V roce 1894 byl vybudován chodník z Tatranské Lomnice a starý chodník ze Studených dolin nahradila 38 let později (v roce 1932) Tatranská magistrála. V roce 1877 vylepšil stavbu Skalnatého Ohniště tehdejší majitel doliny Andor Póner. Před Skalnatým Ohničtěm vznikl 150 cm vysoká betonová zídká se železobetonovým zastřešením navazujícím na skálu. Do zdi se vsadilo zamřížované okno. Vybudoval se krb s komínem. V takto vytvořeném objektu mohlo přenocovat až 25 lidí. V roce 1932 převzala objekt do správy Klub československých turistů. Prvním chatařem v objektu, který se ještě ani zdaleka nepodobal na horskou chatu, se stal Michal Tomčík (1906 - 1987). V roce 1935 se právě Michal Tomčík přičinil o dobudování Skalnaté chaty. Stavba pohltila celé jeho jmění a vyšplhala se až do výšky přes osm tisíc korun. Celkově bylo použito 15 tun různého stavebního materiálu, který byl přinesen z Tatranské Lomnice. Kuchyňský a jídelní nábytek do chaty si zhotovil sám Michal Tomčík i přesto, že byl vyučeným kožešníkem. Chata po otevření disponovala kapacitou 14 lůžek, v jídelně byly 3 stoly pro strávníky, 3 lavice a chata měla byt správce (chataře). Tomčík přebýval is manželkou Zuzkou na Skalnaté chatě celoročně (působily zde až do roku 1945, po roce 1945 nastoupil Michal Bobula). Návštěvnost chaty však nebyla nijak oslnivá a Michalovi Tomčík přinášela spíše ekonomické ztráty, než zisk z jejího provozu.
V prosinci 1937 probíhaly první testy zkušebních jízd lanovky mezi Tatranskou Lomnicí a Skalnatým plesem a věřilo se, že nový příliv turistů pozvedne neutěšenou ekonomickou situaci Skalnaté chaty. Vybudováním lanové dráhy se chatu podařilo z elektrifikovat. Po 2. světové válce prošla chata pod správu Lesního závodu Vysoké Tatry a chatařem se stal krátce Karel Bruk, který zde působil do dubna roku 1951. Chata později přešla do správy Tatranských chat a tak se stalo, že chata začala pomalu chátrat a dokonce se v roce 1952 začalo uvažovat o její asanaci. Chata tehdy disponovala 18 lůžky ve 3 stísněných pokojích. Jídelna měla kapacitu asi 20 osob.
O záchranu Skalnaté chaty se postaral až její nový správce, Rudolf Presler, který zde pracoval is manželkou od roku 1953 - 1995 a dostavěl přístavbu a pozměnil celkový vzhled chaty. Lůžková kapacita chaty se sice nezměnila ale zvětšil se celkový prostor pro ubytované hosty. Chata byla znovu bohužel prohlášena za nezpůsobilou provozu a v roce 1972 byla z hygienických důvodů uzavřena. Z chaty se stal následně sklad, který využívali pracovníci lanové dráhy až do roku 1984. V roce 1985 zbourali přístavbu, která zakrývala Skalnaté Ohniště. V roce 1993 pronajal TANAP Skalnatou chatu bývalému chataři ze Zamkovského chaty Lacovi Kulanga (držitel několika váhových rekordů, jako vysokohorský nosič - Zbojnická chata 141 kg, Téryho chata 151 kg, Zamkovského chata 207,5 kg, z Tatranské Lomnice na Skalnatou chatu 187 kg), který vrátil Skalnaté chatě její původní poslání. Chata následně prošla rozsáhlou rekonstrukcí a od roku 1996 chata slouží veřejnosti celoročně.
V současnosti chata disponuje osmi lůžky umístěnými ve dvou pokojích, s koupelnou a WC. Chata má samozřejmě i jídelnu. Skalnatá chata stojí přesně na chodníku Tatranské magistrály a je jen několik desítek metrů od sedačkové lanovky Skalnatého plesa. Je velmi příjemnou zastávkou pěších turistů, kteří přicházejí od Hrebienka (od Zamkovského chaty).
Zdroj: wikipedia
Kontakt: Chatař Ladislav Kulanga: +421-903-247656, +421-904-890298
Přístup ke Skalnaté chatě
- po červené značce ze Skalnatého plesa
- po červené značce ze Zamkovského chaty
- po zelené značce z Tatranské Lomnice
