Stavbu úzkokolejné tratě zrealizovala firma Mandel a Révész z Budapešti. Výstavba v členitém a místy úzkém terénu si vyžádala 300 staveb (provozní budovy a 75 m dlouhý most přes řeku Váh do železniční stanice Ružomberok s remízy pro lokomotivy v Ružomberku a v Liptovské Osade). Jako první pro tuto železnici dodala 3 lokomotivy budapešťská fabrika MÁVAG. Šlo o lokomotívy typu 51. V pozdějších letech přišly lokomotivy třídy kkStB - řady U, které byly na této trati používané až do roku 1959. Od 50. let jezdili na trati dieselové lokomotivy řadu T47.0. Pro osobní dopravu se v období socialistického Československa používali osobní vagóny ČKD Tatra, typ Balm / u. Původní parní lokomotiva U37 006 je dodnes vystavena jako vzpomínka na tuto ružomberskou regionální železniční epochu a je umístěna na podstavci v parku před nádražím v Ružomberku.
Stanice a (nakladací) zastávky na trati:
- stanice Ružomberok km: 0,000
- stanice Ružomberok Celulózka (papiereň) km: 2,266
- zastávka Ružomberok- Biely Potok km: 5,427
- nákladná zastávka Biely Potok - Trlenská dolina km: 6,652
- stanice Ružomberok - Jazierce km: 7,976
- nákladná zastávka Ružomberok - Podsuchá km: 11,420
- stanice Liptovská Osada (Osadianská píla) km: 15,279v
- zastávka Liptovská Osada obec km: 16,436
- nákladná zastávka Liptovská Osada - Patočiny km: 20,549
- stanice Korytnica kúpele km: 23,467
Poslední vlaková souprava prošla po trati 28.9.1974. Socialistická Slovenská Republika v součinnosti s ČSD následně celou trať včetně svršku zlikvidovala a přesměrovala výkon osobní a nákladní dopravy ze železnice na silniční automobilový tah Ružomberok - Korytnica - Banská Bystrica tak, jak jak tento silniční tah známe jiš dnes (cesta byla v letech 1946 až 1950 klasifikována jako cesta II. třídy, v roce 1950 byla překlasifikována na cestu I. třídy a mezi lety 1958 až 1962 byla cesta rozšířena a vyasfaltovaná, přičemž došlo ke změně i trasování mezi obcemi Motyčky a Liptovská Osada). Zrušení tratě v roce 1974 přineslo rozčarování místního obyvatelstva, kteří nechápali politické rozhodnutí komunistické strany trať strhnout a tak zničit historickou regionální železnici, která tak dobře tomuto regionu sloužila. Po roce 1989 je evidováno několik pokusů ze strany města Ružomberok a několika nadšencům trať obnovit. A protože kde nejsou peníze, není cesta - s největší pravděpodobností se tento historický traťový unikát nepodaří oživit už asi nikdy.
Zdroj informací:
