Nahlédla do tváře vykořisťovatelů
Krmička Javorková stále srovnává život tenkrát a dnes. Připomíná si rozdíly, které jsou stále jasnější a přesvědčivější. Ještě jako svobodná odešla ze Slovenska. Otec dělal chvíli tam, brzy zase onde, matka přivydělávala, kde se jen dalo. Nechtěla, aby musela jako oni po celý život živořit. Několik let pracovala v Maďarsku a Německu.Dokonale poznala vykořisťování pracujících. Celý život si připomíná maďarského zemědělského dělníka, kterého neprávem šafář zmrskal bičem. Dobře se také pamatuje na hrubé zacházení se zemědělskými dělníky ve fašistickém Německu. A když pak začala pracovat v Čechách na Jičínsku, poznala, že čeští agrárníci a jejich zaprodanci nejsou o nic lepší. Na smutné zkušenosti nikdy nezapomíná, stále si je připomíná. Často svým dětem vysvětluje, jak nesrovnatelně lépe se dnes žije našim pracujícím. Připomíná jim, jak těžko jí bylo, když jim nemohla podat takový kus chleba, aby nemusely trpět hladem. Věru, těžké to byly chvíle.
"A i když už bylo kus chleba, nebylo co na něj. Ještě dnes se mi srdce svírá, když si vzpomenu, že jsem každý krajíček pokropila vodou. Tak to bylo za dřinu mých rukou".
Krmička Javorková nezapomíná na to, co musela se svou rodinou prožít. Proto tolik lásky k práci, proto se cítí ve vepřinci jako ve svém království, proto se cítí tak šťastna.
Socialistické smlouvy na státním statku
Těžko se jí pracovalo mezi ostatními, když jako prvá uzavřela socialistickou smlouvu a zejména, když je přesvědčovala, že je třeba, aby smlouvy uzavřel každý, jestliže to myslí s republikou poctivě. Stala se terčem narážek a nepochopení. Už ji to však nemrzí, ale má radost, že se státní statek v Malém Zboží u Poděbrad může pochlubit několika desítkami socialistických smluv.
Těší ji, že není sama. S hrdostí vypravuje o těch, kteří na statku uzavřeli socialistické smlouvy na včasné obdělání řepy a také již pro zajištění sklizně sena … Devět jich má a všechny jí dělají radost. Nejstarší dcera se pečlivě stará o své dvě děti, syn je dobrým řidičem, druhá dcera svědomitou dělnicí v cukrárně, čtyři školáčkové se vyznamenávají ve sběru. Stejnou radost má i z těch dvou nejmenších.
Slavnost nejzasloužilejších matek
Krmička Javorková, která dobře nahlédla do tváře vykořisťovatelů, se nyní cítí šťastna jako málokdo jiný. Minulou neděli dostala květiny od svých dětí s upřímným blahopřáním k Svátku matek. Takže jako každý rok jí děti řekly, jak ji mají rády, jak si váží práce jejich poctivých rukou. Slzy štěstí ji vytryskly z očí, když se v neděli účastnila v Praze slavnosti nejzasloužilejších matek z celé republiky. S pocity velkého štěstí si znovu uvědomila, jak je její práce ctěna.
Nejkrásnější její chvíle nastala, když v pondělí předstoupila před ministra Erbana, který všem přítomným zasloužilým matkám poděkoval za jejich vzornou práci. Tato chvilka ji vynahradila všechno příkoří, které musela za celý život prožít.
"Nikdy jsem si nemyslela,“ říká soudružka Javorková, „že by se pracujícím dostalo takové pocty. Nikdy mne dříve nenapadlo, že bych já, krmička vepřů, se kterou se dříve jen opovrhovalo, mohla mít vyznamenání ministrem. Málo by bylo děkovat je třeba se odměnit prací."
Uzavřela proto nový socialistický závazek. Mírový. Průměrný denní přírustek na kus zvýší z 65 na 75 dkg. Mírový závazek a podpis pro stockholmskou výzvu to je příspěvek krmičky Javorkové k boji za mír.
Zdroj: neaktuality.cz
