V 50. letech bylo postaveno 12 hydroelektráren. V 60.letech se staví tepelná (černouhelná) elektrárreň (uhlí se dováželo po širokorozchodné koleji ze Sovětského svazu) ve Vojanech (ve Vojanech se postavilo namísto plánovaných čtyř až šest 110 megavatových bloků) a přečerpávací vodní elektrárna Čierny Váh. Na přelomu 70. a 80. let byly do provozu uvedeny dva bloky jaderné elektrárny (V1) v Jaslovských Bohunicích. O pár let později je vybudovaná jaderná elektrárna v Mochovcích. Další etapou vývoje slovenské energetiky nastává procesem privatizace. Přichází na řadu tzv. kupónová privatizace, kde stát vyčlenil na prodej 30% podíl. Restrukturalizace slovenské energetiky byla již od samého začátku odsouzena k neúspěchu. Nikdo v podstatě neměl zkušenosti s obchodováním elektrické energie na světových trzích a z důvodu, že na Slovensku chyběla dlouhodobá vize vývoje slovenské energetiky, přísně regulované ceny energie a zastaralá technologie. V roce 1990 se do té doby existující Slovenský energetický podnik rozdělil na tři regionální podniky. Západoslovenské, Stredoslovenská a Východoslovenská energetiku. V roce 1994 se všechny tyto podniky opět slučují a mění se na akciovou společnost Slovenské elektrárny. V roce 2 000 byl tento subjekt rozdělen na výrobce elektrické energie a provozovatele přenosové soustavy - Slovenská elektrickou přenosovou soustavu. Všechny tyto změny předznamenaly úplnou privatizaci celé slovenské energetické soustavy.
Potřeba investic do slovenské energetiky byla již na počátku 90. let. Důvodů bylo několik. Ale nejpodstatnějším byla rozestavěná jaderná elektrárna v Mochovcích a rozestavené vodní dílo v Gabčíkově, na co stát neměl peníze. 17.02.2005 podepsala slovenská vláda se společností ENEL smlouvu o akvizic 66% podíl akcií Slovenského elektráren. V době podpisu smlouvy bylo na Slovensku v majetku Slovenské elektráren přes 30 vodních elektráren, první a druhý jaderný blok Mochovce, třetí a čtvrtý blok jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích a tepelné elektrárny v Novákách a Vojanech.;