RetroMánia

ZDŠ

neboli bez zkratky řečeno Základní devítiletá škola (vzpomínkami Retromanie) byla v dobách socialistického Československa v sedmdesátých let základním stavebním kamenem ve výchově mladé nastupující generace reálného socialismu. Ne nebojte se nejdu politikařit. Spíše si chci zavzpomínat na tyto staré dobré časy, když jsem byl i já v té době školních a vždycky jsem se těšil když jsem postupoval z nižšího ročníku do vyššího. A proč? Nuž si dobře ani nepamatuji, jak mi uběhly první čtyři ročníky, ale když jsem už byl Páták, tak to jsem už byl někdo. A říkal jsem si, že ať čím dříve budu deváťákem. Neboť deváťáci to byli páni. I já jsem chtěl být pánem dospělákem. Z pionýra se stát zväzákem. V tedy se totiž dávali přihlášky do SZM. A všichni, kteří dali přihlášky byly již dospěláci. Ne jako ostatní děcka. Bylo to krásné těšit se na dospělost. Dnes bych dal nevím co, abych se mohl znovu do té doby vrátit. Potkat své spolužáky, soudružky učitelky, projít se znovu po chodbách naši školy. I uši jsem z toho měl řádně vytahané. Nuž krásné to byly časy. Že? A co se takhle zpět k nim vrátit. A jak? Nuž prostřednictvím Retromanie si můžete společně se mnou na tyto nádherné roky bezstarostného dětství vřele zavzpomínat!

Biografy v Československu byly velmi oblíbené

Filmy v televizy za mnoho nestály, počítačové hry nebyly a na nic jiné se takřka dívat nedalo. Bratislava měla 27 kin. Lístek stál 2,50 Kčs. Kino bylo oblíbeným místem záškoláků. Byla tam tma a teplo a tak se dalo komfortně zašít se. Údajně příslušníci SNB dělali v kinech dopoledne zátahy na záškoláků. Nachytali jich tam spôsta. A ne jen dětí. Filmy byly většinou sovětské a nekoukatelné, ale promítali se i ty západní. Ty měly mnohem vyšší návštěvnost. Byly tak oblíbené, že podnikavé typy lidí lístky nakoupili napřed a prodávali je za vyšší cenu. Medi nejnavštěvovanějším filmem byl bezpochyby Winnetou. Já si ještě pamatuji na časy, když mí rodiče ve své ložnici ve skříni měli celou sadu pohlednic, které bylo v té době možné zakoupit jen na kolotočích.

Byl to rozšířený a oblíbený byznys. Před každým filmem promítali filmový týdeník Žurnál. Byl zaměřený politicky, komunistické propagace nebylo nikdy dost. Pak ještě promítaly týdeník sovětský. Některý tedy chodili do kina až po těchto "oblíbených" žurnálech. Zvláštní postavou kin 60. Let byly takzvaná uvaděčky. Stáli u dveří i na to, aby kontrolovali mládež zvědavou na nepřístupné filmy. Vyráběly se i falešné průkazy, prostě se dělalo vše pro štěstí mládeže. Ale prý byla hrozná ostuda pokud někoho nechytali ...

ABC nazývané "abíčko"

je čtrnáctideník technického a přírodovědného zaměření pro mládež. Jeho součástí jsou kreslené seriály, vystřihovánky papírových modelů a další samostatně použitelné předměty. Časopis vychází od roku 1957 a dodnes neztratil svou popularitu.

Přípravy na vydání nového vědeckotechnické zaměřeného časopisu pro věkovou skupinu 10 až 15 let začali v roce 1956. Původně uvažovaný název "ABC vědy a techniky" byl během příprav změněn na "ABC mladých techniků a přírodovědců", aby nedocházelo k záměně s již existujícím VTM (Věda a technika mládeži). První číslo vyšlo v lednu 1957 v rozsahu 32 stran a nákladu 50 000 výtisků. Šéfredaktorem byl Jan Cerovský, technickým redaktorem Vlastislav Toman, grafikem Sláva Jílek a výtvarníkem Mirek Lidák. Časopis vycházel jako měsíčník, vydavatelem byl Ústřední výbor ČSM. V následujících dvou letech náklad vzrostl nejprve na 75 000 a potom na 90 000 výtisků.

Domácnost 50 let

je na míle vzdálená té naší, současné. Potřebuji něco pro domácnost? Nic jednodušší. Navštívím leckterý hypermarket, nebo nákupní středisko a zboží je na výběr kolik jen chci. A jaké to bylo za našich má a babiček v socialistickém Československu? Ještě, že máme ten internet a skvělou televizní pořad Slovenské televize, Noc v archíve. Našel jsem malou video perlu. Uvidíte (a ti dříve narození si jistě rádi zavzpomínají) na různé výrobky, které bylo v těch časech možné koupit. Sice dnes nevím odhadnout jestli se v té době ušlo všem zájemcům, ale něco z nich mi připomíná mé dětství - například mixér, který v ukázce uvidíte. Dodnes ho má moje babička doma. A světe div se stále je funkční. I vy máte ještě po rodičích věci pro domácnost z té doby?

Jawa moped - spolehlivý, pohodlný, snadno ovladatelný a vhodný dopravní prostředek do práce na rekreaci a za sportem pro jednu osobu.

Pro svou malou váhu a malé rozměry byl snadno přenosný a co víc si člověk na sklonku padesátých let mohl přát. Moped bylo možné přenášet v ruce, při chůzi vést nebo jít šlapáním jako na kole. Jedním ze dvou výrobců mopedů v Československu byl národní podnik Motor České Budějovice, který tyto motorky vyráběl ve svém závodě Stadion Rakovník. Už název závodu napovídá, že se zde dříve vyráběly kola. Podle vzpomínek památníku, který v uvedeném závodě pracoval více než 45 let, naposledy ve funkci mistra montáže a vedoucího vývoje, to byla právě vývojová konstrukce kol (konstruktér pan Sovadina), která zpracovala na většině technické dokumentace mopedů.

18. decembra 1940 vydal Hitler

tajný rozkaz č. 21, který hovořil o napadení Sovětského Svazu. Hitler o napadení SSSR psal i ve své knize Mein Kampf, jak o zákonitém právě na Lebensraum (životní prostor) německého národa. Lákalo ho zejména nerostné bohatství, ať už šlo o ropu na Kavkaze, uhlí a oceli na Ukrajině, či kvalitní ornici, jejíž plody mohli živit jeho rostoucí říši. Neméně podstatná byla likvidace SSSR jako potenciálního nepřítele, či možnost získání milionů Slovanů a ostatních obyvatel této části světa jako levné pracovní síly.

Základem německého úspěchu měly být hluboké průniky tankových vojsk, které by paralyzovaly sovětskou obranu. Hlavní síly Rudé armády měly být zničeny západně od řek Dněpr a Západní Dvina. Na co měla následovat postupná likvidace zbytku obklíčených sovětských vojsk. Německé jednotky měly postoupit na linii Archangelsk - Volga - Astrachaň, co by nemělo trvat déle než 2 až 3 měsíce. Hitler předpokládal, že Rudá armáda nebude klást účinný odpor a německý blitzkrieg ji v krátké době načisto vyřadí z boje, což by znamenalo, že bojové operace budou ukončeny ještě před začátkem zimy.

Sovětské písně z druhé světové války.

A těsně po ní jsou určitě nezapomenutelným pojmem, pokud jste je už někdy slyšeli. A pokud se spojí s dobrým sovětským válečným filmem, jde tak říkajíc o adrenalin. Nevěříte? Tak se zaposlouchejte se do několika skutečně nezapomenutelných TOP skladeb té doby!

Lidové vozítko Jawa MINOR - AERO MINOR

je auto kterým může jezdit každý. O takovém "autě do kapsy" snili v předválečné Evropě houfy konstruktérů. A po válce se myšlenka lidového vozu stala součástí vize o hospodářské prosperitě mnoha zemí.

Animovaný krátkometrážních film

z roku 1948 v délce 10 min. Režie: Zdeněk Miler. Příběh beze slov, podle námětu Jiřího Wolkera, prezentovaný prostřednictvím obrazů, vizuálního dojmu a hudebního doprovodu. Úsporná klasická animace provedená v černobílé - pouze tužkou, pracující s kontrasty ploch, světlem a stíny. Bohatý a mocný muž onemocní a uzdravení potřebuje světlo, slunce. Stovky jeho dělníků postaví na kopci za městem stavbu, do které milionář ukryje slunce, aby svítilo jen jemu.

Poslední Spartakiáda 1985

Byl jsem na poslední spartakiádě v historii bývalého Československa. Jako příslušník Československé lidové armády. Snad i dnes bych našel tu plechovou značku na níž jsem na Strahově stál v bílých trenýrkách a keckách. A snad by se mi ještě podařilo odcvičit prvních pár taktů z vojenské skladby. Dnes na to vzpomínám s úsměvem. Na ubytování na Vypichu (vojenské městečko v Břevnově na Vypichu pod Bílou horou), na ty probdělé noci plné nácviků, na podávanou snídani v jedenáct večer, na povinné jedení "vitamínových" tablet s jídlem pod dozorem důstojníků, na čaje plné bromu, na těch zraněných kluků, kteří nám občas spadly při letkách "z nebe" a kterých jsme nestihli zachytit (ne vždy se nám podařilo správně napočítat do taktů hudby a současně se pohybovat podle předepsaného scénáře ), té cesty do Prahy ve vlaku, když jsme spali na zemi i v uličkách vagónů, protože pro vojáka spací vůz v té době byl velký přepych, ale bylo to hezké. Nejhezčí na tom celém byl vždy ten závěr když jsme docvičili před plným Strahovem. Když zaburácel celý 300 tisícové hledisko - tak v té chvíli člověk zapomněl na ty měsíce dřiny, na ty sklenice piva, které nemohl na vycházce vypít, protože nás nikam nepouštěli a nacvičovalo se 3 x za 24 hodin i v rámci osobního volna vojáků a to převažne v noci, protože civili nacvičovali přes den a my armáda hlavně v noci,  ale pocit stát v 300 tisícovém strahovském kotli snad zažil jen Rolling Stones, který zde v postsocialistické éře koncertovali a JÁ !