Asi 14 dní před vypuknutím SNP (Slovenského národního povstání ) jednotky pravidelné slovenské armády hlídali všechny přístupové cesty do Banské Bystrice. Zastavovali se hlavně německé auta a vraceli se zpět. V případě neuposlechnutí rozkaz zněl - střílet. Paradoxem však bylo, že se hlídkovalo pouze v noci, přičemž ráno byly hlídky ze stanovišť odvolány a přes den němcem bylo umožněno vkročit do Banské Bystrice bez omezení. Není známo, co vedlo velení pouze k nočnímu hlídkování, o jaký vojenský význam vlastně šlo, protože nikdo z hlídkujících neměli žádné konkrétní informace, proč se hlídkuje jen v noci a ne i přes den. A možná to souviselo s přesunem obrovského množství peněz na základě příkazu guvernéra Slovenské národní banky univerzitního profesora JUDr. Imricha Karvaša ( 25.2.1903 - 20.2.1981) pro potřeby povstání. Povstání se připravovalo nejen vojensky, ale i ekonomicky. Bez významné pomoci tehdejšího guvernéra Slovenské národní banky, za zády sloveské vlády i prezidenta, by se SNP nepodařilo financovat. A finance pro činnost jakékoliv armády i povstalecké armády je neodmyslitelnou součástí války.

O Slovenském národním povstání se hodně napsalo, hodně řeklo a neustále se o něm polemizuje. Politici, historici, média, ti všichni se v určitý čas nahlas věnují právě tomuto tématu. Učíme se o povstání ve školách a připomínáme si ho 29. srpna rok co rok. Dnes si už jen velmi málo lidí reálně na Slovensku uvědomuje jeho bytostný význam. Dnešní Slovensko a klerofašistické Slovensko mají přece jen něco společného. Lidské osudy. Lidské příběhy. Nesnášenlivost, utrpení, přetvářky, oběti, zbabělost, mamon ale i hrdinství a odvahu. V dobách hladu, strachu o život na straně jedné a bohactve a nadřazenosti rasy tisícileté říše, umírali lidé. Kdo nezažil, neuvěří. Účastníků povstání kteří ještě žijí je však již jako šafránu. A právě jejich pohledem na povstání a jak se k nim chováme my (Slovensko) na sklonku jejich života dnes, je věnován právě tento článek. Requiem pro zapomenutých.