RetroMánia

Hospody v minulém století za éry ČSSR nebyly jen místem, kde se čepovalo pivo. Potkávali se tu lidé, kteří si domlouvali melouchy nebo jen tak sedeli, pili pivo, hráli karty a stežovali se na hospodského že nečistí trubky a nalévá pod míru. Jak fungovaly pivní hospody v ČSSR? A liší se tehdejší pivo od toho dnešního?

Jak se nakupovalo za socializmu pracujícim v šedesátych letech minulého století? Co takhle motocykl? Jaké to bylo se dozvíte z nasledujíciho dobového článku.

Od počátku února mohou pracujíci opět využívat výhodných doplňkových půjček k nákupu některých druhů průmyslového zboží podle seznamu který byl k tomu účelu vydán s platností pro první čtvrtletí tohoto roku. Mezi různými potřebami pro domácnosti, vedle hodinek, fotografických přístrojů, některých hudebních nástrojů a rekreačních chat jsou to i jednostopá motorová vozidla s jedinou víjimkou. Z doplňkových půjček je vyňat Pionýr nejnovějšího dvousedadlového typu 50/05.

Nápoj vznikl počátkem 60. let 20. století v československém farmaceutickém závodě Galena Opava (národní podnik se zaměřením na výrobu léčiv a tinktur a na pěstování rostlinných kultur) během výzkumu zaměřeného na potravinářské spotřebování zbytků z pražení kávy. Výsledkem byl tmavý sladkokyselý sirup který se stal základní surovinou nového nealkoholického nápoje pod názvem Kofola. Kofola byla poprvé uvedena na trh v roce 1962 Doc. RNDr. PhMr. Zdenka Blažka, CSc. skutečně v skromných podmínkách bádal (kolem roku 1957) využitelnost přebytečného kofeinu z pražení kávy pro nápoj, který by byl podobný Coca-Cole, nebo Pepsi-Cole a tak zaplnil mezeru na socialistickém trhu podobným nápojům, jaký měly američané. Celý vývoj trval dva roky a konečný produkt připravený do výroby - sirup pojmenovali jako Kofo. Sirup se překvapivě obsahovl čtrnácti bylinných a ovocných látek doplněných o kofein z kávy. No dodnes je přesné složení ingrediencí tohoto sirupu obchodním tajemstvím, které zná asi pět lidí na světě. Kofola se vyráběla v Československu poměrně dlouhé roky a až s příchodem sametové revoluce se pomalu začala vytrácet z pultů obchodů (a její složení se stalo veřejným tajemstvím), protože vše co byla americké nebo prozápadní bylo dobré a to co bylo vyrobeno v Československu upadalo jaksi do zapomnění. A na to, že kofola mě své nezapomenutelné postavení v našich žaludcích se přišlo, až jsme se všichni nabažili Coca-Col a Pepsi-Col. A dnes si už snad nikdo z nás nedokáže představit uhašení žízně, či chuti bez tohoto chutného nápoje s logem Kofola. Tedy alespoň na Slovensku. Nevím jak v Čechách.

Winnetou literární postava německého spisovatele Karla Maye. Winnetou je indiánský náčelník kmene Apačů Meskalerov z období Divokého Západu.
Postava Vinnetoua se stala populární zejména po natočení filmu Poklad na Stříbrném jezeře v roce 1962 a hlavně trilogii Winnetou v roce 1963 (Winnetou I (1963), Winnetou II (Winnetou: Rudý džentlmen, 1964) a Winnetou III (Winnetou: Poslední výstřel, 1965 )). Film byl inspirován knihami Karla Maye. Nejznámější postavu Vinnetoua ve filmu ztvárnili francouzský herec Pierre Brice a postavu Old Shatterhanda americký herec Lex Barker. Atmosféru a děj filmu umocňuje hudba německého hudebního skladatele Martina Böttchera, která dala tomuto filmu nepopsatelnou nostalgii.V Československu se tento fil promítal v kinech i v letních amfiteátrech a byl téměř vždy vyprodán a nejpopulárnější hlavně u cikánů, kteří si po vzoru hlavních hrdinů křtili své děti, i když socialistický kalendář neznal jména, jako byl Winnetou a tedy ho nebylo možné zapsat ho do rodného listu, i tak po Československu pobíhalo množství československých indiánů. Dnes už by asi takový problém nenastal, pokud bych si chtěl svého potomka pojmenovat jménem Winnetou, nebo Old Shatterhand.