PARAŠUTISMUS — SPORT ODVÁŽNÝCH
PRVNÍ ZESKOKY
V letadle si parašutisté posedají na lavičky a vysazovač je zakotví na výsadkové lano letadla. Po čtyřech-pěti minutách je letadlo ve výšce 600m. První přelet nad letištěm končí tím, že vysazovač vyhodí tvz. fléru. Je to proužek krepového papíru se závažím, podle kterého se určí místo výskoku (vzhledem ke směru a síle výškového větru). Druhý průlet je již ostrý. V kabině je světelná a zvuková signalizace. Když zasvítí žluté světlo, parašutisté se v kabině postaví těsně jeden za druhého, aby na rozsvícení zeleného světla a zvuk klaksonu vyskákali co nejdříve z letadla. Červené světlo signalizuje skončení nebo přerušení výsadku. První seskok a několik Dalších se provádí způsobem s upoutaným vakem vrchlíku. Znamená to, že zabalený padák je uložen na vaku vrchlíku, na který je uvázáno výtažné lano. Druhý konec lana je pomocí karabinky zavěšen na výsadkové lano v letadle. Po výskoku se nejprve napne první polovina výtažného lana, která vytáhne uvolňovač – chlopně obalu padáku se otevřou a vypadne vak vrchlíku se zabaleným padákem. Ukotvené výtažné lano se napne a tím, že parašutista padá, narovná se i vak vrchlíku. V dalším stádiu pádu parašutista vyvléká ze smyček nosné šňůry, které po napnutí uvolní chlopně vaku a padák se postupně nafoukne. Krátké plesknutí signalizuje, že padák je otevřený a vak vrchlíku zůstává v letadle. Parašutista se řídícími šňůrami otočí proti větru. Vidí známé objekty z neznámé perspektivy a byl by rád, kdyby to trvalo co nejdéle. Rozhled se však zmenšuje, už vidí jen letiště, pak jen doskokový kruh a jen tak tak stihne udělat úkony před dopadem. Po efektním, ale tvrdém dopadu sbalí padák do náruče a odchází na stanoviště. Tam ho čeká instruktor s gratulací a hlouček starších kamarádů ho uchopí za ruce a nohy, aby mu dali slavnostního „hoble". Další seskoky v základním výcviku jsou stejné. Skákají se z výšky 600 metrů při výsadkové rychlosti do 120 km/h. Po absolvování celé osnovy získává parašutista III.výkonnostní třídu a přeřadí jej do sportovního výcviku. disciplína, skupinová akrobacie parašutistů ve které po hromadném výsadku se parašutisté např. chytají za ruce a vytvářejí tak čtyř až dvaceti členný obrazec hvězdici. vrtulníku. Skáče na dokonalých kruhových padácích - československých - typu PTCH -8, PTCH-9, sovětských UT -15 a výrobcích NDR RL-8. Dnes však už nastupují ještě dokonalejší, lépe řiditelná padáková křídla. Při dokonalém zvládnutí techniky řízení je přistání do středu kruhu na tomto druhu padáků jisté na 99,9 %. Řekli jsme si, že parašutismus je sport odvážných. Dodáváme, že kluky i dívky. Vedle všechny soutěže sportovního parašutismu se konají pro kategorii mužů i žen. A tak všichni ti, co se nebojí a chtějí stráví hezké chvíle v kolektivu parašutistického oboru, mohou se přihlásit na nejbližším letišti. Pro nejmladší jsou možnosti v kroužku Mladých parašutistů na školách. Z těch, kteří tam vydrží, dělají po dosažení patnácti let přednostní výběr do základního parašutistického výcviku ve Svazarmu.
BALONOVÉ LÉTÁNÍ
Tento druh leteckého sportu zatím není u nás moc rozšířen. Důvodů je několik, především však vysoké finanční náklady. Samotná stavba balónu st vyžaduje spoustu práce mnoha lidí a v balónovém koši je místo nejvíce pro dvě osoby. Ve světě však zájemců o tento sport přibývá, a tak nezaškodí pár technických informací. Rozlišujeme balony plněné plynem (svítilynem) a horkovzdušné balony — montgolfiéry. Hlavní častou je balonový plášť z pogumovaného plátna. U plynových balónů má tvar hrušky. Balónové těleso je obaleno lanovou sítí. Lana jsou spletena do nosného systému, na kterém je upevněn balonový koš. Koše jsou z vrbového proutí a je v nich místo pro jednu až dvě osoby a přístroje. Z navigačních přístrojů je to magnetický kompas, výškoměr, variometr (ukazuje vertikální rychlost stoupání nebo klesání v metrech za sekundu). V poslední době se používají i VKV radiostanice. Po obvodu koše jsou příchytky pro zátěž, kterou tvoří sáčky jemného písku. K nepostradatelné výzbroji patří záchranné padáky, mapy a speciální nůž, kterým se v případě nouze proříznou určitá lana balonové sítě a z balonového pláště se stane po vypuštění plynu padák. Důležitou částí plynového balónu jsou ventily. Na spodní straně kulového obalu je plnící ventil, jehož součástí je tzn. apendix, rukáv, do kterého se rozpíná plyn během letu pod vlivem ohřátí balonového pláště a fyzikální expanze plynu. Bez tohoto zařízení by hrozilo prasknutí obalu, což znamená vždy katastrofu. Na horní straně je vypouštěcí ventil, kterým se vypouští plyn po přistání. Po celé "poledníkové" délce je zašita trhací šňůra. V případě nouze se jí pomocí neškodně přetrhne balonový plášť a plyn okamžitě unikne. Létání na plynovém balonu využívá principu vznášení se tělesa lehčího než vzduch - měrná hmotnost svítiplynu je 0,58 kg/m3 . Rychlost a směr letu závisí na rychlosti a směru větru. Výška letu je jediným konstrukčně ovlivnitelným faktorem. neodhazují celé, ale postupně je vysypají nad neobydlenou plochou. Sestup se řídí postupným vypouštěním plynu a přistání usměrňuje zaháknutím kotvy. plynového hořáku. V koši je zdroj tepelné energie – propanbutanové bomby. Výšku a trvání letu montgolfiéry lze regulovat zvyšováním nebo snižováním teploty plnícího vzduchu. Známý motoristický výraz „přidej plyn“ má původ právě v období zavedení plynových balonových hořáků. Vztah mezi množstvím spáleného plynu a výškou letu je přímoúměrný, neboť s narůstající výškou klesá teplota atmosféry a ztráty sáláním jsou větší. Posádky balonů tvoří piloti — členové balon klubu Zvazarmu .Po absolvování teoretické přípravy skládají zkoušky před komisí Státní letecké inspekce ze třinácti předmětů (předpisy o létání, meteorologie, navigace, nauka o plynech a šel. K tomu patří ještě doplňková zkouška z radiotelekomunikace. Takto připravení piloti mohou vzlétnout instruktorů. Soutěžní balónové létání se skládá z letů na vzdálenost a přesnost přistání v určeném cíli a z výškových letů. koše, při konečném přistání musí posádka uvést koš do stavu klidu vlastními silami. Konečné pořadí určí vzhledem k přesnosti přistání k určenému cíli. Sportovní balonové létání je rozšířeno zejména v Polsku. U nás zatím existuje pouze Balón-klub v Praze. Známý čsl. balón Incheba má objem 900 a létá pod poznávací značkou OK-2001.
ZÁVĚSNÉ KLUZÁKY
Když v roce 1948 vypsal Americký úřad pro výzkum kosmu (NASA) konkurz na konstrukční řešení systému pro bezpečný návrat kosmických lodí s možností řízení konečné fáze přistávacího manévru v atmosféře, zvítězil Francis Rogallo se svým návrhem jednoduchého křídla. Přestože šlo o průkopnický návrh, neujal se a kosmické lodě dodnes přistávají neřiditelným způsobem na padáku. Rogallův projekt se však ujal jinde. U nás rozmach létání na závěsných kluzácích začal po roce 1970. Několik vážných zájemců st podle zahraničních podkladů postavilo závěsné kluzáky svépomocí. Neúspěchy je neodradily a radost z povedených letů byla velká. Tito "průkopníci" stáhli masy dalších nadšenců, někteří se vypracovali na vysokou úroveň v pilotáži závěsných kluzáků, ale současně začalo docházet ik vážným nehodám. Proto tento druh sportu přičlenili od roku 1 979 ke Svazarmu. Hlavní roli přitom sehrála návaznost na ostatní druhy leteckého sportu a skutečnost, že Mezinárodní letecká federace FAI registruje a potvrzuje světové rekordy v tomto odvětví. O tom, jak vypadá az čeho se závěsný kluzák skládá, teď není třeba mluvit, neboť v Elektronu vycházel návod na stavbu dvou typů takových kluzáků. Třeba zdůraznit, že létání na závěsném kluzáku je snadné pouze pro toho, kdo sleduje let ze země nebo ve filmu. Ve skutečnosti se jedná o citlivé ovládání aerodynamických vlastností křídla pomocí změny těžiště. Prvotním účinkem této změny je zvětšení nebo zmenšení úhlu náběhu křídla a tím i zvýšení nebo snížení rychlosti letu. Protože neexistuje přístrojová kontrola těchto vztahů, končí vera prvních pokusů pádem v důsledku ztráty rychlosti, resp. v důsledku protlačení a pádu při velké rychlosti. Pro ilustraci — závěsné kluzáky létají rychlostí 35 až 50 km/h. K nezbytným doplňkům pilotní výstroje patří pevné vysoké boty, kožené rukavice, brýle, ochranná přilba, montážní nářadí a lékárnička. Praktický výcvik v létání se bude letos pořádat v klubech závěsného létání Svazarmu. Po bezpečném zvládnutí vzletu, přímočarého klouzavého letu a přistání lze začít nacvičovat zatáčky v klouzavém létě a dlouhodobé svahové plachtění a přelety. Soutěžní létání na závěsných kluzácích sestává z disciplín klouzavého letu po určené trati přes kontrolní body s hodnocením přesnosti přistání na stanoveném místě a z letů na vytrvalost a vzdálenost. Pořadatel soutěže však může disciplíny libovolně kombinovat, neboť není stanoven závazný soutěžní řád. Například na I. Mistrovství Evropy v Kossenu byla 3. disciplína klouzavý let nad otočný bod se zatáčkou 180 do protisměru na cíl, nad kterým se bodoval dosažený počet zatáček o 360 a přesnost přistání. Příznivcům tohoto nového druhu leteckého sportu je u nás třeba popřát mnoho úspěchů, všechny je však třeba upozornit, že jakékoli svévolné létáme na ně osvědčených konstrukcích a kaskadérské vleky za motorovým vozidlem nebo člunem je nezodpovědné hazardování.
BEZMOTOROVÉ LIETANIE
Jedná se o nejrozšířenější druh leteckého sportu na světě. Dolní věková hranice žáka je 15 let. Teoretické školení nových členů začíná v zimních měsících a spočívá ve výkladu předpisu o létání a platných směrnic, aerodynamiky, mechaniky letu, meteorologie, navigace, stavby a údržby letadel. Po absolvování závěrečných zkoušek se musí všichni podrobit dokonalé lékařské prohlídce. Pokud všechno dobře dopadne, žadatel dostane žákovský průkaz pilota kluzáků. To je otevření dveří do letištních prostor. protože následuje množství pozemních nácviků, při kterých se žáci seznámí s praktickou obsluhou technických prostředků potřebných pro provoz. Po jejich absolvování splní žák výcvikový úkol čj. 1/1 seznamovací let. V něm se jen veze na sedadle a poznává první pocity z letu. Kluzák řídí zkušený instruktor. Základní výcvik se provádí na školním dvousedadlovém kluzáku celokovové konstrukce L-13 Blanik. Po absolvování patřičného počtu letů s instruktorem následuje zkouška z teorie a techniky pilotáže a poté již první samostatný let. Od této chvíle se žák učí řešit situace během letu sám. Pro všechny případy je v kabině stále zapnuta radiostanice. takže dobrá rada ze země přijde vždy v pravý čas. V základním výcviku se startuje pomocí pozemního navijáku do výšky maximálně 400 metrů. V posledních úkolech se provádí nácvik aerovleků za motorovým letadlem do výšky 1000 metrů, dále nácvik vybírání vývrtek pádů a poté následují praktické pilotní zkoušky. Po úspěšném absolvování zkoušek postoupí pilot do skupiny pokračovacího výcviku. V něm se učí využívat vzestupné vzdušné proudy během letu tak, aby co nejdéle vydržel ve vzduchu. Když to dokáže více než 5 hodin, má splněnou jednu z podmínek stříbrného plachtářského odznaku FAI. Druhou je dosažení převýšení 1000 metrů za letu ve stoupavém proudu. Převýšení se měří od nejnižšího bodu letu po vypnutí od vlečného letadla. Třetí podmínkou je cílový přelet na vzdálenost 50 kilometrů od místa startu nebo od stanoveného bodu. Získáním stříbrného odznaku „C" FAI se pilot zařadí mezi sportovní letce. Výkonné sportovní létání na kluzácích spočívá v přeletech na vzdálenost 100, 200, 300 a 500 km. Tratě těchto disciplín mohou být přímé, lomené přes jeden otočný bod, návratové a na uzavřeném trojúhelníku. Z těchto disciplín se podle momentální meteorologické situace vybere ta nejvhodnější. Hlavním měřítkem je totiž dosažená přeletová rychlost. parametrů do tří tříd. Volná třída není omezena žádnými technicko-konstrukčními veličinami. Proto jsou i kluzáky této třídy nejvýkonnější. Novinkou ve světě je třída zvaná formule má rovněž 15 metrové rozpětí křídel, ale ostatní technicko-aerodynamické a mechanické prvky nejsou zakázány. V jednotlivých státech se soutěží iv tzv. klubové třídě. Je to určen typ kluzáku běžně používaný v aeroklubech (u nás je to typ VT-16 a VT-116). Disciplíny, o kterých jsme hovořili, se létají i na dvousedadlových kluzácích a v obou skupinách se hodnotí výkony mužů a žen zvlášť. Nesoutěžní disciplínou jsou lety do co největší výšky. Využívá se přitom létání podle přístrojů v konventní oblačnosti nebo ve zvlněném proudění na svazích vysokých horských masivů. Nejlépe ve světě byl s kluzákem Američan Bikle, který dosáhl absolutní výšky 14 102 metrů. V bezmotorovém oboru se akrobacie soutěžně nelétá.
MOTOŘOVÉ LÉTÁNÍ
Jelikož je to technicky nejnáročnější druh sportovního létání, je náročnější i výběr uchazečů. U nás se praktikuje systém vybírat do motorového výcviku dobrých pilotů z bezmotorového oboru. Vstupní lékařská prohlídka se provádí v Praze na Ústavu leteckého zdravotnictví. Základní výcvik se podobá výcviku bezmotorového létání. Žák létá s instruktorem, poté sám a svou způsobilost prokáže na konci výcviku před odbornou komisí Státní letecké inspekce, která jej přezkouší z teorie i praxe. Jedinou novinkou je nácvik základních akrobatických prvků v elementárním výcviku. Další růst motorového pilota se orientuje podle individuálních schopností. Každý se však zaměřuje na získání dalších kvalifikačních stupňů stupňů – vlekář, vysazovač, instruktor a v Létání podle přístrojů ve dne a v noci. Létají se navigační lety a je možnost i výkonného akrobatického létání. Soutěžní létání je zaměřeno právě na poslední dvě skupiny. Navigační soutěže jsou dokonalou prověrkou každého. Vedle v jedné až třech soutěžních disciplínách se získávají (nebo ztrácejí) body za přesné vedení letadla po trati, dodržování časového rozpočtu letu a boduje se i přesnost přistání. Tratě těchto soutěží jsou buď známé před létem, nebo jsou tajné, které se dozví pilot až před startem. A aby to bylo co nejzajímavější, je třeba během letu hledat ukryté znaky na zemi a identifikovat objekty podle přiložených fotografií. Velkou roli zde hraje dokonalá souhra posádky pilot – navigátor. Složitější je to při soutěžním navigačním létání jednotlivců.
ŽIVOT V KOTRMELCÍCH
Takto se obecně mluví motorové akrobaci. Létá se na speciálně upravených letadlech, která mají co největší poměr hmotnosti k výkonu motoru. Je to náročný druh létání z hradiště zátěže lidského organismu, vždyť v některých obratech se dosahuje záporných násobků přetížení - 4 G a kladných až 7 G (tj. násobek hmotnostního zrychlení 9.81 m.s - 2). Jednotlivé akrobatické figury se kombinují do sestav, které subjektivně hodnotí rozhodčí sbor – podobně jako při krasobruslení. Podmínkou úspěchu je dokonalá kresba, dodržení výškového půdorysného prostoru a stanoveného času. Každá soutěž má povinnou, tajnou a volnou sestavu. O kvalitě československé školy letecké akrobacie svědčí dlouholeté účinkování našich letadel typové řady ZLIN a pilotů (Souc, Trebatický, Krysta, Kobrle, Tuček), z nichž poslední je úřadujícím mistrem světa pro období 1978 až 1980. Ke speciálním druhům letecké. Je součástí vystoupení na leteckých dnech a jiných příležitostech. Dobrou vizitkou úrovně sportovního létání u nás je i to, že většina pilotů profesionálů, již vojenských, dopravních nebo v zemědělském letectví společnosti SLOV-AIR prošla výcvikem v aeroklubech.
Všechny odbornosti sportovního létání ve svazarmovských aero-klubech přispívají ke zvyšování technických, branných a sportovních schopností mladých lidí. Létání technicky a finančně zajišťuje stát ze svých prostředků ao bezpečnost provozu a způsobilost techniky se stará štáb odborníků. Novinkou je zavádění motorizovaných kluzáků do provozu, což přispěje k efektivnosti bezmotorového i motorového výcviku. Inu. pokud tedy máte zájem a předpokladů angažovat se v některém druhu leteckého sportu - vydejte se na nejbližší letiště svazarmovského aeroklubu.
Zdroj: časopis Elektrón
