Brněnské výstaviště
je nejvýznamnější český výstavní areál, rozkládající se zhruba 2 km od centra Brna na levém břehu řeky Svratky v městské části Brno-střed, katastrálním území Pisárky. Areál patří společnosti BVV Veletrhy Brno, která zde v průběhu celého roku provozuje výstavy, přehlídky, koncerty a různé další akce. Přípravy výstavby nového veletržního výstaviště v Brně se datují ještě do časů Rakouska-Uherska. Práce ale byly přerušeny 1. světovou válkou. Po ní nastala krátká hospodářská recese způsobená ztrátou trhů Rakouska-Uherska, ale již v srpnu roku 1923 rozhodnul Moravský zemský výbor o stavbě nového výstaviště. Byly zakoupeny pozemky v Pisárecké kotlině o rozloze 58 ha od brněnského právníka a podnikatele Viktora Bauera. Místo bylo známo pod názvem Bauerova rampa a Viktor Bauer zde vlastnil cukrovar a pole. Sám bydlel nedaleko na dnešní ulici Hlinky. Ještě roku 1923 byla vypsána architektonická soutěž na urbanistické řešení výstaviště. Architektonická koncepce areálu a hlavního pavilonu vychází z vítězného soutěžního návrhu pražského architekta Josefa Kalouse z roku 1924. Při realizaci výstaviště byl použit nový urbanistický plán brněnského architekta Emila Králíka.
Stavba areálu byla započata roku 1927 a trvala 14 měsíců. Provoz výstaviště byl zahájen 26. května 1928 akcí s názvem „Výstava soudobé kultury v Československu“ u příležitosti 10. výročí vzniku Československé republiky. Brno ve výstavišti o rozloze 360 000 m², plocha v pavilonech přes 30 000 m² získalo jeden z nejvýznamnějších funkcionalistických stavebních komplexů své doby. Jednotlivé pavilony byly dílem známých architektů ,(apříklad Bohuslav Fuchs projektoval budovu výstavní pošty a exponáty výstavy bylo i několik moderních domů ve svahu nad výstavištěm.
V době německé okupace výstavní areál využívala německá armáda. Na konci války byl areál těžce poškozen, takže se uvažovalo o jeho zrušení. Ale roku 1947 byla zahájena obnova, na které se brigádnicky podílelo mnoho dobrovolníků z řad Brňanů.
Předchůdcem dnešních strojírenských veletrhů se staly výstavy československého strojírenství pořádané od roku 1955. Roku 1958 se konal první mezinárodní strojírenský veletrh. Od té doby se mezinárodní strojírenské veletrhy konají každoročně na podzim. V prvních letech to bylo vždy na počátku září, později začal být termín konání koordinován s ostatními veletrhy v Evropě a posunut i na počátek října.
S veletrhy je spojena i výstavba nových pavilonů, která stále pokračuje. Svým tvarem nejvýraznější je pavilon Z se samonosnou ocelovou kupolí o průměru 122 m. Jednopatrová kruhová budova u hlavního vstupu do areálu byla počátkem šedesátých let prodloužena a na jejím konci byla postavena výšková správní budova. Před vstup bylo instalováno sousoší Vincence Makovského Nový věk (dovezeno sem z bruselského výstaviště Expo 58, kde získalo velkou cenu).
Zdroj:
WIKIPEDIE
