Velká Studená dolina prošla v roce 1901 z majetku obce Stará lesní do Uherského lesního eráru a kromě chodníku který sem vybudoval Uherský karpatský spolek v roce 1894 ve Studené dolině nic nebylo co by turistům zpříjemnilo a usnadnilo pobyt v tomto drsném vysokohorském prostředí. V roce 1907 byl v Spišském týdeníku Szepesi lapok zveřejněný článek "Jídelnou vybavená chata ve Velké Studené dolině" ve kterém se uvažuje o potřebě výstavby vhodné noclehárny, která by byla schopna poskytnout přístřeší turistům a vysokohorským vůdcům. Přibližně kolem roku 1910 byla vybudována lovecká chata ve výšce 1 960 metrů nad mořem. Šlo o jednoduchou stavbu z kamene s mírně zešikmenou střechou s interiérem tvořícími palandy a kamny.
V roce 1924 se nájemcem chaty stal KČST, který chatu přebudoval a rozšířil. Chata měla k dispozici jednu místnost a zastřešenou verandu. Její ubytovací kapacita byla v té době 20 lůžek. Prvním nájemcem byl Dezider Palkovič, který se staral o chatu až do roku 1927. Chatu horští vůdci označovali jako Lovecká chata. Poláci ji žertovně říkaly Márnice. Chata byla otevřena jen během letní sezóny. Ke svému názvu Zbojnická chata, přišla výrokem Petera Tomčíka, který po probdělé noci údajně prohlásil, že pobyt v této chatě je vhodný pouze pro zbojníkou družinu, protože zdi byly z kamene a chata v zimních měsících připomínala spíše ledomornu, než loveckou chatu (studenému větru nedělalo problém najít si cestu dovnitř). Při zpáteční cestě z Velké Studené doliny připevnil na strom u chaty Kamzík ukazatel s nápisem Zbojnícka chata.
V roce 1933 otevřeli poprvé chatu, jako útulek s celoročním provozem. Pro zprovoznění chaty do zimních podmínek bylo třeba investovat 6 tisíc Kčs. S realizací přestavby chaty se započalo v roce 1936. Budova se rozšířila na kapacitu 28 lůžek a o přistaveno hospodářskou část v níž bydlel chatař. Druhá světová válka zastihla Zbojnickou chatu ve zprávě chataře Eda Kirchnera s manželkou, kteří pomáhali polským uprchlíkům prchajícím prěd nacisty z obsazené vlasti. V prvních poválečných letech byly chataři Vladimír Lang a po něm František Barila, který v roce 1948 udělal na chatě ještě další rekonstrukční práce. Topilo se v kachlových kamnech a svítilo se petrolejovými lampami. Kuchyně měla kapacitu asi 20 obědů a noclehárna disponovala 26 lůžky. Zbojnická chata ve svých provizorních podmínkách fungovala až do roku 1982. Chata poskytovala své služby jen díky velikému úsilí tehdejších chatařů.
Rozsáhlá rekonstrukce zbojnické chaty se uskutečnila v 80. letech 20. století a byla ukončena v červnu 1985 a její slavnostní otevření nastalo dne 8.11.1986 za účasti více než dvou stovek hostů. Chata získala jídelnu o kapacitě 60 strávníků, kotelnu s ústředním topením, gravitační vodovod, elektrocentrálu, sluneční kolektory na ohřev vody a rádiové spojení s Horskou službou. V roce 1991 převzal chatu Klub Slovenských turistů a Slovenský horolezecký spolek JAMES. Vylepšená chata však nesloužila dlouho. V roce 1998 zcela vyhořela. Rok poté, se začalo na původních základech stavět znovu. Ruku k dílu přiložili i turisté, kteří při svých vysokohorských toulkách pomáhali, jak se jen dalo (hlavně se nosil materiál) . Koncem roku 1999 byla chata již zastřešena a slavnostní otevření nové Zbojnické chaty se uskutečnilo 20 října 2001. Jídelna s krbem poskytuje kapacitu pro 48 hostů, chata disponuje 16 lůžky, má malou větrnou elektrárnu (24 voltů), diesel agregát na výrobu elektrické energie (220 V) a ústřední topení s kotlem na tuhá paliva. V roce 2010 se namontovali na střechu fotovoltaické články. Zbojnickou chatu zásobují nosiči. Chata plní i roli záchranné stanice Horské služby.
Zdroj: wikipedia
Web stránka Zbojnícké chaty: zbojnickachata.sk
Prístup
- po červenej značce z Hrebienka na Rainerovou chatu (1 290 m), odtuf po modré značce k chatě
- po modré značce z Bielovodské doliny přes Polský hřeben
- po zelené a žluté značce od Téryho chaty cez Příčné sedlo
- po zelené značce ze Slezského domu přes Polský hřeben