byl vždy ten závěr když jsme docvičili před plným Strahovem. Když zaburácel celý 300 tisícové hledisko - tak v té chvíli člověk zapomněl na ty měsíce dřiny, na ty sklenice piva, které nemohl na vycházce vypít, protože nás nikam nepouštěli a nacvičovalo se 3 x za 24 hodin i v rámci osobního volna vojáků a to převažne v noci, protože civili nacvičovali přes den a my armáda hlavně v noci,  ale pocit stát v 300 tisícovém strahovském kotli snad zažil jen Rolling Stones, který zde v postsocialistické éře koncertovali a JÁ !

Arnold Schwarzenegger alias Terminator

Robot z budoucnosti, který přišel vykonat zločin tisíciletí, aby se lidstvo už nikdy v budoucnu znovu nepostavilo na nohy. Kdo by neznal jeden z nejúspěšnějších komerčních filmů z roku 1984. Dnes ho známe už, jako starou dobrou filmovou klasiku. Ale umíte si představit, jak to vypadalo v těch časech v Československu? Film v té době viděla snad jen hrstka vyvolených, kterým se pašovali videokazety z poza hranic. I videopřehrávačů bylo v té době, jako šafránu a ten kdo ho měl, tak byl bohémem. Ale v každém případě se vyplatilo vlastnit ho a mít současně dobré distribuční kanály z venku, nebo známých, kteří zas měli dalších známých a kteří věděli za mírný bakšiš přenést přes čáru i hitovky tipu Terminator, které (jak jinak) byly kopie originálů is původním dabingem. Ale i ten jednohlasový dabing měl v podstatě své kouzlo. Pamatujete se na to?

Malá privatizace československé ekonomiky z centrálně plánované na tržní ekonomiku v letech 1990 - 1993 znamenala řízený odprodej státního majetku soukromníkům. Šlo podle slov tehdejší politické garnitury o prodej menších provozních jednotek, například restaurací, maloobchodních sítí a sítí komunálních služeb. Malá privatizace měla za cíl vytvořit podnikatelskou veřejnost v Československu a tedy znestátnít služby, které obyvatelstvo tak za socialismu kritizovalo. Do malé privatizace vstoupili různý lidé, různé politické strany s jediným cílem. Zprivatizovat co možná největší podíl majetku. Nedomyšlený mechanismus celé privatizační mašinérie připravil státní pokladnu o mnoho miliónů Kčs. Během prvních dnů privatizace majetek privatizovaných provozů vydražili zpravidla za cenu vyšší než byl úřední odhad. Okamžitě však do hry vstoupili nejrůznější pseudopodnikatelia a politici, kteří různými metodami a praktikami řídili proces privatizace a tak přicházeli k nemalým majetkem pod jejich skutečnou nominální i tržní hodnotu.

Mečiarizmus - pojem, který se stal na Slovensku "legendou".

O mečiarizme se toho ve slovenském tisku velmi mnoho napsalo. Psali se fámy, polopravdy, nebo jasně zavádějící informace. Jen pravda jaksi unikala, neboť se řešila systémově, tedy tisíckrát opakovaná lež se nakonec přece jen stala slovenskou pravdou. A co to vlastně je mečiarizmus? Šlo a dodnes v podstatě jde o výklad politické historie z období vlády Vladimíra Mečiara po rozdělení Československa tak, jak to komu vyhovuje s cílem v podstatě získávat vždy nový a nový politický kapitál a zastírat vlastní majetkové ambice. "Je po voľbách, zvyknite si.", výrok Vladimíra Mečiara který odstartoval temné období slovenské politické historie. HZDS získalo v předčasných volbách 34,9 procenta hlasů a 61 poslaneckých křesel. Ľuptákovci - Združenie robotníkov Slovenska,  získali 7,34 procenta a 13 mandátů, SNS s 5,4 procenty měli devíti poslanců. Politický systém, který mečiarizmus představoval, rozděloval lidi v jeho celé politické sféře a sledoval jediný cíl. Maximalizovat politické a finanční zisky lidí, kteří se stali jedním z článkem dlouhé řetězy na úkor budoucnosti Slovenské republiky. Republiky, která disponovala státním majetkem našich dědečků a krajiny z níž se nakonec dnes stala montážní linka Evropy. Po čtyřech letech vládnutí Vladimíra Mečiara vláda zanechala Slovensko zdevastované natolik, že na konci volebního období si musel stát půjčovat za třicetiprocentní úrok.