RetroMánia

V slovenském parlamentu 18.5.2005 poslanci Národní rady jednali o zákonu o odškodnění lidí, kteří přišli o své vložené peníze do slovenských nebankovních subjektů (takzvané nebankovky). Do BMG a Horizont se investovalo ze strany různých investorů (malých drobných lidí přes podnikatelské subjekty až po lidi z kriminálního prostředí a politiků) približně 62,8 miliardy slovenských korun. V těch dobách se nabízel neuvěřitelný úrok. 30 procent. Byl to skutečně neuvěřitelný úrok masírovaný velkou reklamních kampaní téměř ve všech médiích (a hlavně v televizi). A i přesto, že do očí bijící číslo "křičelo", že tady asi není něco v pořádku přilákala lidi vidina dobré investice. Investice to byla určitě dobrá. Jen výsledek byl zklamáním. Pro někoho.

Asi 14 dní před vypuknutím SNP (Slovenského národního povstání ) jednotky pravidelné slovenské armády hlídali všechny přístupové cesty do Banské Bystrice. Zastavovali se hlavně německé auta a vraceli se zpět. V případě neuposlechnutí rozkaz zněl - střílet. Paradoxem však bylo, že se hlídkovalo pouze v noci, přičemž ráno byly hlídky ze stanovišť odvolány a přes den němcem bylo umožněno vkročit do Banské Bystrice bez omezení. Není známo, co vedlo velení pouze k nočnímu hlídkování, o jaký vojenský význam vlastně šlo, protože nikdo z hlídkujících neměli žádné konkrétní informace, proč se hlídkuje jen v noci a ne i přes den. A možná to souviselo s přesunem obrovského množství peněz na základě příkazu guvernéra Slovenské národní banky univerzitního profesora JUDr. Imricha Karvaša ( 25.2.1903 - 20.2.1981) pro potřeby povstání. Povstání se připravovalo nejen vojensky, ale i ekonomicky. Bez významné pomoci tehdejšího guvernéra Slovenské národní banky, za zády sloveské vlády i prezidenta, by se SNP nepodařilo financovat. A finance pro činnost jakékoliv armády i povstalecké armády je neodmyslitelnou součástí války.

Všichni ti, kteří buď cestují vlakem na své dovolené na Slovensku mezi Zvolenem a Vrútkami, vidí krajinu jen z pohledu cestujícího. Určitě by možná mnohé z vás zajímal právě pohled strojvedoucího. Na trati Zvolen - Vrútky vás čeká celkem 22 tunelů a 4 nadjezdy. Ten pohled určitě stojí za to.

Michal Dočolomanský se narodil 25. března 1942 v Nedeca, (Nedeca patřila v tomto období Slovensku, dnes je to Polské území) herec, zpěvák, moderátor a famózní imitátor. Jeho otec Rudolf působil jako učitel a spolu s manželkou Floriannou (původem Rumunka mladší o šestnáct let) měli 10 dětí. Michalovi učarovalo divadlo. Jako 13-letý dostává svou první titulní roli v pohádce H. CH. Andersena, Sněhová královna.

Hospody v minulém století za éry ČSSR nebyly jen místem, kde se čepovalo pivo. Potkávali se tu lidé, kteří si domlouvali melouchy nebo jen tak sedeli, pili pivo, hráli karty a stežovali se na hospodského že nečistí trubky a nalévá pod míru. Jak fungovaly pivní hospody v ČSSR? A liší se tehdejší pivo od toho dnešního?

Milan Lasica a Július Satinský dvojice intelektuálních komiků z dob společného Československa. Kdo by si je nepamatoval. Československo ve své divadelní a herecké historii disponovalo řadou vynikajících komiků, mezi které patřili dvojice, Jiří Voskovec a Jan Verich, Jiří Suchý a Jiří Šlitr, Miloslav Šimek a Jiří Grossman. Lasica a Satinský  začínali svou uměleckou kariéru v 60. letech minulého století s komickými vystoupeními a v 70. letech už ovládli televizní obrazovky. Diváci obou milovali. Jejich skvělá šou, Ktosi je za dverami, byla zárukou výborného humoru. Humor byl skvěle formulován na různé slovní hříčky nad kterým nebylo možné nevybuchla smíchy. Podobnými mistry slovních hraček byly Jan Verich a Jiří Voskovec.

Produkce výrobků spotřebního zboží za socialismu trpěla častými nedostatky. Občas pulty maloobchodů z pohledu určitého sortimentu zcela chyběly co připomínalo spíše poválečné roky v Československu, kdy se národní hospodářství jen rozjíždělo, než roky rozvinutého reálného socialismu. Bylo nepochopitelné, jak mohou chybět na pultech obchodů například pro zahrádkáře, srpy, lopaty, násady, krumpáče, v potravinách porcovaný čaj, sojová omáčka, káva, chyběly občas i jogurty, nebo byl nedostatek dámského a pánského spodního prádla. Samozřejmě, nebyl to dennodenní jev, ale bohužel setkávali jsme se s tímto problémem jaksi příliš často. Těžko říct, kde selhali odběratelsko - dodavatelské vztahy, kde soudruzi udělali chybu, ale dnes se na ty časy kdy bylo potřeba donést vedoucímu prodejny, nebo prodavačkám prezent, aby ste se dostal k vytouženému zboží, je z pohledu dnešní digitální éry přímo nostalgické. A právě této nostalgii je věnován tento článek.

Jak se nakupovalo za socializmu pracujícim v šedesátych letech minulého století? Co takhle motocykl? Jaké to bylo se dozvíte z nasledujíciho dobového článku.

Od počátku února mohou pracujíci opět využívat výhodných doplňkových půjček k nákupu některých druhů průmyslového zboží podle seznamu který byl k tomu účelu vydán s platností pro první čtvrtletí tohoto roku. Mezi různými potřebami pro domácnosti, vedle hodinek, fotografických přístrojů, některých hudebních nástrojů a rekreačních chat jsou to i jednostopá motorová vozidla s jedinou víjimkou. Z doplňkových půjček je vyňat Pionýr nejnovějšího dvousedadlového typu 50/05.

V roku 1951 začína vycházet časopis československých dětí - Ohníček. První číslo časopisu Ohníček vyšlo 2.září 1950. Časopis vydával Československý svaz mládeže v Mladé frontě. Od roku 1974 vycházel v nakladatelství Mladá fronta, od roku 1999 se k ní přidala agentura Toja. V témže roce změnil podnázev na rébusy, kouzla a záhady. Ohníček byl zábavným měsíčníkem určeným pro děti ve věku osmi až deseti let. Rozvíjel dětské zájmy, pomocí literárních prostředků doplňoval vzdělání a poznatky, které se děti naučily ve škole. Přestal vycházet v roce 2001.

Ohníček navázal na časopis Plamen mládí (1949-1950) a měl svým obsahem doplňovat Pionýrské noviny (1951-1968). Časopis vycházel nejprve jako čtrnáctideník (1950-1952), v letech 1952 až 1968 se stal měsíčníkem a od roku 1968 až do roku 1989 se vrátil k periodě 14 dnů.

Ohníček se snažil počas své dlohé historie o propagaci socializmu medzi určitou kategórii dětí.

Všechny časopisy pro děti a mládež vydávala Ústřední rada Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže.Děti a mládež byly diferencovány do kategorií podle věku a pro každou kategorii pak vycházel prakticky určitý titul časopisu pro které byl daný titul určen. Pionýr - zábavní měsíčnik pro mládež byl určen pro déti od 10 do 15 let. Vydávalo ho od roku 1953 nakladatelství Mladá fronta. V letech 1968-1970 změnil název na Větrník, po roce 1970 se opět vrátil původní titul Pionýr. Od roku 1990 byl přejmenován na časopis Filip, v roce 1993 na Filips. Zanikl v roce 1995.