Malá privatizace československé ekonomiky z centrálně plánované na tržní ekonomiku v letech 1990 - 1993 znamenala řízený odprodej státního majetku soukromníkům. Šlo podle slov tehdejší politické garnitury o prodej menších provozních jednotek, například restaurací, maloobchodních sítí a sítí komunálních služeb. Malá privatizace měla za cíl vytvořit podnikatelskou veřejnost v Československu a tedy znestátnít služby, které obyvatelstvo tak za socialismu kritizovalo. Do malé privatizace vstoupili různý lidé, různé politické strany s jediným cílem. Zprivatizovat co možná největší podíl majetku. Nedomyšlený mechanismus celé privatizační mašinérie připravil státní pokladnu o mnoho miliónů Kčs. Během prvních dnů privatizace majetek privatizovaných provozů vydražili zpravidla za cenu vyšší než byl úřední odhad. Okamžitě však do hry vstoupili nejrůznější pseudopodnikatelia a politici, kteří různými metodami a praktikami řídili proces privatizace a tak přicházeli k nemalým majetkem pod jejich skutečnou nominální i tržní hodnotu.