Dnes úvěry, tehdy pořadníky
Získat dnes nové auto, i dnes může znamená vzít si půjčku. No ani v minulosti to však s koupí nebylo jednoduché. Sice ti, kteří chtěli nové auto již měly našetřeno, ale byly na ně obrovské pořadníky. Umíte si představit, že byste jako občan NDR mohli na svého Trabanta čekat i 13 let? V prvopočátcích automobilismu se iv Československu čekalo několik let, ale později se tato hranice začala snižovat. Například na vozidla značky Favorit to bylo už jen několik týdnů a nebylo ničím neobvyklým, pokud si lidé brávali dovolené, aby si své nové autíčko (kolikrát na střídačku se sousedem nebo rodinnými příslušníky) vystáli v řadě.
A jak se po válce kupovali automobily?
Pokud byste si chtěli v té době koupit nové auto, museli jste dostat od svého zaměstnavatele takzvaný poukaz. A výběr aut byl v podstatě velmi jednoduchý. Mohli jste si vybrat škodovku nebo škodovku nebo zas škodovku. Ti šťastnější v druhé polovině 50. let i zahraniční auta. Ale i přesto, že byste poukaz od zaměstnavatele dostali, neznamenalo by to, že si za něj skutečně i auto koupíte. Pokud by se vám auto přece jen podařilo zakoupit a zaplatit za něj, paradox té doby byl takový, že byste nebyli jeho majitelem, ale jen držitelem. Majitelem vozu by byl stát. Na počátku 50. let mělo každé auto pro jejich držitele velmi velkou hodnotu. A v podstatě už v té době se začalo budovat motoristické podvědomí, že opravit si auto je vždy lepší, než ho dát do servisu, protože ti v servisu z auta vybíral dobré součástky a vymění je za méně spolehlivé a tak se co si řidič udělal doma sám na koleně se počítalo k dobru. Po roce 1956 se začaly dovážet do Československa první nové zahraniční vozy, nazývané také jako lidové vozy. Dovoz těchto vozidel však nepostačoval poptávky a rozmach motorismu nebyl pokrok takovým tempem, jak by se mohlo předpokládat.
Za ojeté auto více než za nové?
Světe div se, ano! Z dnešního pohledu nepředstavitelné. Ale pokud byste měli čekat na nové auto tak dlouhou dobu, raději si snad koupíte ojeté. A ojeté auto jste mohli mít téměř ihned. A pokud bylo něco téměř ihned, bylo třeba si za to i připlatit. A nebyly to malé částky peněz. Ale toto nebylo zcela rozhodující. Rozhodující bylo - cestovat autem. Do práce a z práce, na výlety, na dovolené, na návštěvy, nebo jen tak se povozit. A tak se auta udržovaly co možná v provozu schopném technickém stavu, jen aby vydržely jezdit co nejdéle. Dnes se na podobný příklad můžeme podívat na Kubu, kde téměř celý ostrov je posetý vozidly z éry 50 a 60-let minulého století. A stále jezdí.
Benzín v proměnách času
Zajímavé na tom je, že v dobách kdy chtěli za nové auto horentní sumy, ceny benzínu nebyly nijak závratné. V návaznosti na státní měnovou reformu byl v roce 1953 zrušen přídělový systém a prodejní cena 63 oktanového benzínu Normál byla stanovena na 4 koruny, nafta se prodávala za 2 koruny litr. Následovalo dlouhé období s mírnou inflací a ceny pohonných hmot se nezvyšovaly. V průběhu roku 1959 se započal prodej 84 oktanového benzínu Speciál a počet oktanů normálně se zvýšil ze stávajících 63 na 72. V roke 1964 došlo ke snížení cen benzínu. Normál klesl z 4,40 na 2,10 Kčs, cena speciálu byla upravena na 2,40 a cena benzínu Super (96 oktanů) na 3 koruny. Od reformy po roce 1953 nebyla prakticky po nějakou dobu citelná inflace a ceny benzínu v podstatě zůstávaly až v roce 1973 poprvé stoupla cenu benzínu. Cena 90 oktanového specialis, který v roce 1978 nahradil 80 oktanový Normální, se zvýšila na 6,50 korun, Super zdražil na 7,50 koruny. V průběhu 80-let se cena benzínu vyšplhala na 8 korun, koncem léta 1990 na 16 korun. V roce 1996 se benzín prodával za rovných dvacet korun.
A jaké jste měli vy auta?
|
koda 1201, typ 980 (1955 – 1961) |
Škoda 440 |
Škoda Felicia, typ 994 |
Škoda Felicia Super, typ 996 (1963 – 1964) |
Škoda Octavia, typ 985 (1959 – 1961) |
Škoda 1100 MB |
Škoda 100 |
Škoda 110 R Coupé |
Škoda 105 |
Škoda Garde |
Škoda 130 |
Škoda Favorit |
Škoda Forman |
Škoda 1203 |
Škoda 1203 valník |
Škoda Felicia |
Zdroj: wikipedia
