RetroMánia

KDYŽ SE ve Spojených státech amerických rozhodli pro projekt raketoplánu (podle některých zpráv probíhají iv Sovětském svazu práce na podobném projektu pozn. red.), jako mnohonásobně použitelného kosmického dopravního prostředku (náklady na celoroční provoz při 50 startech by neměly být vyšší než cena za jeden start rakety Saturn 5 výrobu a zkoušky orbitálního stupně kosmického raketoplánu. Ze soutěže nakonec vyšla vítězně firma Rockwell, kterou smlouva zavazovala vyrobit, odzkoušet a dodat dva letové exempláře, jeden exemplář pro pevnostní zkoušky a jedno zařízení pro zkoušky pohonného systému. Samozřejmě, vedení firmy uzavřelo smlouvy s desítkami subdodavatelů a samotná firma si ponechala jen vývoj a výrobu některých částí a konečnou montáž v montážním závodě v Palmdalu (Kalifornie). Právě zde 17. 9. 1976 — poprvé veřejnosti slavnostně předvedli první exemplář orbitálního stupně „Enterprise“, určeného pro sérii ověřovacích letů v atmosféře a pro pozemní vibrační zkoušky celého raketoplánu.

PŘED PŮLSTOROČÍM, na sklonku roku 1930, začal K. G. Jansky (1905-1950), měřit hladinu rádiových poruch při dálkovém příjmu na krátkých vinách kolem 15m. Když udělal více záznamů, všiml si zvláštních poruch, které nepatřily blízkým ani dalekým bouřím. Objevovaly se pravidelně každý den, ale vždy o čtyři minuty dříve. Jansky si tento jev neuměl vysvětlit. Až A. M. Skellet, který kromě radiotechniky vystudoval i astronomii. upozornil Janského, že za periodu, v jaké se objevoval podivný signál, se Země otočí do stejné polohy proti hvězdám - 23 h 56 min je tzv.. siderický (hvězdný) den. Jansky používal anténu, která umožňovala určit směr, ze kterého přicházel signál. Ukázalo se, že záhadné rádiové vysílání přichází ze souhvězdí Střelce, z místa. kde je nejbohatší Mléčná cesta a kde jak dnes víme - je střed našeho velkého ostrova hvězd - Galaxie. Jansky uveřejnil v odborných časopisech celkem šest článků o svém objevu, ale kupodivu jeho objevu nikdo nevěnoval pozornost. Po více než deseti letech G. Reber, nadšený radioamatér a astronom zhotovil otáčivou parabolickou anténu průměru 10 metrů, kterou postavil v zahradě u svého domu. Ve spojení s citlivým ultrakrátkovlným přijímačem (160 MHz) zkoušel znovu zachytit vesmírné vysílání. Zjistil, že kosmické rádiové viny přicházejí z celého pásma Mléčné cesty, z různých míst s různou intenzitou.

PŘÍVLASTKEM PRVNÍ jarní květ se může pyšnit vícero druhů. Je to dáno skutečností, že každý z nich roste na jiném území, kde skutečně kvete mezi prvními. Tak jako je symbolem jara v nižších polohách sněženka, je takovou symbolickou rostlinou v některých oblastech bledule jarní. Bledule (Leucojum vernum) se na první pohled i sněžence podobá, když si jí však všimneme blíže, vidíme významné rozdíly. Okvětní lístky bledule jsou všechny stejně velké, tvoří zvonek a na koncích mají žlutou skvrnu. Na rozdíl od sněženky, která má obyčejně jen dva listy, bledule jich má více. Kvete od března do dubna podle místa výskytu.

MĚSÍC BŘEZEN je obdobím, kdy ještě vichřice doznívající zimy kmáší větvemi a mokré sněhové chomáče dopadají v lese se šuchotem na listí. Dopolední slunce ještě kde-tady taje na lesních cestách tenkou skořápku ledu, pod kterou už proudí pramínky jarních vod z tajícího sněhu. Je to doba, kdy si divoká svině buduje chatrné lůžko, na kterém má přivést na svět čtyři až dvanáct páskových mláďat. Jejich zabarvení bude splývat s barvami lesa a stíny mladiny dopadající na ležoviště skrývají mladé divočáky, jako ten nejdokonalejší úkryt. Ve stejných mladinách trčí nad mokrým listím a posledními ostrůvky těžkého sněhu velké hnijící pařezy, ve kterých také pulzuje život. Přežilo v nich zimu pod sněhem jako v termostatu vera larev hmyzu. Hnilobné bakterie, které rozkládaly pařez, vyvíjely dostatek tepla na to, aby nevymrzly. V měkkém doutnajícím dřevě si s oblibou staví hnízda i lesní, velkooké myši, zrzky. Nyní v březnu opouštějí teplá hnízda z mechu a jemných vláken trav, aby se rozjela po lese.