Stavební práce začaly v květnu 1962 na východní hrázi v délce 5,3 km. V červenci 1963 se započalo sypání jihozápadní hráze v délce 2,0 km. Napouštění vodní nádrže se datuje od listopadu 1965. Výstavba si vyžádala částečné přesídlení obcí Kaluža, Klokočov a Kusín. Sportovně-rekreační funkci začala plnit až v roce 1966. V tomto období začaly vznikat i první střediska. Již v srpnu 1966, kdy bylo dílo dáno do provozu, přilákala šírava tisíce návštěvníků, jejichž počet rok od roku stoupal. Nikdo takový obrovský zájem nečekal a to mělo za následek nekoncepční socialistickou výstavbu rekreačních zařízení. Často to byly jen dočasné zařízení s provizorními sociálními a hygienickými buňkami a na úpravu okolního prostředí se také velmi nedbale. V roce 1975 se Zemplínská Šírava stala nejvyhledávanějším místem rekreace u vody v celém Československu. A nechodili sem jen Čechoslováci, ale šírava byla vždy plná východních Němců, Poláků a Maďarů. Méně známá je informace, že dnes na zatopeném území Zemplínská šírava, konkrétně v části Blatná v prostoru mezi dnešními rekreačními středisky Hôrka a Medvědí hora se během druhé světové války nacházelo německé polní vojenské letiště. Přistávaly tady bombardéry (šlo o 35 útočícich bombardérů Junkers) a dopravní lietadla (Dornier Do-17Z). Lietadla patřili do zostavy 2. eskadry lietadel 3. skupiny Sturzkampfgeschwader 2. Příslušníkům a později velitelem této skupiny byl i známý pilot Hans-Ulrich Rudel. Při výstavbě vodního díla došlo i ke změně toku několika řek a vybudování vodních kanálů, které protínají celý Zemplín.
Na jejích březích se dnes nachází 8 rekreačních středisek. Na západním břehu, v blízkosti města Michalovce, je lokalizováno rekreační středisko Bílá hora. Na severních březích leží další rekreační střediska: Hôrka (jižně od obce Vinné), Paprsek Medvědí hora, Kaluža, Kamenec, (u obce Kaluža), Klokočov (u obce Klokočov) a Paľkov (mezi Klokočova a Kusín).
Zemplínska Šírava a Domaša v roku 1982
