
R.F.K.
Šéfredaktor magazínu
Mírový závazek krmičky vepřů
Rudé Právo, 21. 5. 1950 - Mírový závazek krmičky vepřů
Poděbrady
Vstává časně ráno a s přestávkami se až do pozdního večera se točí kolem půldruhé stovky vepřů a selat. Pečlivě se o ně stará a často nemůže usnout starostí, když některý kus onemocní. Mýlil by se každý, kdo by se domníval, že život krmičky Javorkové, která je matka devíti dětí, nemůže být šťastný. Soudružka Javorková by mu jasně odpověděla, že se počítá mezi nejšťastnější lidi na světě. "Pracuji velmi ráda," říká zvučnou slovenštinou. "Práce mě těší. Jsem při ní šťastná a spokojená. Do budoucna si jen přeji, aby mně i rodině dobře sloužilo zdraví jako doposud, abychom mohli skromně přispět k splnění našeho velkého úkolu naší pětiletky."
Milada Horáková
Pětapadesáté výročí justiční vraždy
„Milady Horákové a společníků“ jistě využijí antikomunisté k opakování své mantry: „Co od Marxe jest, od ďábla jest.“ Příliš se nepřipomíná další člověk popravený 27. června 1950. Záviš Kalandra, slovy dobového tisku „nejhnusnější, nejodpornější postava celé této galerie zrádců“, strávil druhou světovou válku v nacistických koncentračních táborech a KSČ si jej vyhlédla jako jednu ze svých prvních obětí. Jinak ale s Miladou Horákovou mnoho společného neměl. Mezi válkou a únorem 1948 nebyl politikem, přetlačujícím se se stalinisty o moc ve hře podle jejich pravidel, ale publicistou, který otevřeně varoval před nástupem stalinismu. Vedle toho se věnoval historii (došel mimo jiné k zajímavému názoru, že svatý Václav nebyl historickou postavou, ale pohanským bohem, jehož si přivlastnily křesťanská legendy). Poprava mu znemožnila dokončit pokus o vyrovnání s freudovskou psychoanalýzou.Jeho katani jej označili za trockistu. Ve skutečnosti po roce 1948 varoval své mladší přátele před iluzemi o druhém vůdci říjnové revoluce. Kdyby se místo Stalina dostal k moci Trockij, říkal, výsledky by byly stejné.
Brněnské výstaviště
Brněnské výstaviště
je nejvýznamnější český výstavní areál, rozkládající se zhruba 2 km od centra Brna na levém břehu řeky Svratky v městské části Brno-střed, katastrálním území Pisárky. Areál patří společnosti BVV Veletrhy Brno, která zde v průběhu celého roku provozuje výstavy, přehlídky, koncerty a různé další akce. Přípravy výstavby nového veletržního výstaviště v Brně se datují ještě do časů Rakouska-Uherska. Práce ale byly přerušeny 1. světovou válkou. Po ní nastala krátká hospodářská recese způsobená ztrátou trhů Rakouska-Uherska, ale již v srpnu roku 1923 rozhodnul Moravský zemský výbor o stavbě nového výstaviště. Byly zakoupeny pozemky v Pisárecké kotlině o rozloze 58 ha od brněnského právníka a podnikatele Viktora Bauera. Místo bylo známo pod názvem Bauerova rampa a Viktor Bauer zde vlastnil cukrovar a pole. Sám bydlel nedaleko na dnešní ulici Hlinky. Ještě roku 1923 byla vypsána architektonická soutěž na urbanistické řešení výstaviště. Architektonická koncepce areálu a hlavního pavilonu vychází z vítězného soutěžního návrhu pražského architekta Josefa Kalouse z roku 1924. Při realizaci výstaviště byl použit nový urbanistický plán brněnského architekta Emila Králíka.