ČSSR 80. roky 20. storočia (63)
Lasica & Satinský
Milan Lasica a Július Satinský dvojice intelektuálních komiků z dob společného Československa.
Milan Lasica a Július Satinský dvojice intelektuálních komiků z dob společného Československa. Kdo by si je nepamatoval. Československo ve své divadelní a herecké historii disponovalo řadou vynikajících komiků, mezi které patřili dvojice, Jiří Voskovec a Jan Verich, Jiří Suchý a Jiří Šlitr, Miloslav Šimek a Jiří Grossman. Lasica a Satinský začínali svou uměleckou kariéru v 60. letech minulého století s komickými vystoupeními a v 70. letech už ovládli televizní obrazovky. Diváci obou milovali. Jejich skvělá šou, Ktosi je za dverami, byla zárukou výborného humoru. Humor byl skvěle formulován na různé slovní hříčky nad kterým nebylo možné nevybuchla smíchy. Podobnými mistry slovních hraček byly Jan Verich a Jiří Voskovec.
Nedostatkové zboží za socialismu
Dnes na téma - nedostatkové zboží za socialismu.
Produkce výrobků spotřebního zboží za socialismu trpěla častými nedostatky. Občas pulty maloobchodů z pohledu určitého sortimentu zcela chyběly co připomínalo spíše poválečné roky v Československu, kdy se národní hospodářství jen rozjíždělo, než roky rozvinutého reálného socialismu. Bylo nepochopitelné, jak mohou chybět na pultech obchodů například pro zahrádkáře, srpy, lopaty, násady, krumpáče, v potravinách porcovaný čaj, sojová omáčka, káva, chyběly občas i jogurty, nebo byl nedostatek dámského a pánského spodního prádla. Samozřejmě, nebyl to dennodenní jev, ale bohužel setkávali jsme se s tímto problémem jaksi příliš často. Těžko říct, kde selhali odběratelsko - dodavatelské vztahy, kde soudruzi udělali chybu, ale dnes se na ty časy kdy bylo potřeba donést vedoucímu prodejny, nebo prodavačkám prezent, aby ste se dostal k vytouženému zboží, je z pohledu dnešní digitální éry přímo nostalgické. A právě této nostalgii je věnován tento článek.
Vojaci základní služby ČSĽA
Československá lidová armáda existovala od roku 1954 až do března 1990.
Název ČSLA (Československá lidová armáda) dostala tato ozbrojená složka na základě rozhodnutí Hlavní politické správy v červnu 1954.
Od tohoto období všechny vojenské dokumenty, služební pomůcky i předpisy začali používat tento název. Československá lidová armáda existovala do 14. března 1990, kdy byla zákonem č.74 / 1990 Sb. změněna na Československá armáda. Tímto zákonem se změnil i text a způsob složení vojenské přísahy. Vojáci základní služby sloužili v armádě 730 dní. Součástí ČSLA bylo pozemní vojsko, vojenské letectvo a vojska proti vzdušné obrany státu.
Pásla kone na betóne
Milka Zimková - spisovatelka, scénáristka, režisérka, herečka a prešovská rodačka.
Pásla kone na betóne, film který patří dodnes mezi klenoty novodobé slovenské filmové tvorby vychází z knižní podoby stejnojmenných povídek, které Emilia Zimková napsala a vydala, jako 32 letá. Kniha byla dokonce přeložena i do japonštiny. Když přišlo rozhodnutí natočit podle knihy film, paní Zimková požádala o scénář Fera Feniče a právě on měl i film natočit. Ale osud nakonec rozhodl tak, že se ke scénáři dostal režisér Štefan Uher a na realizaci filmu dostal zelenou právě on co Fera Feniče dost pobouřilo. A tak se začal natáčet film z libozvučným jazykem šariština, Pásla kone na betóne.
Lidová muzika bratrů Muchovců z Terchovej
Hudební uskupení bratrů muchovcov vzniklo kolem roku 1982.
Lidová hudba bratrů Muchovců z Terchové, je lidová hudba sourozenců Muchovců. Seskupení vzniklo kolem roku 1982. Toto seskupení Terchovský muzikantů hraje tradiční terchovskou muziku až dodnes. Vícehlasně hrají a zpívají. Jejich hudební nástroje jsou netradičně přizpůsobené a možná proto vydávají tak nádherný sytější zvuk. Jejich hudba a zpěv je zvláštní a jen jim vlastní. Je to národní kulturní dědictví Slovenská předků v živoucí podobě. Jde o jedinečný terchovský hudební styl na Slovensku. Bratři Muchovci jsou opravdoví znalci terchovské lidové kultury. Studovali zvyky a hudbu svých starých terchovská rodáků, chodili za nimi, učili se od nich muzikantské techniky a písně. Bratrům Muchovcům se podařilo zachovat nejen jejich hudební styl, ale i množství nádherné lidové hudby pro další slovenské pokolení.
Podzemní bunkr Sovětské armády - JASYR
Podzemní bunkr Sovětské armády - JASYR.
Mezi lety 1980 a 1982 postavili příslušníci sovětské armády na jižním okraji vojenského prostoru Hradiště VII (Česká Republika) , komplex kasáren a rozsáhlý podzemní komplex pod označením JASYR. Toto zodolněné velitelské stanoviště mělo sloužit jako záložní velitelství Střední skupiny vojsk, respektive jako velitelské stanoviště 22. armády. Sovietsky vojenskú útvar, který tuto lokalitu spravoval, měl kódové označení JASYR, číslo polní pošty bylo 41601. Podle dostupných informací byl tento komplex vytvořen pro účely mobilizace. Tento podzemní objekt mél vlastní zdroje elektrické energie, filtrace vzduchu a zdroj vody. Dnes je toto podzemní velitelské stanoviště zasypáno a znepřístupněno.
Na silnici z Valče, na první odbočce před Velkým Hlavákovem, je vjezd do vojenského újezdu Hradiště. Na okraji byla strážnice, vedle ní stál pohotovostní gazík a několik vojáků Sovětské armády. Zde bylo asi nejdůležitější a asi nejtajnější sídlo Střední skupiny vojsk Sovětské armády na území Československa.
