Kamzíky mají v zimě lesklou černou srst, která za mrazivých dny absorbuje na sebe ze slunečního záření teplé infra – červené paprsky. Je to velmi účelné přizpůsobení se životu na vysokohorských štítech. Hranostaj naopak přebarvil srst na bílo, aby využil zase jiného termoregulačního zákona, podle kterého bílá barva vyzařuje do okolí méně tělesného tepla. Zimní srst dodává šelmám zcela jiné obrysy těla než mají v létě. V srsti mají více ukryté ušní boltce a také nohy. Mimořádně hustou srst má v zimě liška. Taková srst ji chrání i před nejtvrdšími mrazy. Pelikula na povrchu chlupů na ocase má v zimě takovou strukturu, že se na ocase nikdy námraza nemůže vytvářet. Má to své důležité opodstatnění v jejím zimním životě. Když spi, za třeskutých mrazů stočená do klubíčka a ovíjí se huňatým ocasem, nehrozí jí nebezpečí, že by se její vydechované páry mohly vysrážet a přimrzat ocas k tělu. Jedním z důležitých adaptačních zařízení v úsporném hospodaření s tělesným teplem u zvířat je regulace teploty různých částí těla. Tak například, aby docházelo k minimálnímu vyzařování tělesného tepla do okolí, mají zvířata rozdílnou teplotu na různých částech těla. Rozdíl může být až přes 30 stupňů C. Havran, myšák nebo i vrabec se nám zdají byt za silných mrazů větší. Peří mají hustší a načechrané, tím si vytvářejí kolem těla silnou, velmi dokonalou izolační vrstvu vzduchu. Tělesné proporce zvířat se mohou v zimě měnit i útvary, které jsou pro zvíře typické pouze v zimě. Například tetřev a hlucháň mají v zimě prsty lemované pozměněnými šupinovitými rty, které jim zvětšují plochu stoupají, aby se při chůzi bořily čím méně do sypkého sněhu. Podobně zvětšila hustá zimní srst na nohou plochu stoupají hranostajovi a rysovi.
Mnohá zvířata vyhledávají v zimě horské řavy, ve kterých loví. Koupel zvířat v horských potocích za třeskutých mrazů, kdy teploměr ukazuje 20 stupňů C pod nulou, není žádnou zvláštností. Pod ledem si hledá potravu dulovnice, vydra, ondatra a tchoř norek. I ptáci vodnáře loví pod vodou. Soustřeďují se kolem vodopádů, kde ještě voda nezamrzla. Některé druhy zvířat prožívají v tomto ročním období souboje a říji, kdy musí být ve velmi dobré fyzické kondici. Nyní v zimě probíhá např. páření Lišek. Koncem prosince záčina období páření vlků. Vlčí páry jsou sice stále svazky na celý život, ale při zakládání nových párů musí svádět mladé vlky krvavé souboje o samice. Jsou to tvz. vlčí svatby, v nichž mnohé samci podlehnou. Takto krvavě vydobytá družka pak zůstává samci partnerkou na celý život. Hluboce v krasových jeskyních přecitají ze zimní letargie i netopýři vodní. Právě zima je obdobím jejich svatebních letů. Procitlé samci lezou po stěnách jeskyní, dělají kolem nich krátké svatební lety a vyhledávají samice, se kterými se páří. Po páření se ukládají znovu k zimnímu spánku, aby v něm pokračovaly až do jara. V zimě probíhá i kamzičí říje. Na rozrytých cestách kamzíků se třpytí rozvířené krystaly sněhu. Samci zajímají před soky demonstrativní impozantní pózy, kterými kamuflují s naježenou srstí své skutečné tělesné rozměry. Za mrazivých dnů a sněhových vajec přivádějí některá zvířata na svět i křehká mláďata, která by podle představ mnoha z nás nemohla přežít v tak těžkých podmínkách.
Pod sněhem přivádí na svět svá mláďata i medvědice. Vysoká vrstva sněhu chrání její doupě před zimou jako peřina. Když venku zuří sněhová vichřice a teploměr ukazuje -30 stupňů C, tady v doupěti, vyhřívaném tělem medvědice se teplota pohybuje kolem 18 stupňů C. Během zimního spánku rodí 350 kg medvědice sotva 400 g medvídě. Je to účelné zařízení přírody. Malé medvídě, které není větší než potkan, nevyčerpá za zimního spánku medvědici kojením a navíc nezabírá v úzkém doupěti prostor, který musí medvědice vyhřívat vlastním tělem. To, že se zimou přicházejí do říše zvířat nejen nové životy, ale také smrt je přirozené a příroda s tím ve vývoji života počítá. Ty zvířata, která hynou v zimě ve větším množství čelí vyhynutí mrazem a sněhovým vířícím vyššími rozplodňovacími schopnostmi. Pokud ze sto sýkorek přežije zimu sotva dvacet, postačí toto množství k založení nové silné populace. Svatební hry zvířat, souboje, rození nových tvorů a také smrt tvoří v životě zvířat koloběh věčné obnovy života i nyní v zimě. Mrazy a ledové vichřice nikdy neohrozí a ani neohrozily život v přírodě a proto dokud nezčerná bílý sníh od exhalátů neusměrněného průmyslu a nesprchnou věčně zelené jehličnaté lesy, nemusíme mít o něj v zimě obavy.
Zdroj: Časopis Elektrón
