Dne 15. prosince 1965 podepsala československá a sovětská strana přísně tajnou "Dohodu o opatřeních ke zvýšení bojové pohotovosti raketových vojsk". S výstavbou a existencí objektů byl seznámen pouze úzký okruh lidí: prezident republiky, první tajemník ÚV KSČ, předseda vlády ČSSR, ministr národní obrany, náčelník Generálního štábu ČSLA, náčelník Operační správy GŠ, náčelník operačního oddělení GŠ/OS, zástupce náčelníka operačního oddělení, náčelník skupiny operačního plánování GŠ/OS, starší důstojník - pracovník operačního sálu, náčelník raketového vojska a dělostřelectva a náčelník stavebního a výrobního úseku MNO Právo udělovat souhlas k seznámení osob se skutečným účelem zvláštních objektů JAVOR měl pouze prezident republiky. Sovětská rozvědka totiž měla informace o nasazení raket Pershing v SRN a potřebovala v určitém termínu realizovat paritní opatření. Výstavba tří podzemních objektů měla stát na tehdejší dobu neuvěřitelných 200 milionů korun. Obrovské množství nedostatkového cementu, oceli, obrovské množství nákladních aut na vytěženou zeminu a obrovské množství stavebních kapacit by bývalo chybělo centrálně plánovanému národnímu hospodářství. Novotný chtěl být ale populární, chtěl stavět sídliště pro lidi a ne sklady pro sovětské jaderné hlavice. Zatímco střely Temp-S dostaly s předstihem speciální jednotky ČSLA k uskladnění ovládání, hlavice a odpalovací klíče měla mít na starosti pouze jednotka sovětských specialistů pod přímým velením Kremlu. V případě válečného konfliktu se Západem by sovětská strana vydávala jadernou munici československým raketovým vojskům. Úkol postavit podzemní sila pro hlavice Češi nesplnili v termínu a Brežněvovi lhali. Aby bylo jasné že případný útok pershingů na Československo bude cestou k válce se všemi státy Varšavské smlouvy byly použity mnohonárodnostní síly jako živý štít.
Dne 6. května 1968 proběhla v Moskvě vojenská rada které se kromě špiček ministerstva obrany a armády účastnil i generální tajemník ÚV KSSS Leonid Brežněv. Ten ještě týž den referoval na jednání ÚV KSSS o tom že se právě domluvilo vyslání delegace maršála Koněva do Československa. Bez podrobností. Koněv přiletěl o dva dny později a v Československu prověřoval pravdivost slov představitelů státu o stavu připravenosti na přijetí hlavic pro střely Temp-S které sovětští důstojníci označili za nerealizovatelné. Až v roce 1969 dokončili a Sovětské armádě převedli Javor 50 asi 8 km jihovýchodně od Bíliny, Javor 51 asi 2,5 km severně od Borovna a Míšova ve VVP Jince, Javor 52 asi 4 km severně od Bělé p. B. ve VVP Ralsko. Dva objekty v dubnu 1969 a jeden v listopadu. Plné obsazení objektů provedli Sověti 16.-18. února 1970.
Rakety Temp-S na západní hranici Československa byly dvacet let. Dvacet let zastrašovaly potenciální útočníky. To byla podoba míru za studené války. Až v prosinci 1987 po návštěvě Gorbačova v Praze a po uzavření dohody mezi USA a SSSR o likvidaci raket středního a krátkého doletu ve Washingtonu byla z území Československa stažena sovětská raketová brigáda vyzbrojená raketovým systémem Temp-S. 21.-30. června1990 odešly obslužné jednotky sovětské armády a 30. října 1990 byly gen. M. Mojsejevem předány čsl. armádě objekty Javor.
